 |
Venku se zablýsklo a spustil se mrznoucí liják. Jindy bych byl rád, že tam nemusím být, ale dnes to tak nebylo. Mrtvola v křesle na to měla podobný názor. Ani nemrkla.
Zadíval jsem se na vyděšenou společnost. Zlatem vyšívané kabátce, lesklé drahokamy, nejdražší látky a luxusní jídlo a pití. Večírek pro horních dvacet, po němž lidé jako já nejsou dostatečně vznešení ani uklidit… I sluhové tu mají šlechtický původ. A já budu muset rozhodnout, kdo z nich za to může. Otřásl jsem se, ale spíš odporem než zimou. Přitáhl jsem si svůj černý kouzelnický plášť se zlatým lemem blíž k tělu a otočil se ke skupince šlechticů postávajících kolem mrtvoly. Pokud tu byly nějaké stopy, dávno už je tahle banda rozšlapala.
„Dobrá, budu potřebovat klidnou místnost, kde budu moct vyslechnout všechny podezřelé. Sem ať zatím nikdo nechodí,“ promluvil jsem na majordoma, vysokého vyzáblého muže s opovržlivým úsměškem na tváři a králova levobočka. „Nikdo nesmí opustit budovu. Odveďte všechny osoby v domě do sálu, a to včetně služebnictva.“ Přerušilo mě nesouhlasné zamručení všech pomazaných hlav v místnosti. Statečně jsem to ignoroval a promluvil šeptem ke kapitánovi stráže: „Zajistěte, ať spolu nemluví a ať je s nimi vždy několik strážných v místnosti. Dokud nezjistíme víc, podezřelí jsou všichni. Já se zatím porozhlédnu tady.“ Ustoupil jsem a nechal všechny odejít z královy pracovny. Jeho mrtvola mě trpělivě sledovala a čekala, co se bude dít.
Král Johanes II. zvaný Surový panoval asi třináct let po smrti svého otce. První manželka mu zemřela při nepovedeném porodu a druhou si vzal poměrně nedávno. Krvavě potlačil povstání rolníků a podařilo se mu sjednotit velkou část říše. Před dvěma dny konečně porazil vojsko svého bratra Henniga a připojil jeho území ke svému. Hennig tehdy na bitevním poli padl, a zlí jazykové tvrdí, že to bylo zákeřnou ranou ze zálohy. A teď tu leží jako pytel brambor i Johanes…
Naklonil jsem se k němu a prohlížel si pootevřená ústa a několik ran v oblasti břicha. Z úst mu vycházel zvláštní kořeněný zápach. Zašeptal jsem zaklínadlo a soustředěně sledoval, jak se z rány vynořuje několik šedých kusů kovu, který se na vzduchu začal rozpadat na prach, a ten se následně změnil v proužek dýmu. Tirvánská čepel… Nejzákeřnější zbraň na světě vyrobená přesně za tímto účelem, k podlé vraždě. Její kov je z kouzelné oceli a když pronikne do těla, uvolní se z jejího ostří tisíce štěpin, které hnány magickou mocí zamíří přímo do srdce, z něhož během pár okamžiků udělají řešeto. Obvykle si ale tuto zbraň nikdo sám do těla nebodne… Zbytek čepele držel král křečovitě v ruce namířený proti sobě… Nebylo reálné, aby mu ji do ruky někdo vtiskl až po smrti.
Papíry na stole byly poházené a nedalo se určit, jestli to udělal někdo další, nebo jestli to byl králův standardní systém. Jestli něco chybělo, nezjistil jsem to. V druhé ruce král svíral malou pečeť. O té jsem moc dobře věděl, komu patřila. Na zemi ležel rozbitý pohár od vína.
Když jsem vešel do salónu, tlumený hovor ztichl a všechny hlavy se ke mně otočily.
„Kdo ho viděl naposledy živého?“ zeptal jsem se v plén. Baronka von Meier, třicetiletá sestra mrtvého krále a stará panna vypadající jako tlustý růžový žok zahalený černým sametem, zvedla nesměle ruku. „Pojďte prosím za mnou.“ Odvedl jsem ji do modrého salonku, který královna Brunhilda používala na odpolední vyšívání. Tam mi mezi občasnými vzlyky vypověděla, jak král pořádal hostinu v nejužším kruhu blízkých koruně na oslavu vítězství a sjednocení říše. Pak ho vyrušil posel s důležitou zprávou, a tak se se svitkem odebral do své pracovny. Když se ho po chvíli přišla zeptat, co se děje a jestli se vrátí ke společnosti, poslal ji s křikem pryč. Bylo to slyšet po celém domě. Svitek najít nedokázala, ale zběžně mi popsala pečeť.
