Zvoní telefón. “Óóó nieeeee”, pomyslím si. “Akurát som sa ti
schovala, stará Granny”. Rýchlo hľadám nejaké schodisko, aby som sa
jej
na chvíľu schovala. Ďalšie zvonenie. “Kurník, kašlem na to”, prejde
mi
mysľou, a nahnevane hodím tablet na posteľ. Skočím ku stolu a schmatnem
bláznivo vibrujúci mobil.
Obyčajné piatkové ráno. Čas sa spomalil a svet zastavil. Minúty
plynuli
veľmi pomaly. Bolo to, akoby každá sekunda trvala večnosť. Môj dych
vynechával čoraz viac, a slzy mi stekali po tvári. To ráno si navždy
zapamätám.
Dveře se otevřely, záchodky na okamžik zahltilo skučení
reproduktorů,
výbuchy hlasů, neonové paprsky a ultrafialová záře promítající na
zrcadlo pokroucené siluety postav, které se svíjely na tanečním
parketu.
Mraky se roztrhaly a zpoza toho prořídlého závoje vykoukla baculatá
tvář měsíce. Jeho bledé prsty objaly nevelký, ale čistě a úhledně
vypadající domek. Nervózně jsem polkla. Uvnitř hrudi mi tepal střípek
pochyb a možná i strachu.
Tmavou ulicou pri Kozej bráne kráčalo dievča. Prešla si rukou po
štíhlom
boku, akoby si skontrolovala oblečenie. No… oblečené toho veľa nemala
a
bola skutočne krásna.
„Máte to tu také… no, povedal by som… veľmi zaujímavé. Trocha
netradičný interiér, ale páči sa mi,“ podotkol opatrne, s istou
dávkou
pokory v hlase Christian, aby prerušil trápne ticho.
Ty Mirku.“ Velda se tak ohlédl kolem hospody. „Co takhle podniknout
nějaký výlet?“
Mladá žena tlačila s námahou kočík do mierneho kopca. Keď
konečne
zastavila pred vysokou bránou, spod clony na kočíku sa vyklonila
blonďavá,
strapatá hlava asi osemročného chlapca.
Ako to povedal Nietzsche? Keď hľadíš do priepasti, aj priepasť hľadí
do
teba. Do jednej takej som sa teraz zamyslene pozeral a zvažoval, či do
toho ísť.
Muž si přitáhl k tělu úžeji svůj černý kabát a ruce zabořil
hlouběji do kapes. Spěchajíc tiše nocí klonil hlavu k zemi. Snad
proto,
aby mu vločky sněhu nepadaly za límec kabátu nebo proto, aby nevnímal
tolik
všechny ty okolní hrůzy.
Tmu na križovatke pri Skýcove preťali svetlá auta. Za volantom sedel
postarší muž. Vracal sa domov unavený po jednaniach so zákazníkmi.
Boli
odporní ako šmirgeľ a jemu už z nich tiekli nervy.
Denník Fandom SK vyhlasuje druhé tohoročné kolo súťaže
mikropoviedok
Ohnivé pero jeseň 2021.
Po predstavovaní súťažných poviedok jarného kola teraz na nás
všetkých
zostáva posledná radostná povinnosť – rozhodnúť o víťazovi.
Ester bol biohistorik a zaoberal sa faunou, témou vskutku dejinnou. Bavila
ho
história ako taká, no od detstva ho fascinoval svet zvierat, ich
rozmanitosť
a schopnosť prispôsobiť sa.
„Opravil si ten zvonček?“ Žaneta dvíhala zo zeme pohodený
skafander.
Z polohovateľného kresla sa ozvalo len „Hm?“. Fridrich sa sediac
napchával tabletkami, ktorých chuť mala pripomínať arašidy.
Procházím se čistými ulicemi, obdivuji fantazii místních architektů
a
stavitelů. Nádherné barevné domy, sklánějící se někde až
v naprosto
nemožných úhlech nad udržovanými cestami a promenádami.
Adam se ocitl na balkóně. Neocitl se tam náhodou, nýbrž protože
otci
ukradl sešívačku, propisku a tři gumičky. Otec pomyšlení, že by
z jeho
oblíbeného syna vyrůstal kriminálník, nesnesl.
Upozornenie: Táto básnička nie je vhodná pre citlivých a
maloletých čitateľov. Útok obřích gigantických mozků,
poplach, sirény, rabování…
Akurát sme čakali na raňajky, keď sa odo dverí ozvalo – klop klop
klop.
Zdvihli sme hlavy a tam ako žltá ľalia, stála naša blonďavá Lamia.
Prstíkmi hebkými ani stovečky klince pohladila drevo, ktoré jej
odpovedalo.
Keď som otvoril dvere a vyšiel von z domu, na tvár mi dopadli
posledné
kvapky ranného dažďa.
Kalendár
„Mohu se zeptat, pane doktore, k čemu to?“ Doktor se vlídně pousmál
a
důvěrně Arturovi položil ruku na holé rameno. „Pro vaše dobro…“
Žil byl jednou jeden mládenec, byl to syn královského lovce. Od malička
byl
tedy vychováván k lovu, aby jednou zaujal místo svého otce, jak tomu
bylo
zvykem v této době. Mladík se jmenoval Arkai.
5:30. Modré světlo spolu s hlasitým bzučením ostře prošlehlo
spací
kójí a praštilo Z9842 do tváře. Leknutím sebou škubl, o nízký kryt
se
uhodil do holého čela a prkenně se natáhl na podložce.
Píšem vám do Ohnivého pera, že suseda kozmonauta Fera predvčerom
či
vlastne iba včera na služobke zhltla čierna diera.
Bola hlboká noc. Mesto sa ponorilo do tmy. Tiene v striedmom osvetlení
lámp
hrali svoju hru. V rohoch naberali neuveriteľne tvary, ktoré
povzbudzovali
moju fantáziu.
Nad hustými lesmi Bielych Karpát zavládla tma. Bola teplá augustová
noc,
jemný vánok šeptal po vrcholkoch stromov. Mesiac žiaril na oblohe
v plnej
nádhere a osvetľoval cestu starej žene, ktorá sa rýchlym krokom
predierala lesom.
„Máš tam chybu.“ Veta, ktorú nemá nikto rád. Rozladí žiaka,
sediaceho
nad úlohou, zamrzí umelca, dokončujúceho svoje dielo. A určite,
jednoznačne a rozhodne nepoteší temného mága, keď ju počuje z úst
práve vyvolaného démona.
Pracovitosť, poslušnosť, presnosť. Princíp troch P bol alfou a
omegou
poriadku v mlyne. Prevádzkarom bol rachitický Vietnamec a deväťčlenná
grupa nováčikov v ňom zjavne nevzbudila dôveru, lebo motto podniku
niekoľkokrát zopakoval.