 |
„Jeden silný provaz, prosím.“
„Jak silný?“ usměje se na mě pan prodavač.
„No, hodně, hodně silný.“
„Jinak všechno v pořádku?“
„Ano,“ couvnu před jeho pohledem, „ta židle, co mám doma, stačí.“
„Prosím?“
„Jenom ten provaz. Děkuji!“
Dveře obchůdku Udělej si sám za mnou třasknou, a za chvilku už si hovím ve svým bytečku, svatyni klidu, oáze bez narušitelů, ó to slastné tichoučko. Vykoukne na mě provaz čouhající z igelitky. Že jsem zbabělec? Proč to dělám, když to stejně přijde? Tak to jako prrr, kdo říká, že to udělám? Je to jako s úrazovým pojištěním, taky si ho nezřizujeme s plánem strčit nohy pod vlak!
Děvkaři! škytaly ublíženě moje ex manželky. Přitom jsem si nikdy nepřál nic vroucněji než žít ve vztahu, který je trvalý a nesmrtelný jako Lenin v moskevským mauzoleu. Ale jako pozor, tak strašně na tom zase nejsem! Nejhůř dopadli ti za každou cenu stále svoji, tzn. navenek příkladné manželství. Síla setrvačnosti ho nadnášela letícími roky. Pak se jednoho rána probudili (doslova i přeneseně), sice by si on i ona moc rádi sbalili saky paky a v mžiku se vypařili co nejdál (nejlépe na jinou planetu), ale to by jim někdo musel podat hůl, aby z té postele ještě vůbec vstali. Sakra, kde je ta moje?! A kde mám brýle? Jo, a ještě smutnější bývají ta skutečně harmonická manželství. Jednoho dne koukáte na nebe za zavřeným oknem a ptáte se sami sebe, zda ještě žijete. Pokud touha žít zvítězí, svýho miláčka opustíte a celý svůj zbývající život toho litujete. Anebo ho neopustíte, a pak toho taky litujete. Podstatně lépe na tom jsou dramatická manželství, kde se oba soutěžáci bijí za své pravdy (to dramatická odsamsaď pocamsaď!). Je to otravný a každopádně se to nesmí přehnat s kydáním hnoje, ale lepší stále doutnající hrozba bitky než ti předešle zmínění siroticháci po česku.
A stejně dál nepřestávám snít o milovali se navěky. Stvořiteli, prosím, dej mi spřízněnou duši! Nejenom duši, chápeš. Takovou tu, která mi rozumí beze slov! Jestli ti můžu poradit – moje bejvalky se shodly na tom (a to by si o sebe neopřely ani kolo), že s normální smrtelnicí to prostě nedám – třeba ti to doporučení ušetří práci. Jo a taky prosím, ať je hravá… klidně jich může být víc. Díky moc!
Škoda, že jsi byl celej život slepej jako poleno, zakroutil Stvořitel nevěřícně hlavou, a to nemluvím o očním hendikepu!
Čekám v čekárně na očním, až na mě přijde řada. Vyhřívám se v dozvuku dnešního živého mokrého snu (promiňte, ale když člověk řekne a, měl by říct taky b). Zdálo se mi o spolužačce ze střední. Seděla za mnou celé čtyři roky. Bluděna, tak blbý jméno, často na školních výletech zabloudila, a to jako fakt.
Kruci, teď jsem si brejle sundal, tak kam se poděly? Ohmatávám konferenční stolek a zmáčknu něco měkkýho, „júúúúúú,“ zavříská mi těsně u ucha.
Když už zase slyším, procedím promiňte, navzdory všemu jsem slušně vychovaný, víte.
„Znáte ten vtip?“ zahaleká to nanovo.
„Mohla byste, prosím… snížit volume?“
„Jdou jednooký a slepý přes les k babičce,“ šeptá ten hlas, „jednooký si vypíchne oko o větev a říká Tak jsme došli. Slepý na to Nazdar babi."
„Moje babička už je padesát let po smrti,“ navážu na konverzaci, aby se neřeklo.
