 |
„12…13…14…” Hlas, který pečlivě počítal každičký Ottův krok, byl mechanický a lehce šuměl. Vycházel ze zrezivělé krabičky, kterou měl Otto přehozenou přes rameno, a připnutou na starém, koženém opasku.
„Ještě slovo, a rozflákám tě o tamten šutr,” pohrozil mu Otto a ukazováčkem zamířil na baculatý kámen po jeho pravici. Ačkoliv zbytečně, poněvadž DSN-07 nemělo zabudovanou žádnou optiku. Byl to postarší model; jeden z prvních, které byly stvořeny před Konečnou válkou. Svým vzhledem připomínalo svačinovou krabičku s velkým displejem na přední straně. Už dlouhou dobu ale nefungoval, odrážel pouze své okolí a občas Ottův nabručený výraz, když ho zajímalo, zda nemá špinavý obličej.
Ale když DSN-07 fungovalo v celé své kráse, na monitoru se zobrazovala roztomilá kukadla a vlídný úsměv. Ne nadarmo okouzlilo nemálo lidí, když bylo uvedeno na trh. Zpustošen koncem světa, DSN-07 nyní dělalo osamocenému vlku veselou společnost.
„Pane Otto, vím velmi dobře, že to tak nemyslíte,” zašuměl mu u pasu společník. „Nuže dobrá, zdržím se odteď počítání. Ale pokud mohu býti smělé, kam dnes míříme?”
Otto sice zakroutil očima, ale rozhodl se malému robůtkovi odpovědět. DSN-07 už mu tolik pomáhalo s výpočtem radiace, to nejmenší, co zarostlý muž mohl udělat bylo být méně nevrlý a více trpělivý.
,,Pamatuješ, jak jsem onehdá mluvil s tím jedním chlápkem, kterého jsme potkali na pumpě?” Zeptal se Otto, ale poté mu došlo, že DSN-07 u toho vlastně nebylo přítomno. Lehce se zamračil. „Vlastně nepamatuješ, dobíjel ses pod sluníčkem.”
„Vy jste mluvil s cizincem, pane?” Zamumlala krabička. Ačkoliv mělo DSN-07 ve většině případech monotónní hlas, Ottovi se zdálo, že slyší zklamání.
„Er, ano? Ty máš snad s tím problém?” Nechápal muž.
„Smím-li býti upřímné, mám. A jak!” Sdělilo mu rozhořčeně DSN-07 a spontánně zapípalo. „Několikrát jsem vám sdělil, že si přeji pohovořit s dalšími zbývajícími lidmi. Potřebuji nasbírat mnoho informací o Konečné válce, když vy mi nic nikdy neřeknete! Přece víte, že mám vadný paměťový čip.”
Otto se zastavil uprostřed zarostlé silnice a hlasitě vzdychl. Popadl opasek, na kterém měl připnutou mluvící krabičku, a vydal se ke staré bříze, která dřímala u prasklé cedule. Mezi smrky pochmurně vyčnívala. S letmým prasknutím kloubů se před strom posadil a opřel si o kmen bolavá záda. DSN-07 něžně položil před sebe. Poté se Otto melanchonicky zadíval na oblohu, kterou zdobila šedivá oblaka. „Možná už je načase, abych ti řekl, co se doopravdy stalo.”
Kdyby DSN-07 stále fungoval displej, jeho digitální oči by zaručeně zářily radostí.
Otto si unaveně protřel dlaní přes obličej, následně si prsty projel přes mastné vlasy, které by výhradně jedna koupel neumyla. ,,Když začala Konečná válka,” započal vyprávění a DSN-07 litovalo, že nemá lidské tělo, které by bylo schopno konzumovat popcorn. Malá útěcha, že nikde by popcorn už stejně nesehnalo, jej potěšila. „Byl jsem mladý kluk. Měl jsem přítelkyni, Lauru, která měla takový ty oči, že jeden pohled a ty víš, že vše je jak má být. Byla fakt chytrá,” zachechtal se při myšlence na ní. „Musela mě furt s něčím doučovat. Někdy její pyskování bylo sice otravné, ale dal bych cokoliv, aby si na mě zas zařvala.”
DSN-07 se ho pokusilo přerušit pípáním. ,,Milý pane, se vší úctou, přeji si slyšeti o Konečné válce, ne o vašem příběhu. Ten mi můžete pověděti později!” Starý muž neocenil přerušení od DSN-07 a lehce do něj šťouchl špičkou pohory. Krabička vydala udivený bzukot. „Dobrý bože, není třeba se rozčilovat! Ale dobrá, vyprávějte si to jak chcete.”
Otto se výherně pousmál a složil si ruce přes hrudník. ,,Kde jsem to skončil?” Řečnický se otázal. “Ach, u Laury! Jak jsem ti říkal, byl jsem mladý a zamilovaný. Tehdy už probíhala po světě válka o zdroje, ale to mi nikdy nevzalo naději.”
