Rozhovor - Karolína Ryvolová: O rómskej literatúre vie len málokto

Antológia O mulo! Povídky o duchách zemřelých je už na prvý pohľad originálna, pestrá, zaujímavá a svojím spôsobom exkluzívna. Je to niečo, čo tu ešte – až na pár drobností, ktoré bežná čitateľská obec vôbec nepozná –, nebolo. O knihe a ďalších veciach sa s jej editorkou Karolínu Ryvolovou pozhovárali Alexandra Pavelková a Ivan Kučera.


O mulo! je antológia hororových poviedok s rómskou tematikou od rómskych autorov. Okrem textov v češtine a slovenčine obsahuje poviedky v rómskom jazyku. Čo vás priviedlo na myšlienku vytvoriť túto knihu?

V romštině vznikla rovná polovina textů. Pro řadu našich autorů a autorek je romština mateřský jazyk, a i když ho v běžném životě užijí míň než kontaktní češtinu, respektive slovenštinu, o romských záležitostech se jim stejně nejlépe píše romsky.

Naše nakladatelství se věnuje výhradně romské literatuře, jejíž znevýhodněné postavení na knižním trhu se snažíme změnit. Chceme k psaní motivovat více Romů a k jejich dílu přilákat co nejširší publikum, proto hledáme atraktivní snadno stravitelné formy. V minulosti už jsme prostřednictvím tzv. otevřených výzev připravili sborníky na téma romských pohádek nebo vzpomínek na blízké, a tentokrát padla volba na tradiční žánr romské slovesnosti, vakeribena pal o mule – vyprávění o revenantech, vracejících se duchách mrtvých.


Komu je kniha určená? Kto je vaším cieľovým publikom?

Vycházíme ze dvou základních premis. Zaprvé, že o existenci romské literatury ví jen málokdo, a proto je potřeba tuto informaci šířit, aby se Romům na tomto prestižním poli dostalo zasloužené pozornosti. Cílíme tedy na většinové čtenáře, kteří jsou zpravidla příjemně překvapení, jak neotřelá a čtivá romská literatura je. Druhou premisou je relativní nízkorozpočtovost řady romských domácností. Nákup knih je často zbytnou záležitostí, proto všechny naše knihy poskytujeme také zdarma na internetu v podobě e-knih, aby se dostaly i tam, kde jsou nejpotřebnější. Nejvíc nás vždycky potěší, když na náš facebookový profil píší Romové z malých měst a vesnic, vyfotí se třeba s některou z našich knih anebo prostě hlásí, že něco z Kheru četli a jsou na své romské autory pyšní.


Má rómska hororová literatúra nejaké špecifiká, napríklad obľúbené témy?

Nelze říct, že by v romské tvorbě horor nějak dominoval. To, s čím se tu setkáváme, je poměrně úzce vymezený subžánr vyprávění o mulech, duchách mrtvých (z rom. mulo – mrtvý). V rámci něj se objevují některé typické postavy, třeba o poslancos, vysoká mužská postava zahalená v kabátě s kloboukem na hlavě, ale bez tváře, nebo různí mulové přicházející ve snu, kteří svou oběť škrtí, dusí, štípou nebo zalehávají. Na rozdíl od klasického hororu se však v romské tradici tito revenanti vyskytují i jako pomocníci nebo ochránci, případně se jen přicházejí rozloučit, pokud byl jejich odchod příliš náhlý. Přestože jsou dýchánky se strašidelnými historkami mezi Romy oblíbenou kratochvílí, opírají se vlastně o hlubokou víru v život po životě a prostupnost světa živých a mrtvých a jsou součástí romské religiozity.


Sledujete súčasných hororových spisovateľov? Ktorí spisovatelia, bez ohľadu na žáner, sú vašimi najobľúbenejšími?

Horor je žánr, kterému neholduju ani v písemné, ani filmové podobě, jsou ale některé čestné výjimky. Dodnes žiju z dávného sborníku anglosaských hororových spisovatelů Tichá hrůza, vydaného poprvé v roce 1967, který vyšel v mnoha reedicích. Některé z těch povídek zásadním způsobem formovaly moji představivost. Jsem anglistka, mám slabost pro E. A. Poea, Ambrose Bierce nebo Raye Bradburyho. Děsí mě spíš podivno než fikční světy osídlené příšerami. Současný horor ale neznám vůbec. V posledních letech dost pozorně sleduju českou scénu a mám několik oblíbenců, na které nedám dopustit, třeba Petru Soukupovou, Jiřího Hájíčka nebo Petra Stančíka. Jinak ale čtu světovou prózu na doporučení přátel a recenzentů, snažím se držet krok s tím, o čem se mluví a píše.


Prečo ste si pre túto antológiu zvolili práve hororový žáner?

Jak už jsem zmiňovala, vedla nás potřeba zadat takové téma, na které by reagovalo co nejvíce přispěvatelů. Přestože jsou vyprávění o mulech součástí folkloru, je to zároveň živá záležitost, Romové si o zážitcích s revenanty vyprávějí stále. Tušili jsme, že zavedení i méně zkušení autoři budou takovými historkami překypovat a budou mít silné puzení se o ně podělit.


V O mulo! ste sa snažili predstaviť čitateľom čo najviac autorov, preto niektoré poviedky pôsobia skratkovito. Boli ste obmedzení rozsahom? Zvažovali ste možnosť radšej staviť na menej autorov a tým pádom dlhšie texty?

