Ohnivé pero Q2 2017: Legenda mezi vrahy

ohnive pero

„Ještě jednou ti blahopřeji,“ řekl Thordal s nepatrným úsměvem na zjizvené tváři. Neměl ve zvyku moc se smát, ale dnes k tomu měl důvod.

Jeho společník zahalený v černé kápi přikývl. „Za to, co umím, vděčím jen tobě,“ odvětil ledovým hlasem, jenž mrazil jako čepel meče na holé kůži.

Seděli za dubovým stolem v nejtemnějším koutě zaplivané hospody, oba natočení zády ke stěně a čelem do místnosti, jak jim velel jejich výcvik. Šenkýřka položila na stůl dva korbely černého piva. Oba muži pozvedli poháry k přípitku.

„Na nájemného vraha, jenž se zapíše do dějin jako ten nejlepší ve svém řemesle,“ pronesl muž v kápi šeptem a lehounce se pousmál. „Na mě!“ přiťukl si a korbel jedním douškem vyprázdnil. Druhý muž se ale nenapil, postavil pohár zpátky na stůl a pátravě svého druha sledoval.

„Co se děje?“ zeptal se rozpačitě jeho společník, když odkládal číši. „Nejsi snad se mnou spokojený?“

Jeho mistr zakroutil hlavou. „Jistěže jsem s tebou spokojený, Ygraasi. Zkoušky jsi zvládl na výbornou. Jsi nejlepší žák, jakého jsem kdy měl.“

„Teď už nejsem žák, na to nezapomínej,“ usmál se Ygraas a odhalil tak zkažené zuby. Bezděky se dotkl znaku cechu nájemných vrahů, který se mu ode dneška houpal na šňůře kolem krku bezpečně ukrytý pod košilí. „A jednou se stanu skutečnou legendou.“

Jeho učitel přikývl, ale v očích se mu usadil zvláštní zasněný výraz, jako by mu tato chvíle něco připomněla.

Ygraase podivné rozpoložení jeho mistra namíchlo. „Co je to krucinál s tebou!“ vyjel na něj ostře a v očích mu zahořely plamínky zuřivosti. Čekal, že muž, jenž vybrousil jeho umění k dokonalosti a dopomohl mu získat uznání a obdiv, bude slavit s ním.

„Neřvi na mě!“ vyštěkl Thordal a oplatil mu pohled jako břitva.

Ygraas se zklidnil a rozhlédl se po hostinci. „Ztichni, lidi se dívaj.“

„Jsou mi ukradený. A tobě by měli být taky, jestli chceš dělat řemeslo pořádně.“

„Tak mi pověz, co se s tebou děje,“ naléhal Ygraas.

Thordal se mu podíval přímo do očí. Viděl v nich tu hluboce zakořeněnou pýchu a ješitnost a z čisté zlomyslnosti se rozhodl povědět mu pravdu, již doteď z opatrnosti tajil. „Někoho jsi mi připomněl,“ pronesl škodolibě. „Muže, který se opravdu stal legendou. To on vždycky byl a možná stále je v našem řemesle ten nejlepší.“

Ygraas vybuchl jako sopka, prudce vstal, až se jeho židle převrátila, a zuřivě smetl poháry ze stolu. Dopadly na zem a roztříštily se na kusy. Rázem se na ně dívalo několik párů zvědavých očí.

„Kdo?“ bouchl pěstí do stolu a probodl svého mistra pohledem.

„Nejdřív se posaď a uklidni se,“ napomenul ho jeho učitel. „Ani jeden z nás nestojí o pozornost a teď se nám jí dostává víc než dost,“ pohodil hlavou směrem do lokálu. Ygrass zvedl povalenou židli, posadil se a hodil šenkýřce jeden zlaťák, aby odškodnil rozbité poháry.

„Tak mluv,“ vyzval Thordala netrpělivě.

„Jeho jméno vždy vyvolávalo strach i úctu zároveň,“ poznamenal mistr a ušklíbl se, když viděl, jak v jeho učenci ta slova podněcují zuřivost.

Ygraas nemohl zlostí skoro promluvit. „Chci ho znát!“ sykl skrz zaťaté zuby.

Thordal si ho přeměřil pohledem. Věděl, že Ygraas bude toho muže hledat, a v jeho očích se to jevilo jako velká chyba. „Sharon,“ řekl přesto nakonec. „Jmenuje se John Sharon.“

Jeho učedník se trochu uklidnil, když znal jméno své příští oběti, ale jedno mu vrtalo hlavou. „Proč jsi mi o něm nikdy předtím nevyprávěl?“ zeptal se zaraženě.