DSN-07 překvapeně zapípalo. ,,Vy jste někdy byl optimista? Vy? Nemožné!”
Otto se srdečně zasmál. ,,Já vím, já vím!” Řekl. ,,Ale nedivím se tomu. Válka mne dost změnila. Ale optimistický jsem byl, protože jsem věřil, že se s Laurou vezmeme, založíme firmu, vyděláme jmění a odletíme žít na Proximu B.”
„Tu si naštěstí pamatuji, tam se mohli bohužel dostat jen ti nejbohatší, viďte?” Skočilo mu do řeči DSN-07.
,,Přesně tak. Značná většina těch všiváckých a chamtivých vůdců světa tam odletěla. Pouze pár zůstalo, aby vytěžilo ze Země, co nejvíc šlo.” Poznamenal smutně Otto. „Nechtěli si zničit svojí druhou šanci na Proximě.” DSN-07 tohle nechápalo. Ačkoliv to byla pouhá mašina určená dělat společníka od obyčejných obyvatel po vojáky a vědce, Ottovi občas připadalo, že měla více lidskosti a rozumu, než většina lidí, které znával.
„Pak se to zvrtlo,” pokračoval muž ve svém vyprávění historie. Bolelo ho o tom mluvit, proto se snažil se to konec rychle završit. „Nepřátelská země našla na našem území ropu. Už se skoro věřilo, že došla. Ale oni ji tajně našli, a to byl důvod, proč se stisklo to osudné tlačítko.” DSN-07 si pečlivě všechno nahrávalo a zapisovalo do své paměti. Tohle byly ty cenné informace, po kterých trpělivě prahnulo. Tak proč se cítilo smutně?
„Pane Otto,” ozvala se krabička. „Děkuji vám, že jste se mnou sdílel, ačkoliv neúplnou a krátkou verzi, Poslední války. Velmi si toho cením.”
Muž se usmál a natáhl se po opasku, který drželo DSN-07. S hlasitým vzdechem se vydrápal na končetiny, které tíhnuli věkem. Bolely ho, vlastně ho bolelo celé tělo. I když stárnul, něco ho pohánělo vpřed navzdory jeho pesimistické nátuře. Něco, co mu stálo za to cestovat dále, dokud to pro něj bude fyzicky nemožné. Opasek si přehodil přes rameno. Byl připraven po pauze a vyprávění z minulosti znovu vyrazit se svým přítelem na cestu, která se za ty měsíce stala jejich společnou.
,,Pane Otto?” Ozvalo se DSN-07, když ucítilo, jak se to s ním opět houpe.
,,Neříkej mi furt pane,” zabručel známě Otto. ,,A tykej mi.”
Kdyby se DSN-07 mohlo usmívat, usmálo by se. ,,Otto,” Řeklo zvesela. ,,Otto, Otto, Otto!” Docela se mu to líbilo, říkat mužovo jméno bez formalit. Ale Otto už kroutil očima. Navzdory tomu, jak ho tohle násobné jásání jeho jména iritovalo, nenaléhal tentokrát na DSN-07, aby přestalo.
,,Kampak vůbec jdeme?” Zeptalo se ho zvědavě. Poté doplnilo se stejným elánem, jako předtím, ,,Otto?” Když nad tím tak přemýšlelo, Otto mu to předtím nedopověděl.
,,Ten muž z benzíky,” řekl Otto, když pokračovali po zarostlé, asfaltové cestě skrz hustý les, kterému chyběly barvy. ,,Dal mi tip.”
,,Tip?” Pobídnulo ho netrpělivě DSN-07.
,,Na sever odsud je armádní bunkr. Tam přesunuli lidi z mého města, když se bunkry poprvé po Poslední válce otevřeli.” A dále nic neřekl. Nastalo ticho, jak stroj čekal, až se muž dostane k věci. Takové ticho, které je opravdu hlasité. A tak DSN-07 došla trpělivost a pobouřeně vykřiklo. ,,Božínku, Otto! Proč bysme šli k armádnímu bunkru? Já myslel, že opovrhuješ vojáky!” Ale Otto se jen pobaveně uchechtl a zaměřil zrak k parťákovi, který se s každým krokem lehce zatřásl u jeho pasu.
,,Já myslel, že roboti mají bejt chytří?” Ale to se DSN-07 nelíbilo a začalo vzdorovaně pípat. Píp, píp, píp, ozývalo se skrz tichý les. ,,Dobrá, uklidni svý robo-věcičky! Jdeme tam, protože by tam mohla být Laura.” To DSN-07 okamžitě zaujalo. ,,Laura?” Zopakovalo. ,,Ta tvoje drahá? Ona žije?”
,,Nejsem si jistý. Když pršeli atomovky, byl jsem pryč,” Vysvětlil Otto. Zazubil se a dlaní ťuknul do krabičky. ,,Ale i starý páprda, jako já, může mít někdy naději.”
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.