Ohnivé pero - jar 2024: Dívka a mág

ohnive pero

Jablko se skulilo z hrotu dýky, na kterém dosud spočívalo napíchnuté, a zadunělo o desku dřevěného stolu.

„Vážně?“ zaculila se Signis a přešla k dýce. Opatrně ji vytáhla ze stojanu na příruční zbraně a zastrčila ji zpět do správné polohy, špičkou dolů. Teprve pak se věnovala jablku.

„Vždyť na ní skoro nedrželo,“ oslovila vyčítavě vysokého muže s plnovousem, který ji sledoval zpovzdálí. Úsměv mu přitom rozbil snědou tvář do vrásčitých prasklinek. „To není k smíchu,“ durdila se Signis naoko. „Na ten hrot jsi ho sotva položil, viď? Ach, Gabrieli, jak to, že jsem zrovna na kouzlení takhle levá?“

Oslovený muž na jablko jen krátce pohlédl. Pak vzal do obou dlaní krásnou tvář své mladičké studentky a zadíval se do jejích sytě modrých očí.

„Jde ti to skvěle, ostatně jako všechno,“ ujistil ji. „Jsi nesmírně talentovaná, a k tomu všemu milá a spanilá jako anděl. Vlastně máš jen jednu chybu,“ políbil ji zlehka. „Máš příšerný vkus na milence.“

Signis se k němu přitiskla. „Nemohla jsem si najít báječnějšího,“ pošeptala mu. „Ne, neříkej to, pro mě nejsi starý ani ošuntělý,“ zarazila ho. „Nikdy jsem s nikým nebyla šťastnější. Tolik se na tu cestu s tebou těším! Snad ti budu co platná,“ zaváhala. „Umím sedm jazyků a vyznám se v astronomii, dějinách i filozofii. Hraju na pět hudebních nástrojů a jsem dobrá jezdkyně i lovkyně,“ vypočítávala. „Myslím, že dokážu zakreslit i obstojně přesnou mapu. Jenom ta magie mi pořád nejde,“ rozladěně nakrčila čelo.

Šedovlasý mág v dlouhé černé říze, řečený Gabriel, ji pevně objal.

„Nemusíš dělat nic z toho. Stačí, že budeš se mnou. I když ode mě není zrovna fér, že chci tomuto knížectví odloudit tak sličnou následkyni. Už jsi otce požádala o svolení?“

Signis se vyvinula z jeho náruče a sebrala z křesla svůj plášť.

„To víš, že ano. Nic proti tomu nemá. Vždyť víš, že mi vždycky povolil každý můj studijní pobyt. Je na mou mysl a znalosti, kterých jsem dosáhla, náležitě hrdý. A mám přece ještě bratra. Ale musím připustit, že jsem asi tak trochu tatínkova holčička,“ pokrčila rozpustile rameny. „Když jsem mu řekla, že se chci naučit čarovat, najal mi za učitele tebe, slovutného mága. Nejspíš zjistí, že své peníze vyhodil oknem, ale já jsem tě díky tomu našla! Tvá láska pro mě znamená všechno,“ pohlédla na Gabriela zamilovaně a plášť přehodila přes sebe. „Musím už jít. Tatínek si přeje, abych se za ním ještě zastavila.“

Gabriel si uvědomoval, jak moc pošetilé od něj bylo zamilovat se do této mladé, lehkovážné bytosti, ale nemohl si pomoci. Její láska k němu vzplanula první a on nedokázal odolávat dlouho. Když se rozhodla doprovázet ho na jeho pouti do východních říší, byl dokonale šťasten, že ho čeká celá řada dnů strávených v její fascinující přítomnosti.

„Doprovodím tě,“ nabídl jí a ona se celá rozzářila. „Ale měla sis to jablko lépe prohlédnout, než jsi začala s tím obviňováním,“ dodal s předstíranou přísností. „Tou formulí jsi ho sice nesrazila, ale zato ti dost uspokojivě zezelenalo. Předtím bylo červené, to sis nevšimla? Trvám na tom, že v tobě něco je. Ale budeš muset ještě hodně cvičit.“

Signis na něj v žertu zahrozila prstem. „Kdyby sis aspoň tak nevymýšlel…“

Prošli spolu knížecí zahradou, ve které časný podzim vykouzlil dechberoucí koktejl měděných a zlatých tónů. V předsálí s klenutým stropem se pak rozdělili a Signis se nechala uvést ke knížeti, trávícímu odpoledne ve své pracovně.

Zastihla ho usilovně píšícího na jeden z hromady připravených pergamenů. Její příchod sotva zaznamenal, ale býval zaneprázdněný velmi často a ona na to byla zvyklá.

Uklonila se. „Chtěl jsi se mnou před mým odjezdem mluvit, tatínku?“

Kníže zvedl hlavu a zpola nepřítomně na ni pohlédl.