Ona zkratkovitost, kterou zmiňujete, je jedním z typických rysů romské prózy. Je částečně diktovaná charakterem romštiny jako literárního jazyka, ale také nijak závratnou délkou romské literární tradice, která sahá jen do konce 60. let minulého století a prozatím postrádá dlouhé formy. Navíc je úzce svázaná s tradiční ústní slovesností, k níž vakeribena pal o mule, děsivé historky sdílené při společenských příležitostech v kruhu přátel, rozhodně patří. Někteří autoři využili příležitosti, předvést se v epičtějším duchu, třeba Brigita Horváthová ve Skvrně na šatech nebo Rena Horvátová v Já si vybral tebe, ale řada z nich prostě odvyprávěla historku (Janko Horváth Jak umřel můj táta, Eva Kropiwnická Teta Emera) a dál neměli co dodat. Editor si může vysnít knížku jako malovanou, ale nakonec musí pracovat s tím, co autoři dodají. I tato stručnost patří k věcem, které zkušeného čtenáře překvapí, a já ji považuju za inspirativní a zábavnou.


Na základe čoho ste vyberali autorov do tejto knihy?

Máme poměrně široký okruh romských spolupracovníků, se kterými pořádáme literární čtení, jezdíme po školách a přednášíme pro různé publikum. Ty jsme oslovili přednostně. Jinak jsme ale uveřejnili otevřenou výzvu, která se mezi romskými psavci rychle rozšířila a než jsme se nadáli, přicházely příspěvky až ze Slovenska. Všechny texty jsme četli, ty úplně slabé jsme vyřadili, ty povedené vybrali a na těch slibných, ale nedotažených jsme s autory dost intenzivně redakčně zapracovali.


V antológii sú poviedky v slovenčine, češtine aj rómčine. Neuvažovali ste preložiť poviedky tak, aby kniha bola iba v jednom jazyku? Prečo ste sa rozhodli pre viacjazyčné riešenie, keď to muselo znamenať aj navýšenie redakčnej práce?

Částečně jsme chtěli ukázat jazykovou pestrost romské literatury. Romové jsou velmi heterogenní skupinou i v rámci našeho historického regionu, někdo je bilingvní i trilingvní, někdo mluví hlavně romsky, třeba ve slovenských osadách, někdo třeba jen česky nebo taky maďarsky. Chtěli jsme autorům dát možnost vyjádřit se co nejpřirozeněji. Současně má O mulo! i jasnou antropologickou složku, přináší čtenáři řadu mimoliterárních poznatků.


Kniha už na prvý pohľad vyzerá luxusne. Formát je možno trošičku menší, ale v konečnom dôsledku aj ten púta pozornosť. Okrem toho čitateľ môže rátať s pevnou väzbou, kvalitným papierom, úvodným aj záverečným slovom, farebnými ilustráciami. Napriek očividne vysokým nákladom, knihu záujemcom posielate zadarmo, platia si len poštovné. Prečo je to tak?

Tento bibliofilský formát je součástí naší nové strategie, v rámci níž se snažíme nové čtenáře přilákat nejen kvalitním obsahem, ale i promyšlenou a rafinovanou formou. Jsme však nezisková organizace, žijeme z grantů na nejrůznější vzdělávací a osvětové projekty a naše knihy, lze říci „metodické příručky“, nemůžeme prodávat. Už jsme ale pochopili, že chceme-li vydávat více autorů ve vyšším nákladu, budeme se muset stát soběstačnějšími, naše knihy dostat na trh a zisk z tržeb opět vracet do nakladatelství. Na dotace se nelze spolehnout, jejich výše se trvale snižuje. Naši dosavadní produkci lze zatím objednat na emailu nakladatelstvi@kher.cz a následně ji dostat poštou, nebo se pro ni stavit osobně v našem nakladatelství v pražských Holešovicích, a kdo by nás chtěl finančně podpořit, návod najde rovněž na našich stránkách.


Myslíte, že témy rómskeho folklóru a mytológie môžu preraziť na knižnom trhu práve pre svoje osobitosti?

Romské psaní je v mnoha ohledech jiné než to většinové, jak ho známe z velkých světových literatur. Zkušeného čtenáře překvapí neobvyklými postupy a samozřejmě neotřelou tematikou, k níž patří i duchové mrtvých mulové. Jinak ale doufáme, že naše knihy nebudou potvrzovat klišé o Romech jako lidech s magickým myšlením a sklony ke spiritismu, ale že naopak pomohou od základu přebudovat představy majority tím, že dají Romům příležitost mluvit sami za sebe, po svém, o tématech, která je zajímají, což často dělají velice moderně, neohroženě a také hrdě. Chceme, aby se romská literatura stala součástí českého kánonu, ale ne jako folkloristická zvláštnost, ale jako svébytná nezávislá literatura.


Máte v pláne podobný knižný projekt, ktorý by predstavil rómsku literatúru?

Plánů máme spoustu. Několik našich autorů má rozpracované dlouhé prózy, o jejichž kvalitě a přitažlivosti pro čtenáře jsme přesvědčení, ale vše závisí na financích. Zároveň aktuálně probíhá další povídková výzva s tématy Romské podnikání v 90. letech, Jak jsme se z toho vysekali a Síla lásky a příspěvky do redakce jen prší. Nabízí se opět vydání sbírky těchto textů. Jako nakladatelství stojíme na křižovatce. Podali jsme řadu projektů do grantových řízení a čekáme na výsledky, ale zároveň pracujeme na transformaci v malé, ale soběstačné nakladatelství, jehož činnost už by se neodvíjela od vůle nebo nevůle institucí. Už jsme si vydobyli určitou pověst a prestiž, romští autoři i čtenáři nám důvěřují, a my se pokusíme nakladatelství Kher posunout ještě o krok nebo dva dál.


Ďakujeme za rozhovor.


Foto: Archiv vydavateľstva Kher


13. mája
Ivan Kučera a Alexandra Pavelková
Zdroj informácií