 |
Hlavně aby se nic nevyšašilo… proletí ti myslí bráchova poslední slova, než jste se rozloučili na Ruzyni. Hypnotizuješ pestrobarevného papouška, který si jakoby nic jako na bidýlku pohodaří na informační tabuli příletů a odletů španělského letiště. Výdejové okénko zatemněné plastovými pruhy pilně chrlí cestovní zavazadla všech typů a barev. Ze zírání, hladu a nedostatku kofeinu se ti zatemní před očima. Opřeš se o sloup a celá natěšená se zachvěješ. Autobus Málaga – Cádiz jede až za dvě hodiny, škoda, kéž bys byla v Cádizu hned! Chvěješ se netrpělivostí, už aby tě oživlé vzpomínky zdravily na každém rohu! Konečně! S dovolením… moc se omlouvám, můj kufr je taky žlutý. Osamíš. Za plentou výdejového okénka to zaharaší, ztichne, pás se zastaví. Dojde ti, že výdej zavazadel skončil. „Přiletěla jsem z Prahy a můj kufr nikde,“ informuješ Španělku za přepážkou. Napije se kafe, ta vůně, momentálně bys pro ni vraždila. Kouká do kompu, vyťukává, upije, „Váš kufr přiletí zítra ráno z Moskvy.“ Ukáže na letištní lavičku, aha, to jako kde máš strávit noc. Přátelsky se usměje a zmizí. No to mě poser broukneš si polohlasem.
Jen se zakousnout do bagety, šprk, plesne na ni ptačí šprkanec, takovej ten echtovej. Máš trochu na nose. Teď se chvěješ vztekem a civíš za vzdalujícím se zadkem autobusu do Cádizu. V žaludku ti zahřmí.
Medové paprsky zapadajícího slunce zalijí jižanskou letištní halu, ztrácíš se v tom ohni. Nevnímáš prostor ani čas. Úleva. Pár medových očí tě zajme, je to nepříjemný, narušil ti intimitu, vetřelec, trhan, pobuda. Jako trnová koruna do všech stran trčí ti vlasy, nečum tak blbě, chceš drobné asi cedíš mezi zuby. Zastydíš se, ne, taková nechceš bejt… nakyslá zapšklá rašple. Omluvně se na něho usměješ. Jeho úsměv znásobí zář soumraku, zamotá se ti hlava, to kafe! Rozhlédneš se po hale, až na v hidžábu zahalený pár choulící se k sobě obýváš halu jenom s pobudou. Padne na tebe únava, je to laskavý pocit, jako by ti milující náruč nabízela útočiště. Leháš si na podlouhlou lavici a zatlačíš oční víčka k sobě. V hlavě ti bzučí. Nejsi z nejmladších, abys zabrala kdekoliv. Únava tě přikovala k lavičce, U pramene jsem a žízní hynu šeptá Villon, Colu z támhletoho letištního automatu by sis dala, ne, neměla bys, není to zdravý. Stejně si na tý představě uletíš…chladivý dotek orosené lahvičky v tvých ulepených dlaních … orosené ledové sklo lahve přitisknuté na čelo, tváře… pomalu otáčíš víčkem… mazlivé zasyčení… první kontakt tekuté sladkosti se rty… mohutná vlna blaha… pachuť v dutině ústní mizí, nemizí, takovou představivost nemáš, polkneš naprázdno. Přetažená, smradlavá, sama sobě protivná.
Na klíně ti přistane něco krásně studeného. Vytřeštíš oči, zpozorníš, celá se napružíš Co po mě ten trhan chce! Děkuju, pípneš nakonec omluvně, ne, nechceš rašplovatět! Svíráš ledovou lahvičku v upocených dlaní, takový blaho. Posadí se vedle tebe, přiťukne svojí lahvičkou o tu tvoji. Mlčí a ty taky. Uvelebená splýváš s chladivou laskominou. Ne, že by pobuda voněl sprchou, ale rozhodně není cítit jako, jako… pobuda. Zteplalá minerálka už skoro na dně tě vrátí zpátky, stejně jsi úplně gumová, obvykle touhle dobou dávno chrníš. Pokládá ti do klína kouřící bagetu. Hrkne v tobě, podíváš se nad sebe, klid, dobrý, papoušek nezvěstný.
Poslední sousto, půlnoc, klíží se ti zrak, teplo v žaludku je tak uklidňující.
Trhnutím se probudíš. Dvě hodiny ráno. Zvedneš hlavu z jeho ramene, sálá z něho teplo, takové domácí, co ti to jen… zavrtáš obličej zpátky.
Promneš si oči, svítá, z opěradla protější sedačky tě přidrzle očumuje barevný papoušek. Kolik je, dobrý, kufr z Mosky za chvilku dorazí.