Postupně jsem vyslechl ostatní hosty, ale nikdo si ničeho nevšiml, nebo raději vidět nechtěl. Všichni to více či méně házeli na manželku králova bratra Henniga a její pomstu za jeho smrt. Přesto jsem ale získal několik důležitých informací.
Králův choromyslný syn byl z celé situace tak rozrušený, že celou dobu usedavě plakal a museli se o něj postarat chůva a sloužící. Aby se dědici trůnu nic nestalo, poslal jsem s nimi i několik vojáků. Všichni ostatní dohlíželi na společnost v hlavním sále. Nakonec přišla na řadu královna Brunhilda, budoucí regentka našeho království. Její vzteklý pohled mne probodával jako nůž, že jsem si dovolil ji nechat čekat obzvlášť vzhledem k jejímu stavu. Ale bylo to nutné.
„Vaše výsosti, nejdříve mi dovolte vyjádřit nejhlubší soustrast s vaší ztrátou.“ Na jejím pohledu se nic nezměnilo, ale kývla hlavou. „A pak bych rád věděl, jak dlouho jste plánovala královu vraždu?“ Nůž se změnil ve spalující ostří a nakrájel mne na kousky. „Po králově odchodu jsem neopustila sál! Jak se opovažuješ? Dám tě zbičovat, až vyzvracíš vnitřnosti a pak tě donutím je sníst!“ Svou roli hrála dál. Utnul jsem její nadávky a výhrůžky a řekl jí, ať sedí a nechá mne mluvit. Nastalo ticho a s neskrývanou nechutí se na mě zahleděla.
„Víte, nějak mi od začátku nehrálo, proč by král obrátil proti sobě zrovna tirvánské ostří. Pokud by chtěl zemřít vlastní rukou a jestli k tomu měl důvod, je mnoho méně bolestivých způsobů. A tak jsem jeho tělo i místo činu prohlédl velmi pečlivě. Víte, co jsem našel?“ odmlčel jsem se. „Někdo mu do vína přidal odvar z panenského býlí, neboli ze šalvěje divotvorné. Patrně velmi silný. Je to bylina, která vám ukáže jiný svět, ale ve větším množství z vás udělá vyděšeného šílence náchylného k sugesci. Vám to nemusím vysvětlovat. Osobně bych to hádal na majordoma.“ Odkašlal jsem si, kapitán stráže stál ztuhle vedle královny.
„Samozřejmě jste nevedla smrtelnou ránu. Tu si v drogovém opojení zasadil král sám. Dokonce jste ho ani nepřesvědčila, že to má udělat. To dokonale zvládla baronka von Meier. Vy jste je pouze všechny přesvědčila. Možná ani přesně nevěděli, co činí, nebo jaké to ponese následky… Jen jsem netušil, proč.“ Díval jsem se, jak její rysy tuhnou ještě víc, až nyní připomínala sádrovou sochu.
„Toto mi dalo odpověď.“ Hodil jsem před ni svitek, na kterém chyběla pečeť a byl pomačkaný. Pečeť králova bratra Henniga. Nedivil bych se, kdyby ho odeslala Hennigova manželka. Možná dokonce na těch řečech o jeho smrti bylo něco pravdy. „Musel jsem ho kouzlem vyvolat z popela.“
V dopise, který mrtvý bratr poslal živému, stálo…
Milý bratře,
Jak jistě víš, jsem mrtev. Měl jsem tu pochybnou čest být informován o tom, co zcela jistě poníží tvůj královský majestát a srazí tvou ubohou autoritu na úroveň trapného smolaře. Tvoje milá manželka mi s velkou radostí oznámila, že čeká mé dítě. Ano, mé dítě v jejím břiše, a ne to, které sis tak zoufale přál.
Je zjevné, že jsi selhal v tom nejjednodušším – v poskytnutí království dědice. Jak se cítíš, když víš, že jsem tě pro tvou neschopnost nahradil v jejím loži, když jsi jí nedokázal poskytnout to, po čem toužila celá země.
Bude zajímavé sledovat, jak se pokoušíš zachovat svou královskou důstojnost, až se tato zpráva dostane na veřejnost. Tvá vznešenost se může snažit skrýt tento fakt, ale já se postaral, aby spatřil světlo světa.
Buď si jist, že tato zpráva je prvním důkazem tvé osobní i politické neschopnosti.
S potěšením a bez úcty, Hennig.
„Je vás velká škoda.“ Podíval jsem se na její zakulacené břicho, které nic neskrývalo z její přitažlivé postavy. Já budu choromyslnému králi mnohem lepším regentem a až dospěje, tak rádcem.
V dalších dnech ve městě vzplanulo několik hranic se zrádci.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.