Ohnivé pero - jeseň 2026: Ruka v nesnázích

ohnive pero

Do zatuchlé tmy se skřípavě pootevřelo okno a vletěl lehký studený vánek. Plamen jediné plápolající svíčky se ohnul a téměř zhasl, stín koženého křesla pro hosty, oprášeného osaměním, se přikrčil. Otevřeným oknem vstoupila hutná bílá mlha. Dobrá víla se otočila na neuklizené posteli a zvedla hlavu.

Okno se rozlétlo dokořán a v mlze se objevila temná postava v kápi. Zvedla ruce v přátelském gestu.

„Ahoj, dobrá vílo. Jsem Ruka Smrti. Již zakrátko tvá křehká pozemská schránka propustí jasného ducha. Tvůj šat již zchřadl léty a zimy, tvá duše touží po svobodě na druhé straně. Cítím to. Odvedu tě za chvíli“.

Přikývla, že rozumí.

Postava pokračovala hutným, hlubokým hlasem.

„Jsem tu pro tebe. Promluvíme si o věčných tajemstvích života a smrti, je to jen tvůj bezpečný prostor“.

Víla zamumlala cosi o „terapeutických kecech“. Ruka se na okamžik zarazil, zalistoval v myšlenkách „Příručkou pro krásný odchod“ a pokračoval podle metodik.

„Všechny nás v posledních okamžicích trápí nevyslovené, nevyřčené, neučiněné. Čeká nás další inkarnace, další vtělení, ve kterých můžeme napravit zlo. Jsem tu pro tebe, abych ti pomohl zanechat starý šat“.

V očích víly zaplála jiskřička zájmu.

„To zní dobře. Ten minulý Ruka mi moc nepomohl, co si pamatuju“.

„Pokusím se o co ty nejlepší služby, jichž jsem schopen“.

„Fajn, ale mluv jako člověk, prosím tě. A sedni si. Ty jsi mlaďoch, ne? Jakou máš inkarnaci?“

Maska se rudě rozzářila.

„Ehm…první“.

„Já už pátou, člověče“, povzdechla si. „Za chvíli umřu, tak je vidím všechny…A to si s tebou mám o nich povídat? Nebo máte nějaké nové směrnice? Tenhle život byl dlouhý, už si to nepamatuju…“

Zatímco Ruka hledal slova, víla na něj hodila kritický pohled.

„Hele, a proč mi nepošlou někoho s fousy?“

„Máme podstav“, hlesl Ruka.

„No jo, rozumím. Je to blbá práce, lítáš a zpovídáš staré báby“.

„Muže zpovídám také“, bránil svou profesionální čest Ruka. „Mám zkoušky na oba“.

„Ti furt mluví o tom, jak o to přišli, ne?“

„Ehm…ano“.

„Proč se červenáš? Pojď na to, času je málo“.

Pokyn k akci nakrátko vrátil Ruce duševní rovnováhu.

„Která vzpomínka ti právě teď lítá hlavou? Pověz a neboj se, nic není špatné ani ostudné v hodině smrti“.

Chvíli hledala.

„…Teď zrovna z té minulé inkarnace. Šla jsem se projít na hřbitov, já je mám ráda…vždycky se mi líbili upíři…Cos to říkal, ostudné?“

Malinko se zarazila.

„Pověz“, pobídl ji Ruka. Hlas se mu trochu třásl nesouhlasem a víla okamžitě zpozorněla.

„Dobře, tak jsem s jedním měla rande. Co na mě poulíš oči?“

„Já jen…že máš odvahu…s upírem…“, zakoktal.

„Jo, mají výdrž. Tak jsme si našli pěkný koutek pod stromem, on si zavolal ty svoje netopýry, udělali nám závoj neviditelnosti – a představ si, zrovna v tom nejlepším, když ten můj upír skoro…“

„Když se skoro rozpršelo z obláčku?“, použil Ruka metaforu z kapitoly „Jak změnit hrubou prózu v krásnou poezii“.

„Přesně. No, slyším slyším, jak tam nějaký klučina naříká. Tak jsem ho shodila, toho upíra, myslím. No, nechtěl ze mě…ale o čem jsem to mluvila?“

„Uslyšela jsi nevyslovené přání klienta a chtěla ses zachovat podle profesionální cti“.

„To se ti povedlo. No, tak ten můj ho chtěl zakousnout, ale já ho nenechala. Práce je práce. Hele, tak klučinovi umřela maminka. Chtěl na ni vzpomínat věčně. Trochu jsem kouzlila, vnukla mu vzpomínku. Rozpomenul si, že maminka byla soutěživá. On to nikdy moc neuměl, tak jsem mu dala myšlenku, ať se taky trochu hecne, jak ona“.

„Tvým nejvyšším úkolem bylo, abys jej přiměla k vlastnímu rozhodnutí, abys vědomě naslouchala, vílo“, zkusil to Ruka surově. „To je zlá karma! Sama přece moc dobře víš, že karmické soudy…“

V hlase mu zněl triumf dobrého pracovníka.

„Karma ví, že byl tupej jak poleno. Vlastně se to povedlo, on šel k soudu, co pořád odkládal“.