„Ptačí uprchlík, mníšek šedý,“ usměje se na tebe pobuda a uhladí ti jemně pramen vlasů za ucho. Je to tak příjemný, vychutnáváš si dozvuk pobudova doteku, ještě jsi rozespalá, zbytečně věci neanalyzuješ, takže maximální pohoda.
„Šedý?“ divíš se, protože převažuje taková ta radostná světle zelená jarní, plná kuřátek, housátek a kachňátek, „to někomu uletěl?“
„Spíš jeden z mnoha přistěhovalců zamořujících Málagu,“ zasvětí tě pobuda.
„To musí být ale veselé město,“ zasníš se.
„Uječené a celé podělané.“
„Nic pro kultivovaného po čistotě a pořádku toužícího Středoevropana,“ remcáš.
„Dokonalost je nežití,“ vyčaruje pobuda hřeben, stáhne ti gumičku z culíku a opatrně ti od konečků rozčesává vlasy.
No nevím, hovíš si, tohle dokonalý je. Mluví vůbec španělsky? lekneš se. Rozumíš mu, to ano. On tobě taky, kurňa, kam se poděla ta nabušená léta studia španělštiny…
Přílet z Moskvy! Na pohyblivém páse vyjíždí tvůj citrónový kufr jako první, autobus už netrpělivě odfrkuje před letištní budovou.
Až když už tě autobus unáší do Cádizu, si uvědomíš, že jsi se s… jak se vůbec jmenuje… ani nerozloučila. Nezdál se mi? panikaříš, máš strach, že skončí v šupleti Těžko říct, zda se mi to stalo nebo zdálo.
Cádiz, 3000 let starý, nejstarší město Evropy? Pestrobarevná historie tady přímo sálá ze vzduchu a ne, extrémisti se kvůli tomu nevyhazují do povětří. Nemáš prachy, tenkrát jsi je taky neměla. A tak se zase schováváš v cádizských chrámech před vedrem a všudypřítomným zápachem kanalizace, je to zadarmo. Večery prochodíš podél mořského pobřeží, taky zadarmo a taky jako tenkrát. Pro středověké katolické mnichy je sto let sem, sto let tam, a tak navážete na Vaše randíčka jako by to bylo včera, a ne před dvaceti lety. Diskutujete o lidské pošetilosti v přítmí kostelíka Santa Cruz. No to mě poser vyjekneš, když tě do ucha štrejchne řítící se papoušek.
„Neříkej dvakrát,“ stiskne ti pevná ruka rameno.
Táhneš pobudu za rukáv tuniky z čistotou vonícího modravého chladu Božího chrámu. Nemilosrdný jižanský jas s charakteristickou „vůničkou“ vám dá pořádnou facku.
Konečně pozdní odpoledne. Zlatavý písek pláže sice sálá horkem, ale nesnesitelné parno už rozfoukal vítr laškující celé odpoledne s mořskými vlnami. Divoký atlantický vánek vám líbá čelo a tváře a přináší s sebou neskonale něžnou úlevu. Co by člověk nedal za trochu chládku, když se od rána potí jako dusící se prase, viď. Každá další vteřina soumraku slévá veškerenstvo do stále sytějšího odstínu karmínové mědi. S posvátným úžasem sleduješ přelévání těch nejkrásnějších Božích tónů a taky koutkem oka kontroluješ jeho. Pobudovy stříbrné do stran trčící kudrny obklopuje aura ze zlata. Slunce už zapadlo, on dál celý září a ty taky. Tady a teď. Tenhle okamžik tě bude až tam sytit vším, co je v tom lidským nanicovatým konáníčku podstatný. Zlatistá vodní hladina oceánu už dávno zčernala. Vy dva bok po boku nalepeni na sobě jako siamská dvojčata trůníte na pomalu chladnoucím písku. Zcela osamíte, jen podřimující pravidelně oddechující Atlantik, ty a pobuda.
Tu deku si nech, mrknul na tebe ráno a jeho svatozář zazářila víc než vycházející slunce nad obzorem oceánu. Viděla jsi ho odcházet a věděla jsi, že jestli tohle chceš zabít, rozběhni se za ním, ať ti, kurňa, aspoň řekne svoje jméno. Je pryč, bubláš hystericky, ale musíš se pobalit v hotelu a stihnout spoj na málažské letiště.
„Tak hlavně, že se nic nevyšašilo,“ obejme tě brácha na pražském letišti a já se obejmu s jeho strážným andělem. Jsem rád, že budu mít na chvilku padla. Tobě dovolená končí a mně tak trochu začíná. Jasný, jako tvůj strážný anděl tě neopouštím nikdy, ale když jsi doma, jasně, že je to pro mě víc na klid. Těsně u nosu ti prolítne český holub, no to mě po– raději nedořekneš a honem schováš bagetu, aby to nebral doslova.
„Vyšašilo. Vyšašilo… naštěstí,“ zabroukáš si pro sebe spokojeně.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.