Ohnivé pero - jeseň 2025: Noční múza

ohnive pero

Byl letní večer. Slunce už zapadlo a bezmračnou noční oblohu zaplavovala nažloutlá městská noc. V záři pouličních lamp se topily hvězdy, jen Měsíc v úplňku přezařoval všechny sodíkové výbojky, osvětlující prázdné chodníky na sídlišti. Na jednom z balkónů stál neholený muž, zalykající se dýmem cigarety. Po posledním odkašlání svůj pokus o kouření vzdal, doutnající ruličku típl o kovové zábradlí s popraskaným lakem a hlasitě si povzdechl. Zamyšleně se podíval na oblohu a v duchu si poznamenal, že Měsíc dnes nádherně září.

„Opravdu nádherně září, že jo?“ ozval se najednou vedle muže dívčí hlas. Pod lunárním kouzlem mu to ani nepřišlo divné a jako ve snu se otočil za hlasem, aby souhlasně kývl.

Před ním stála stříbrovlasá žena s bělostnou pletí, která vzhlížela k Měsíci. Na sobě měla jen třpytící se látku, která se ji jako hustá pavučina omotávala kolem těla, ztrácejíc se až u lýtek, odhalujíc bosé nohy. Ucítila na sobě pár očí a s úsměvem se k nim otočila.

„Vypadá to, že máš za sebou těžký den.“ Dívka na muže pohleděla černýma očima, ve kterých se mihotaly tisíce světýlek.

„Co o tom víš?“ muž odvětil a odvrátil zrak od bodajících čarodějných očí. Nevěda, co s rukama, rozmrzele odcvrnkl nedopalek od cigarety, který nechal na zábradlí.

„Možná víc, než si myslíš“ žena naklonila hlavu na stranu a nechala své hladké vlasy obtéct kolem šíje.

„O tom silně pochybuju.“

„Nemáš doma náhodou kytaru? Tenhle večer je přímo stvořený pro trochu hudby.“

Muž na chvíli ztuhl, ale pak jej znovu zalila rozmrzelost: „Nemám.“ Jen co to dořekl, pocit, že jej někdo probodává pohledem se natolik zesílil, že si pro jistotu osahal tvář.

„Myslím si, že tam přece jen jednu najdeš,“ promluvila mrazivým tónem dívka. Muž bez váhání došel do bytu a přinesl zpět rozmlácenou kytaru.

„Copak se jí stalo? Upadls?“ dívka vyzvídala, ale z tónu hlasu šlo vyčíst, že už zná odpověď. A poté, co muž neodpovídal, dívka pokračovala: „Možná by přece jenom šla zachránit. Byla by škoda, kdyby v tak nádhernou noc zůstala němá.“ S těmito slovy vzala z mužových rukou nástroj a pohladila kytaru tam, kde byla popraskaná. Tam kde se jich dotkla, se praskliny zacelovaly čistým stříbrem. Když jí přišlo, že je v dokonalém stavu, vrátila dívka kytaru.

„Hrej.“ Poručila dívka a opřela se o zábradlí, podpírajíc si jednu tvář. Muž poslechl, sedl si na stoličku stojící na balkóně a v rychlosti si vzpomněl na jednu z písní, kterou se naučil, když ještě chodil do školy. Struny se rozezněly a dívka začala zpívat. V okamžiku muž zapomněl na to, že hraje a bezmyšlenkovitě vydrnkával doprovod k nadzemskému zpěvu.

Ani se nenadál a píseň skončila. Dívka se na něj s úsměvem podívala: „Jak se ti hraje? Mně to přišlo příliš dobré na to, abys ji rozmlátil.“

„Kdo jsi?“ zeptal se stále očarovaný muž.

„Jsem noční múza a rozhodla jsem se ti pomoct.“ Mužovy oči se rozzářili štěstím, ale než stačil říct ano, múza pokračovala: „Má moc je podobná letnímu úplňku. Tvá hvězda se rozzáří více, než kdokoliv čeká, ale tvůj čas bude stejně krátký jako letní noc a stejně znenadání skončí. Chceš i tak mou pomoc?“

Muž se na chvíli zarazil, ale pak rozhodně odpověděl: „Ano!“

Múza se jen útrpně usmála, tiše dokráčela k sedícímu muži, sklonila se a políbila ho. Jak cítil její rty na svých, začala se mu postava dívky ztrácet před očima, až se úplně rozplynula v měsíční záři.

Muž nevěděl, jestli se mu všechno nezdálo, ale rozhodl se pokusit své štěstí s kytarou ještě jednou.

Uplynulo necelých deset let.

Muž už nežil ve svém starém bytě, ale v nádherné bělostné vile. Byla červencová noc a pomalu se blížilo svítání. Ležel na své posteli rozvalený a nevnímající svět. Okno v pokoji bylo otevřené dokořán. Husté měsíční světlo se valilo dovnitř, až v místnosti stanula dívka. Bělostné vlasy měla na koncích zbarvené jak krví doruda. Neslyšnými kroky dotančila až k posteli a posadila se vedle muže, který prázdně zíral na strop. Vedle múzy stála ta stejná kytara, kterou mu múza oné noci opravila. Na zdi u čela postele pak visely všemožné ocenění a fotografie s významnými lidmi kteří se na nich společně s mužem usmívali.

„Vrátila jsem se,“ pousmála se útrpně múza a pohladila muže po vlasech. V jeho očích se zajiskřilo a stočil zrak od stropu k dívce.

„Nastal čas tvého svítání. Noc pomalu končí a s ní i tvá hvězda. Dosáhl jsi všeho, po čem jsi toužil?“

Na ta slova se do mužových očí nahrnuly slzy. Nejdříve jí chtěl říct, že ne. Chtěl si dlouze stěžovat, ale nebylo na co. To, co mu od noční múzy bylo slíbené, se vyplnilo. Zazářil jako hvězda a teď už jen dlouhou dobu dohasínal. S bolestí v srdci přikývnul. Toužil se alespoň posadit, aby mohl dívce pohlédnout zpříma do očí, ale neměl dost sil. Jen při pokusu pohnout se ucítil jehlu, která jej tlačila v loketní jamce.

„Neboj se, za chvíli už všechno skončí a každý na tebe bude vzpomínat jako na letní noc plnou radosti.“ Múza vískala muže ve vlasech a snažila se jej utěšit jak matka dítě bojící se tmy. Muži však nepřestávaly stékat slzy po několik týdnů neholených tvářích. Tu se konečně múza usmála a lehla si vedle plačícího muže. Otočila jej na bok aby na ni viděl. Vlasy už měla způli červené jako rudý obzor za východu. Múza jej objala a přivinula jeho hlavu na svou hruď. Muž zavřel oči a z posledních sil se stočil to klubíčka, protože, ačkoliv dotek múzy uklidňoval, byl neskutečně chladný. Pak už necítil nic jiného než chlad a pak už vůbec nic. Oknem prosvitly první paprsky vycházejícího Slunce.


  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

20. októbra
Jiří Lednický