„Kvůli tomu, jak pošetile se teď chováš, a co ti neomylně čtu v očích,“ poznamenal jeho mistr káravě. „Znám tě a moc dobře jsem věděl, že by sis nedal pokoj, dokud bys ho nenašel. Ale kde se skrývá, to ví jen bůh. A možná, že ani ten to neví. Bude tě ještě zapotřebí, nemůžeš trávit čas hledáním legendy, pokud je vůbec ještě naživu. Jedno ti ale můžu říct jistě: vzpomínky lidí a legenda toho vraha tě budou vždy pronásledovat. Ačkoli jsi prokázal výjimečný talent v umění zabíjet a nakonec jsi překonal i mé dovednosti, John Sharon z tebe nikdy nebude.“

Ygraas si znechuceně odplivl. „Já ho najdu,“ ujistil svého učitele a na důkaz mu zlověstně blýsklo v oku. „A pak se ukáže, kdo z nás dvou je lepší.“

Thordalovi přelétl přes obličej stín. „Byl bych radši, kdybys ho nehledal.“


Ve dveřích polorozpadlého dřevěného stavení s propadlou střechou a zatlučenými okny, které stálo mezi prvními stromy na okraji hlubokého lesa, se objevil shrbený stařec o holi. Prořídlé stříbrné vlasy mu stékaly na ramena kolem ostře řezané pohublé tváře plné hlubokých vrásek, jíž dominoval dlouhý hákovitý nos. Celý se třásl, když se pomocí hole belhal před dům, a působil dojmem, že jeho tělo zachvátila bolestivá křeč.

„Co chceš?“ vyprskl nevrle směrem k nezvanému hostu. Jeho hlas byl překvapivě pevný a silný – hlas mladého člověka ve starém těle.

Ygraas ho probodl zkoumavým pohledem a nepokrytě si ho prohlížel od hlavy k patě. Najednou to nebyl pouhý stín, který straší lidi, už to nebyla jen nesmrtelná legenda. Stál před ním skutečný muž z masa a krve, jenž se navíc zdál příliš slabý, než aby v kostnatých rukou udržel zbraň. Meč jemně zasvištěl, když jej Ygraas pomalu vytáhl z pochvy s pokřiveným úsměvem na rtech.

„Co bych tak mohl chtít, Johne Sharone?“ potměšile se uchechtl. Stařec se ani nehnul krom toho, že se celý třásl jako osika „Tvou slávu, pro tu jsem si přišel. Nechci žít ve stínu muže, který se údajně nebál ničeho, neustále doprovázen jeho legendou. Je to prosté. Chci zničit tu proklatou pověst a nahradit v ní tvoje místo.“

Ygraas zaujal bojové postavení a čekal, jak bude protivník reagovat. Nechtěl jednat ukvapeně, mohlo by se mu to pekelně vymstít. Cestou sem slyšel bezpočet vyprávění o Sharonových schopnostech. Viděl ten strach, jenž lidi lapí pokaždé, jen když slyší jeho jméno. Jméno, které Ygraas tím víc nenáviděl, čím víc ho lidé obdivovali.

John Sharon se jen ušklíbl. „Jsi slepý?“ pronesl nevzrušeně. „Nebudu s tebou bojovat. Stěží udržím meč. Ta legenda je mrtvá. Už jsem zapomněl.“

„Ale lidé nezapomínají,“ zavrčel Ygraas vztekle. „Budou udržovat Sharonovu legendu naživu po staletí. Ale když tě zabiju, stanu se já tou pověstí. Dostřehu!“ vyštěkl.

Sharon stál jako přimražený. „Copak tě to potěší, když zabiješ starce, který se nemůže bránit?“ Tělo se třáslo, ale hlas se ani nehnul.

Ygraas si odplivl. „Mě ani za mák nezáleží na tom, kolik je ti let,“ poznamenal nemilosrdně. „Kdo tebe zabije, bude nejlepší.“

„Souhlasím,“ řekl chladně John Sharon. „Ale ty to nebudeš.“ Nato sáhl pod dlouhé šedé roucho a mocným pohybem vytáhl svůj bájný meč, s nímž v minulosti prolil tolik krve. Ozval se vysoký tón, jak meč zpíval celou tu legendu, kterou tvořil společně s mužem, jenž ho držel. Ygraas nestačil ani mrknout okem, když si John Sharon bez jediného zasténání zabořil zbraň hluboko do břicha. Ygraasovi věnoval pohled plný výsměchu a pohrdání.

Šokovaný tím, čeho byl právě svědkem, Ygraas naprosto zkameněl. „To ne,“ vydechl po chvíli, když se konečně zmohl na slovo. „To jsem měl udělat já!“

„Lidem řekni, co chceš,“ zasípal John Sharon z posledních sil, „ale ty budeš vždycky vědět, čí rukou jsem zemřel.“ Na to se sesul mrtvý k zemi.

Ygraasovi zlostí naběhla na spánku tlustá žíla, v níž mu prudce tepalo, a krev mu hučela v uších. Odmítal uvěřit tomu, co se stalo. Vynaložil tolik námahy, aby se dostal až sem, a teď ostrouhá! Zařval vzteky a naštvaně odhodil meč, jenž mu měl přinést věčnou slávu. Pln nesmírné hořkosti a zklamání pozoroval, jak před ním proslulý John Sharon vydechl naposledy zabit rukou nejlepšího z vrahů.

  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až dve.
  • Uzávierka súťaže nie je, súťaž trvá priebežne, kým prichádzajú príspevky.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
  • Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

9. októbra
Markéta Kubíčková