Ohnivé pero Q1 2017: Mutace

ohnive pero

Monika se přikrčená plížila za zaparkovanými auty, vyděšená k smrti. Z přilehlých ulic i ze vzdáleného náměstí až sem doléhal křik lidských obětí, promíchaný s odporným skučivým řevem a do toho občas nějaký ten výstřel. Zvuky se šířily ulicí mezi vozy a odrážely od přízemní budovy supermarketu. Snad tam by mohla najít útočiště. Podívala se na telefon, doufala že tentokrát se jí podaří dovolat. Zadala na displeji tísňové volání, ale přístroj byl hluchý kvůli zkolabování sítě.

Mezerou mezi auty zaregistrovala ohyzdnou postavu. Byla to jedna z těch stvůr. Šla zahlédnout jen matně, přesto bylo vidět, jak kráčí v odpudivé podobě a v pařátech drží cáry lidského těla ještě se zbytky oblečení. Slyšela, jak kusadla rvou kusy masa a pohlcují je. Přitiskla se k jednomu z vozů za pneumatiku a doufala, že jí to neuvidí. Chvíli počkala, posléze se opatrně podívala směrem k rohu obchodu. To stvoření tam už nebylo. Ještě okamžik zaváhala, pak se nesměle zvedla, vyšla od vozu a běžela do obchodu. U nákupních vozíků ležely v kalužích krve části končetin. Chytla se dlaní za ústa aby zabránila výkřiku. Rozevřenými skleněnými dveřmi vstoupila do budovy. Srdce uvnitř hrudi bušilo jako kovadlina, čelo opocené, pot štípal do očí, přesto se rozhlížela po prostorách obchodu. Některé regály byly povalené, všude nepořádek, místy fleky od krve. Nikoho živého však neviděla ani neslyšela.

Hlavou se jí míhaly zmatené myšlenky. Snažila se utřídit všechny ty dnešní zážitky a pochopit co se vlastně stalo. Nejdříve to byl běžný den, nijak se nelišil a splýval s těmi ostatními v jeden všední celek. Prostě pracovní den, vyřizování hovorů, jednání s klienty a potom oběd. Tam se to celé zvrtlo v děsivý nekonečný sen, ze kterého se nemohla probudit. Kolegyni se udělalo špatně, doprovodila ji proto na toaletu. Upravovala si před zrcadlem nalíčenou tvář, zatímco se z kabinky začaly ozývat podivné zvuky. Když se přiblížila, rozrazily se dveře a před ní stálo něco co nedovedla pochopit zdravým rozumem. Vyklopýtala za křiku z toalet a zděšeně spatřila to krvavé běsnění v restauraci. Jakási monstra napadala lidi. Ozýval se jen řev, křik a nářek. Ani nevěděla jak, ale podařilo se jí restauraci opustit. Bloudila pak ulicemi a snažila se najít nějakou pomoc nebo alespoň úkryt v bezpečí, až se dostala sem.

Stála osamocena v supermarketu a absolutně netušila co bude dál. Zazněl výstřel a to velmi blízko. Otočila se a spatřila policistu, který v běhu po něčem střílel. Zastavil se a pálil znovu. Zůstal stát a hleděl před sebe, jako by se přesvědčoval, že to co ho pronásledovalo se již nezvedne.

„Pomozte prosím,“ zvolala Monika, čekajíce vytouženou spásu, že jí snad policista odvede někam do bezpečí.

Ten na ní pohleděl a vzápětí se podíval znovu před sebe. Namířil a vstřelil. Monika útočníka ze své pozice neviděla. Policista chtěl opět pálit, ale ze zbraně žádná rána nevyšla. S vyděšeným výrazem a pochopením, že mu došly náboje a na útěk je pozdě, se otočil na Moniku, jako by snad chtěl, aby její tvář byla to poslední co v životě uvidí a ne ta odporná kreatura. Ve vteřině byl tmavošedým tělem se zeleným nádechem sražen k zemi. Monika sebou trhla a rychle se schovala za jeden regál. Chvíli trvalo než se přestal ozývat policistův šílený křik.

Seděla na dlažbě za regálem mezi rozsypanými sušenkami a povalujícími se čokoládovými tyčinkami v lesklých obalech. Zaslechla tlumený zvuk jako když je oděv posouván po dlaždičkách. Vykoukla opatrně za regál a spatřila muže v obleku, jak se v sedě na dlažbě tiskne k bílé stěně. Váhala, ale přeci jen se odhodlala, popošla k němu a oslovila ho: „Pane, pane…“ Nevěděla co vlastně říct. V tu chvíli ji připadalo, že ať vysloví cokoliv, bude to znít absurdně. On by jí teď asi těžko pomohl, spíše byl víc vyděšený než ona.

