 |
Vůz se dal do pohybu dřív, než si ujasnil, kam má namířeno. Kola se zachvěla a oj mu zapadla do dlaní tak samozřejmě, jako pokaždé. Cestu poznával ne podle směru, ale podle odporu v nápravě a podle míst, kde bylo nutné lehce se opřít do levého ramene.
Ruce pracovaly samy, jako by patřily někomu jinému. Myšlenky přicházely pomalu, narážely do sebe a zase se rozpadaly. Rozum v takových chvílích nestíhal a svět se zjednodušil na tah, váhu a dech. V takových chvílích byl kupec jen součástí pohybu, ne jeho pánem.
Za prvním mezníkem mu došlo, že vyrazil dřív, než obvykle. Vzduch byl chladný a ticho nezvykle souvislé, jako by svět na okamžik zadržel dech.
Jezdil tudy tolikrát, že dokázal v myšlenkách cestu opustit a zase se k ní vrátit, aniž by zpomalil. Každý záhyb měl svůj důvod, každá nerovnost měla svou paměť. Takové věci si pamatoval lépe než jména lidí. Cesty nelhaly a nemizely přes noc.
Světlo se teprve sbíralo a drželo se nízko u země. Věci neměly ostré obrysy, spíš naznačené tvary, které se daly doplnit zkušeností. Zvolnil a nechal oči klouzat po známých siluetách, aniž by na některé z nich musel zaostřit. Takhle brzy se svět ještě nesnažil být přesný a on to měl rád, stejně jako ranní chlad, dokud ho ještě nevytlačilo horko.
O kousek dál si všiml stop ve vlhké hlíně při kraji cesty. Nebyly čerstvé, ale ani staré; držely tvar, který se ještě nestihl rozpadnout. Zvíře šlo souběžně s vozem, chvíli po cestě, chvíli vedle ní, než se stopy ztratily v uježděné hlíně. Tam, kde se cesta rozšířila a ztvrdla, už nebylo co číst. Kupec se po stopách ještě jednou ohlédl a jel dál.
Když se před ním objevily první střechy, cesta se srovnala. Ruch města se přibližoval a vzduch získal jinou váhu. Kupec zpomalil, stáhl vůz k okraji a poprvé toho rána zastavil. Teprve teď si uvědomil, jak ho bolí ruce. Pustil oj a nechal pohled sklouznout po známých tvářích.
Tržiště bylo hlučné, ale ne chaotické. Proud lidí se pohyboval v předvídatelných křivkách, od stánků s jídlem k řemeslníkům, od sudů s pivem zpátky k bráně. Kdo šel proti tomu proudu, musel se občas zastavit nebo se protlačit ramenem. Bylo snazší nechat se nést.
Od kašny se linuly tóny rozladěné loutny, mísily se s hlukem náměstí a když se melodie na okamžik zvedla nad okolní šum, byla slyšet jednotlivá slova.
Na kameni stojí město,
kámen chladí dlaň i tvář…
Málokdo se zastavil, přesto se zde zdržovalo dost lidí. Někteří stáli stranou, jiní se opírali o kašnu, jako by si potřebovali odpočinout. Hluk tržiště ustoupil natolik, že další sloka byla slyšet celá.
Ráno zvoní brány města,
večer zvoní mince zas,
mezi nimi běží lidé,
každý trochu ztrácí čas.
Na rynku se váží slova,
a jsou lehká jako měď,
pravda leží bokem, čeká,
až ji zvedneš zpět.
Kupec podložil kolo kamenem a jal se vybalovat věci z vozu. Zaposlouchal se do vzdálených slov.
Stráž má klíče, boháč spánek,
kupec váhu, cech má stůl,
chudý nese jen své jméno,
opřený o starou hůl.
Několik hlasů se přidalo, nejistě, bez snahy trefit se přesně. Refrén už zpívalo víc lidí, někteří trochu jinak, jako by si ho pamatovali z různých let.
Tak pij, dokud je co pít,
zpívej, dokud máš hlas,
zítra se můžeš ptát,
dneska má město čas.
Proud se pohnul a píseň se vzdalovala, až se rozpadla na jednotlivé tóny a útržky slov. Zůstala jen vtíravá melodie.
Stráž stála u brány. Dva muži, opření o kámen, zbroj uvolněnou, helmy sundané. Jeden z nich si broukal melodii, aniž by sledoval slova. Druhý se díval do davu. Když se z písně ozvalo cosi o stráži a klíčích, pobrukování ustalo. Pak bard vynechal část sloky.
Refrén přišel dřív, tentokrát se přidal málokdo a melodie dozněla bez zakončení a ruch tržiště se vrátil v plné síle.
První, kdo se u něj zastavil, byl řezník. Kupec ho znal od vidění – široká ramena, umazaná zástěra. Z vozu vytáhl plátno, rozvinul ho na prkně a odkryl tři hliněné nádoby zavřené víkem a zalité voskem.