„Ach ano, ta tvoje cesta. O tu právě jde. Musíš ji zrušit. Zítra přijede poselstvo z Nýrského království a ty budeš osobně představena jejich následníkovi. Představ si, že princ Vilém svolil ke sňatku s tebou, i když jsme pod jeho úroveň. Máme veliké štěstí, že jsi ho zaujala svou krásou. Taková pocta! Bude z tebe princezna, umíš si to představit?“

Signis si chvilku myslela, že se přeslechla.

„To ale není možné, tatínku,“ vydechla, „já musím odjet kvůli svému vzdělání v oblasti magie! Můj učitel na tom trvá a já s tím počítám. Myslela jsem, že jsi ze mě chtěl mít schopnou čarodějku.“

„Nebo astronomku, lukostřelkyni či cokoli dalšího,“ netrpělivě odvětil kníže. „Promiň, dítě, ale snad jsi opravdu nevěřila, že mi na tom kdy záleželo? Ty víš, že tě mám opravdu rád a vždy jsem ti pro potěšení dopřál všechno, o co jsi žádala. Ale teď jsou na řadě skutečně vážné věci.“

V místnosti jako by zhoustl vzduch. Signis měla dojem, že se udusí.

„Jak tohle můžeš, otče, říct?! Všechny mé těžce získané dovednosti najednou nejsou nic? Vždyť jsem ti právě skrze ně chtěla být užitečná,“ vzlykla a v očích ji zaštípaly slzy.

Kníže odložil psací brk a přešel k oknu, jehož křídlo otevřel dokořán. „Jsi především má jediná dcera a naštěstí dost hezká na to, abys získala toho nejlepšího možného manžela,“ zvýšil hlas, až se Signis zachvěla. Takhle s ní ještě nikdy nemluvil. „Dost řečí. Zkrátka poslechneš. Tvé manželství s princem přinese rozkvět celému našemu knížectví.“

Signis to stále nemohla pochopit. Ztěžka oddechovala a tváře jí hořely rozhořčením.

„Já to ale neudělám!“ zakřičela proti své vůli. „Ne teď, a ne z těchto hloupých důvodů! Proč jsi najednou tak krutý a…?!“

Kdosi jí jemně položil ruku na rameno. „Signis…“

„Gabrieli, díkybohu, že jsi tady!“ vrhla se mágovi do náruče a rozplakala se. „Já přece musím…, já chci odjet s tebou!“

Kníže zbrunátněl.

„Takhle to tedy je? Nějaká tvoje aférka tě má odvést od jediného úkolu, který v této rodině máš?! Toho šarlatána tímto propouštím a ty se okamžitě vrať do své komnaty a připravuj se na zítřek. A přiděluji ti stráž, to kdybys náhodou dostala nějaký svůj divoký nápad.“

Prudkým gestem ji vykázal z místnosti a sám se opět posadil za stůl. Vztekle popadl brk a dál pokračoval v psaní. Na Signis ani na Gabriela už se ani nepodíval.

V tu chvíli pracovnou otřásla hlasitá rána, jak se přibouchlo otevřené okno. V místnosti náhle prudce stoupla teplota a když užaslý kníže vzhlédl, vzduch všude okolo něj rudě jiskřil.

„Velmi jsi mě zklamal, otče,“ pronesla tiše Signis. „Nenávidím tvoje knížecí zájmy, politické plány i ty hromady pergamenů. Z celé své duše si přeju, aby…!“

„Ustup!“ mág se vrhl vpřed s rozepjatýma rukama. Signis přes jeho rameno zahlédla, jak se uprostřed knížecí pracovny zhmotňuje a roste sršící ohnivá koule. Její plamenné jazyky v příštím okamžiku pohltily dubový stůl i jejího otce.

Gabriel co nejrychleji odtáhl Signis ven do předsálí a jeho ústa při tom nepřestávala drmolit ochranné formule. V bývalé knížecí pracovně se zatím rozpoutalo peklo.

„Běž!“ vyzval mág bledou Signis. „Nasedni na koně a ujížděj! Vezmu to na sebe a pokusím se tvou kletbu zvrátit. Pak tě doženu.“ Signis na něj chvíli vyděšeně zírala, ale pak se beze slova otočila a rozběhla se pryč.

Gabriel si v duchu připravil všechna protikouzla, která jen znal, a opatrně nahlédl do žhoucí místnosti. Plameny si dávno propálily cestu ven a rychle požíraly další části knížecího sídla. Zvenku se ozval křik.

Gabriela polil ledový pot. Jako by to i tak nebylo dost zlé, musela být zrovna dnes rovnodennost.

Ať na to mám dost síly, zaprosil v duchu, když uprostřed vypálené pracovny zahlédl ležet jako zázrakem neporušený pergamen a na něm zcela nedotčený psací brk. Povrch pergamenu vydával nezvyklou modrou záři.

Mág se zhluboka nadechl a s prvním ze zaříkadel na rtech vkročil dovnitř.


  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

13. mája
Petra Pazderková