Ohnivé pero Q2 2019: Temná silueta

ohnive pero

Byl chladný sychravý večer. Seděla jsem shrbena u planoucího krbu a ohřívala si své zmrzlé prsty. Knížku, kterou jsem měla položenou na klíně, jsem zavřela a položila vedle sebe.

Bylo už pozdě večer a já byla hrozně unavená, přesto jsem se v tomhle domě bála usnout. Měla bych být ale ráda, že můžu strávit čas někde, kde mám konečně klid od rušného města plné otravných a vlezlých lidí. Ovšem, teď se jenom hrůzou oklepu, když si na tenhle skromný příbytek, byť jen vzpomenu…

Dnes je to přesně rok, co jsem tady našla svého manžela mrtvého. Právě se smrákalo, když jsem rovnou z práce vyrazila do víkendového baráčku, který jsme si s manželem postavili kousek od rozlehlého lesa. Poté, co jsem spatřila mužovo tělo ležet na zemi, propadla jsem šílenství. Doktoři tvrdili, že to byl infarkt, ale já jim nechtěla uvěřit. Ve svých podivuhodných snech jsem ho stále vídala a on pořád dokola tvrdil, že v domě žije příšera. Užívala jsem spousty omamných prášků, kteří mě zjevů zcela zbavili, a abych překonala strach tísnící se uvnitř mé hlavy, rozhodla jsem se, že na výročí jeho úmrtí, tu strávím noc. Nevím, co jsem si vůbec myslela. Nejsem žádná hrdinka, přesto jsem chtěla tuhle nenadálou bázeň překonat.

Sebrala jsem knížku a posadila se do majestátně vyhlížejícího křesla kousek od hořících plamenů. Začala jsem znovu číst, ale po chvilce s uklidňujícím šelestěním vichru se mi zavřely víčka a já propadla do říše snů.

Bum. Prásk.

Trhnutím jsem se probudila. Knížka mi spadla na zem, ale to byla moje nejmenší starost. Nemotorně jsem se postavila a s pootevřenou pusou sledovala otevřené okno přede mnou. Musel být tak velký vítr, že to okno nevydrželo. Spadl mi kámen se srdce. Rychlým pohybem jsem se dostala k oknu, který jsem rázně zavřela.

Až teď jsem si oddechla a potmě došla k vypínači, abych si přivolala alespoň malátné světlo. To ale nefungovalo, musela přestat jít elektrika. Z úst mi vyšla salva sprostých slov a jen napospas tmě jsem se přiblížila ke stolu, z kterého jsem sebrala baterku. Jaké štěstí, že některé věci zůstaly stále na jednom místě.

Rozsvítila jsem a vydala se do skromně vypadající kuchyňky, kde jsem ze dřezu popadla skleněnou sklenici a natočila si z kohoutku trochu vody. Napila jsem se a s pohárkem v ruce jsem se vydala zpět ke krbu.

Přiložila jsem a na scéně se znovu objevily žhnoucí plameny a já hypnotizujícím pohledem je zaujatě pozorovala.

Ohřála jsem se a věděla jsem, že dneska už zaručeně neusnu, proto jsem chtěla chňapnout po knize, ta tam ale nebyla. Ohlídla jsem se za sebe, ale ani to nepomohlo. Kniha zmizela.

Srdce mi začalo bít jako o závod, ale i přesto jsem se obezřetně postavila. Někdo tu knížku musel sebrat nebo jsem to tady já, kdo už začíná bláznit.

S úderem blesku se spustil příval deště a já stále upírala zrak sem a tam, ale nikoho jsem nespatřila. Pro ochranu jsem si vzala starou tyč na opékání, kterou jsem tu odpoledne ledabyle položila. Vytasila jsem ji jako meč a možná by mi to jindy připadalo vtipné, že si tady najednou hraju na rytíře, ale já měla strach. Velký strach.

Začala jsem chodit po celé místnosti, ale nikoho jsem nezahlédla.

Vrz.

Vrznutí podlahy se dalo slyšet a já málem polekáním vyskočila do vzduchu. Pochybovala jsem, zdali za to můžu skutečně já. Podlaha v celém příbytku tu byla opravdu stará a vrzala v jednom kuse. Možná to způsobil i poryv větru, ale byl tu jeden problém. Já všechny okna pečlivě zavírala, tím jsem si byla alespoň doteď stoprocentně jistá.

Odhodlaně jsem zamířila do chodby. Ta byla tak dlouhá, že ani s pomocí baterky nebylo vidět na konec. S roztřesenou rukou, ve které jsem svírala tyčku, jsem udělala pár kroků dopředu. Zdálo se mi, že se něco pohnulo, možná ale už skutečně začínám bláznit. Udělala jsem proto ještě jeden malý krůček a krouživým pohybem jsem se světlo snažila dostat, co nejdál.

A byl tam. Temný vysoký stín. Ani jsem nedutala a s vytřeštěnýma očima jsem pozorovala temnou siluetu. Pohnula se. Blížila se ke mně.

S hlasitým polknutím jsem upustila baterku a snažila jsem se, co nejrychleji dostat pryč. Doběhla jsem k místnosti s krbem a stiskla kliku ode dveří. Povolila. Já si ale byla neochvějně jistá, že jsem zamykala na dva západy, teď mi ale bylo všechno jedno.

Vykročila jsem ven bosa a s krůpějemi deště jsem běžela jako o život. Do chodidel se mi zarážely malé kamínky. Sykla jsem, ale i přesto mě nenapadlo se zastavit a odpočinout si. Vůbec jsem se neohlížela a teprve tehdy, když jsem uviděla první barák, z jehož komína se valil neproniknutelný kouř, srdce mi zapleskalo.

Zadýchaně jsem zabušila na dveře a o pár vteřin později mi otevřela vroucně vypadající paní. Otevřela mně, ženě s rozmazanou řasenkou, očima plnýma hrůzy, ulepenými vlasy, v nasáklé noční košili, a pozvala mě dovnitř.

Paní, která si dle všeho nechává říkat Dolores, zavolala ještě tu noc na policii, aby ta všechno vyřešila.

S tisknoucím hrnkem horkého čaje jsem jí musela všechno vylíčit. Nevěřila mi.

Ještě oné noci šla vše prozkoumat, ale později se mi jen vysmála. Pořád dokola opakovala, že ten stín byla jenom větev stromu za oknem, která se pod náporem vichru nakláněla, ale já jí nevěřím. Mého muže někdo v tom domě zabil a já už teď vím, kdo. Byla to temná silueta na konci chodby a ta knížka, která se nikdy nenašla, je mým nevysvětlitelným důkazem.

  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po ukončení hlasovania a vyhodnotenia daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

30. septembra
Natálie Horáková