„Čerstvé?“ zeptal se řezník a už jednu bral do ruky.
„Včerejší výpal,“ řekl kupec.
Řezník nalomil vosk, povolil zátku, přičichl a nadzvedl obočí. „Tři měďáky za kus.“
Kupec zavrtěl hlavou. „Čtyři.“
Řezník vážil nádobu v dlani, jako by tím mohl změnit její cenu, nakonec kývl. Peníze cinkly o prkno, víčko se vrátilo na místo a jedna nádoba zmizela pod řezníkovou paží.
Zastavila se u něj žena s košíkem. Podívala se na nádoby, pak na něj.
„Kolik?“ zeptala se.
„Čtyři,“ řekl kupec.
Žena zaváhala. „A když vezmu dvě?“
Kupec se usmál. „Tak osm.“
Žena si povzdechla, zaplatila a jednu si vzala.
Další obchody na sebe navazovaly hladce. Kupec znovu a znovu rozvinul plátno, posunul prkno. Někomu mírně navýšil cenu, jinému ji nechal být. Čas se rozpadl na drobné úkony, které do sebe zapadaly bez odporu. Kupec nemusel spěchat; trh se hýbal kolem něj a on byl jen jedním z bodů, o které se ten pohyb opíral.
Když se kolem na chvíli vylidnilo, sáhl do kapsy kabátu a vytáhl jablko. Otřel ho o rukáv a zakousl se, aniž přestal sledovat prostor před sebou. Chleba rozlomil na dva kusy, jeden snědl hned, druhý schoval zpátky. Žvýkal pomalu, spíš ze zvyku než z hladu. Trh se mezitím posouval dál, hlasy se střídaly, někdo se smál. Kupec se pozvolna rozhlédl, než se vrátil k vozu. Přerovnal zboží a hadrem setřel prkno, až dřevo ztmavlo vlhkostí. Urovnal několik posledních hliněných nádob. Teprve pak zvedl hlavu.
U vozu se objevil cizinec, kupec ho neviděl přicházet. Muž ukázal na jednu z nádob. „Kolik?“ zeptal se.
Kupec ji posunul k okraji a odpověděl: „Pět.“
Muž zaplatil bez smlouvání. „Dnes ráno jsem potkal rybáře,“ řekl cizinec, jako by pokračoval v myšlence, která začala už cestou, „bylo ještě brzo. Vesloval ke břehu, což mi přišlo divné, takhle brzy po svítání.“
Kupec se na něj nepodíval, hadrem přejel prkno ještě jednou.
„Z dálky na mě mával,“ pokračoval muž, „když jsem k němu došel…“ Hledal správné slovo. „Měl v loďce tělo. Mladík, už trochu nafouklý a namodralý. Voda ho nesla – ne, táhla – až sem.“
Kupec si otřel ruce a přeložil hadr.
Cizinec pokračoval: „O kus dál po cestě jsem našel vůz. Opřený stranou, oj v hlíně, kola suchá.“
Kupec zvedl hlavu a svraštil čelo.
„Rybář říkal, že tělo plulo po proudu z hor.“ Cizinec chvíli mlčel, než dodal: „Tak jsem si říkal, kde se vlastně utopil.“
Ta věta zůstala viset mezi nimi.
Kupec ukázal na mince a pokývl k cizinci. „Chybí ti jeden,“ řekl.
Muž sáhl do kapsy a položil měďák na prkno.
Kupec mu nádobu podal. Prsty se dotkly jen na okamžik.
„Tohle je dobré zboží,“ řekl cizinec.
Kupec přikývl. „Drží,“ odpověděl.
Muž odešel bez ohlédnutí.
Kupec balil zboží bez spěchu. Setřel prkno, i když už na něm nic nezůstalo. Sáhl po jedné z nádob a zkontroloval vosk kolem víčka, byl neporušený a hladký. Vrátil ji k ostatním, vše přikryl plachtou a otočil se k vozu zády. Poslouchal trh, jak se rozpadá do jednotlivých hlasů. Když se znovu chopil práce, ruce pracovaly o něco pomaleji.
U vozu ještě jednou obešel kola, přejel dlaní po nápravě. Dřevo bylo suché.
Když se opřel do oje a vůz se dal do pohybu, rytmus kol se chytil hned. Kupec udělal první krok a na okamžik se mu podlomila kolena. Neupadl, jen se musel znovu srovnat. Pokračoval dál, jako by se nic nestalo.
Zvolil trochu jinou trasu, než toho dne ráno. V dálce slyšel řeku. Šumění proudu se rozbíjelo o kameny a vracelo se v krátkých ozvěnách.
Kupec šel dál a nenechal se tím zvukem vést. Rytmus kol se držel cesty a tělo si ho znovu našlo. Světlo sláblo, barvy se zjednodušily a stíny protáhly.
Když se začalo stmívat, byl už dost daleko od trhu i od řeky.
Na cestě za ním se usadil prach a zůstalo jen ticho.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.