Odmlčela se.

„Čím ti zaplatil za tvé přání?“

„Něco zármutku. Kus jsem mu nechala, aby na tu mámu nezapomněl, ale vyhrál ten soud a už nepřišel. Ještě jsem ho potkala v té inkarnaci, měl syna. Zdědil ten zármutek a zabil se. Ach jo“, ulevila si naštvaně. „Práce naprázdno. A ten upír už mě nechtěl!“

„Mrzí tě to? Štve? Jsi smutná? Pověz, co cítíš právě teď“.

„Hele….“, svěsila hlavu. „Asi mě to bolí“.

Ruka vycítil průlom.

„Mluv z místa bolesti, dobrá vílo. Jsem tady pro tebe“.

Sedla si na posteli.

„Já mu oživila maminku a měla jsem akorát zármutek z toho. To je na palici, tahle práce“.

„A upír ti utekl“, tepal Ruka. „Pustíme ven tvou bolest, ať zůstane tady!“ V hlavě mu zazněl tichý varovný hlásek, že nedodržuje příručky, když vrhá klienta do objetí vlastních démonů, ale poslal jej pryč. Prozpěvoval zaklínadlo a otevíral víle její bolest. Její oči se doširoka otevřely, zhluboka se nadechla a z hrdla se vydral výkřik frustrace ze všech pěti inkarnací. Sklo zařinčelo až prasklo, dlouhé stíny se otřásly.

Kovová maska se rozzářila.

„Teda…“, vydechl obdivně.

V očích víly se třpytily slzy.

„Máš vlastně pravdu, mladej. Je mi smutno“. Vytáhla doutník z elfího listí a zapálila si ho od svíčky. Povzdechla si a Ruka si uvědomil, že na posteli sedí. „Pořád jsem žila cizí přání. Hele, vyčaruj nám čaj. Akorát si z té druhé strany přitáhni hrnek, mám jenom jeden“.

Trochu překvapen tímto obratem se Ruka pustil do kouzlení a po chvíli zatuchlý zápach umírání rozseklo aroma hutného černého čaje.

„Jo, ten mám ráda. Jak jsi to uhodl? Jo, vlastně máš ten certifikát na empatii“. Zavdala si. „Jé, to mi chybělo. Hele, Ruko…když se bavíme o těch certifikátech…“

„Počkej, vílo, já si chci promluvit o té bolesti. Co tě bolí? Pojďme to pojmenovat. Bolí tě osud toho mladíka, který se zabil kvůli otcovskému zármutku?“

„No…nevím…hele, a proč se bavíme furt o mně?“, otočila se naštvaně k Ruce, „co vlastně ty a tvoje práce? Jseš mládež, jak tě to baví?“

Kovová čelist spadla.

„Jsi nějaký zklamaný“, řekla starostlivě. „Je to těžká práce, hele, já žiju cizí životy a ty žiješ cizí smrt“.

„Chci ti jen pomoct odejít!“

„Jasný, potřebuješ něco, co mi pomůžeš vyřešit. Dobře…“. Zamyslela se. „Hele, koncem tohohle života jsem měla klučinu. Ten chtěl psát, ale bál se. Tak jsem si vzala trochu jeho strachu. Co jsem žila, tak se neodhodlal“.

Ruka mlčel, ztracen v myšlenkách staré báby. Ta pokračovala:

„Asi jsem toho po něm chtěla moc“. Ve tváři se jí poprvé objevil úsměv. „Vlastně ta práce byla fajn. A že se tamten zabil, tak svět je bez něj lepší. Nenechal si pomoct“. Drbala se na spánku příliš energicky na toho, kdo hodlá odejít ze světa. Pak střelila po Rukovi pohledem, zvedla se a propnula ruce, až jí zapraskaly klouby.

„Jdu za tím spisovatelem. Otoč se, jsem nahatá a smrdím“. Uhasila doutník.

Zadívala se do zrcadla, jednou rukou si u toho upravovala vlasy, druhou – rovnala stolek, a u toho si svlékala šat.

„Nikdy jsem nepochopil, jak to ženské dělají všechno najednou“, bezděky hlesl Ruka.

„Nekoukej! Jedna baba by ti prospěla, zkus to v příštím životě. Práce taky půjde líp“.

„Opustíš tento svět krásná“, zažertoval.

„Já? Umřu? Mám ještě práci, mám ji ráda“. Otočila se k němu, zakrývala se u toho špinavým neupraveným ručníkem: „Dík moc za terapii, jdu se umýt“. A tak plavně, jak to umějí jen ženy, odkráčela do koupelny a mávla mu naposled.

„Tak ahoj“, hlesl. Příručka nenabízela situace, když si klient svou smrt rozmyslí.

Ruka letěl na křídlech noci a v srdci se mu rozléval světlý smutek. Vždycky to kouzlo s démony chtěl zkusit. Víla mu splnila jeho přání, ale jako vždy jinak, než si myslel.

Tam dole si víla, nahá a čistá, sevřela ruce a děkovala spodním světům: „Díky za toho Ruku, myslela jsem si, že tu fakt umřu“.


  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

dnes
Alexei Chevko