„Nepřibližujte se!“ vykřikl. „Nepřibližujte…“

„Nekřičte proboha,“ ozvala se Monika. „Akorát vás to uslyší a přijde to sem.“

„Už je to tady… stojí to přede mnou… stojí to…“

Nechápala jeho zmatené žvatlání, byl to však jediný člověk v blízkosti se kterým mohla komunikovat. Velmi váhajíc k němu popošla o několik kroků.

„Nechoďte ke mně, nechoďte… vy, vy jste v pořádku, jste… ale…“

„Jak to myslíte?“ Posadila se ke zdi asi dva metry od něj. „Jen jsem se chtěla zeptat, jestli nemáte nějaké informace nebo alespoň funkční mobil. Ale to asi ne, co?“

„Informace?“

„No ano. Co se to sakra všude děje? A co je to za příšery?“

Muž se na ni intenzivně díval, až to působilo, že chce očima prohledat každý čtvereční centimetr její tváře i celého těla.

„No, vy jste přece jedna z nich,“ vyslovil. „Tedy měla by jste být, ale nejste, nejste…“

„Pane proboha, já už jsem tak dost vyděšená. O čem to mluvíte?“

„Působí to na ženy, jen na ženy.“

„Ale co?!“ naléhala.

„No přece ten virus nebo co já vím co to vlastně je. Možná bakterie. Uniklo to snad z nějaké laboratoře nebo se to sem dostalo ve sporech z vesmíru, netuším. Každopádně se to šíří vzduchem a působí to jen na ženy. Mění je to… no v ty… zrůdy.“ Muž si otřel krůpěje potu z čela. „Ony pak napadají zbylé lidi, tedy muže. Rvou je a požírají.“

„To je šílené, prostě šílené,“ opakovala Monika pro sebe, ale zároveň nahlas.

„Vy se taky změníte. Dříve nebo později. Určitě.“

„Neděste mě! To bych se už dávno změnila.“

„No nevím, nevím, ale pryč od vás.“

Muž vstal a chtěl uličkou mezi regály někam zmizet, do nějakého alespoň zdánlivého bezpečí. Do obchodu vešla jedna z těch příšer. Pozřela před tím policistu, ale její proměněné tělo nebylo stále nasycené. Muž jen vykřikl a marně za regálem hledal útočiště. Mutantka ho následovala. Opět se ozval výkřik. A znovu. Následovaly zvuky prozrazující trhání těla. Monika nevěděla zda zkusit utéct nebo být raději nehybná a doufat, že zůstane nepovšimnuta. Ostatně ten nebožák na sebe jen zbytečně upozornil.

Zrůda vyšla od regálů, v pařátech držela mužovu hlavu, do široka rozevřela ohyzdná kusadla a vložila ji do jejich útrob. Bylo slyšet chroustání a praskot lebečních kostí. Monika se tiskla ke zdi, jak jen mohla a svírala rty ve snaze nekřičet. Bála se že i dýchá nahlas. Mutantka ji přesto zpozorovala, polkla poslední sousto a přišla až k ní. Sklonila se a natáhla šupinatou paži. Drápy se zastavily těsně před Moničinou tváří. Příšera nasávala nozdrami pach vyděšené ženy. Zvláštním vytvořeným orgánem u nosu vstřebávala genetickou informaci každé její buňky, pozměněnýma očima skenovala tkáně a vyhodnocovala stav. Odtáhla paži, narovnala se a na kostnatých údech odešla pryč.

Monika se po nějaké době také zvedla. Postupovala uličkami obchodu a začínala mít velmi zvláštní pocit. Nevědomky se svlékla do naha. Její myšlenky se ztrácely někde v hlubinách vědomí. Již se nebála, již o ničem nepřemýšlela, jen se oddala tomu co následovalo. Orgány uvnitř těla se přeskupovaly, končetiny natahovaly a pokožka měnila strukturu. Vlasy úplně opadaly a místo nich na temeni vyrostl kožnatý hřeben. Podél páteře se vytvořil kostěný pás. Celé tělo bylo deformováno do jiné podoby. Prsty na rukou srostly v masité pařáty zakončené dlouhými drápy. Jazyk se zúžil a rozdvojil. Rty, čelist a celá ústa se přeměnila v kusadla.

V nové podobě vyšla z obchodu. Teď jí řídily zcela jiné instinkty, lidské uvažování skončilo kdesi v nenávratnu. Rozhlédla se po okolí, rozevřela kusadla a vydrala ze sebe odporný skřek. Znovu se rozhlédla, popošla a chvíli nasávala vzduch. Poté odběhla do ulic.

  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až dve.
  • Uzávierka súťaže nie je, súťaž trvá priebežne, kým prichádzajú príspevky.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
  • Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

13. februára
Petr Šulc