„Hm… tak to jo. Stejně jsem tu vůbec neměla být, zabloudila jsem,“ zamumlá zklamaně a vrazí mi něco do ruky.
„Děkuju,“ nasadím si zmateně moje ztracený brýle.
„Jste na řadě,“ houkne na mě sestřička z ordinace.
A to jsem se těšil, že na školním sraze přijdu na jiné myšlenky!
Manžel, manžel, manžel. Proč jsou spolužačky tak nakyslé, když každou větu začínají slovem manžel? Aha, protože manžel.
„Pozdravuj pána,“ přidá se do hovoru další spolužačka.
Konečně změna tématu, psy mám rád. Koukám pod stůl, žádného tam nevidím. Takže… zase manžel. Vdovy nedorazily, lebedí si ve svým, už nemají před kým zdrhat z domu.
„Svatba jako příležitost zničit všechno krásný, co bylo!“ kopne do sebe spolužačka na pravoboku panáka.
Konečně!
„Svatba jako příležitost ztratit poslední zbytek sebeúcty,“ chytí se ta zleva překvapivě na první dobrou.
„Svatba jako příležitost platit cizí dluhy,“ zakření se luxusně vyčinčaná spolužačka.
Tak to bylo dobrý! Tedy až na to, že ty obrovský dluhy vyprodukovala ona. Po téhle krásce jsem toužil, až jsem z toho vyl na měsíc. Při představě, jak bych dopadnul, kdyby se mi splnilo tohle přání, se celý orosím.
„Svatba jako příležitost objevit v sobě násilnický sklony!“ křením se žoviálně a plácám se přitom do kolen. Dokážu bejt vtipnej, to zase jo! V tom mi taky bejvalky šeredně křivdily, prej že nemám smysl pro humor!
„Je pro zdravý manželský klima horší chlastat nebo nemluvit?“
„Nemluvit!“ zaburácí za mnou.
Otočím se a leknutím si ucvrknu. „Neviděl jsem tě sto let.“
„Já tebe naposledy dneska na očním,“ usadí mě Bluděna ne zrovna příjemným, zato autoritativním tónem.
Honím v hlavě, co vhodnýho bych řekl.
„Jdeme tančit!“ chytne mě Bluděna ne zrovna citlivě v podpaží.
Asi za deset minut mi přestane být trapně. Zaposlouchám se do muziky, na kterou se ovíjíme jako něžně pářící se hadi. Zpěvák Petr Muk nás svírá v náruči svou a jenom svou mírumilovnou jemností. Při Oh L´Amour už o sobě nevím. Jak jsem se dostal domů i s Bluděnou a jejím stěhovacím kufrem, to taky nevím.
Sobota ráno
„Co tam hledáš?“ vřeští Bluděna.
Soused buší na stěnu, jo, nemusela by hulákat. Nikdy jsem si na tanečky nepotrpěl, ale trochu normálně se přetvařovat, tak to by zase mohla. Aspoň ze začátku. Takové to, že nevříská, neprdí, nekaká…
„N-nic,“ kuňknu a jako fretka hledám dál.
To nic je ten provaz. Do botníku jsem ho nedal, v šatníku taky není a v knihovně… proboha, snad nejsem tak blbej, že bych ho dal tam… taky není. A jako to si pište, že fakt nechci, aby ho našla ona a nedej bože použila na mě, až tady bude, jak jinak, bloudit.
„Co ten provaz v mražáku?“ vypískne nadšeně.
Chvilku je ticho.
„No tak to jdi do prdele…“ zkonstatuje načuřeně.
Udělá se mi šoufl. Neokupuje můj milovaný byteček ani dvacet čtyři hodin a už do mě vidí jako do hubený kozy? To, že jsme s bejvalkami mluvili jeden o koze a druhý o voze, mělo výhody!
Ale to už se Bluděně zablýskne v očičkách, čiperně povyskočí a bleskurychle váže provaz jedním koncem k posteli.
„Vlastně,“ utáhne uzel, „taky ti musím něco říct… ale až pak!“
Co se potom dělo, si asi domyslíte. Jo, hraje si strašně ráda.
O tři hodiny později to celé utnula vřísknutím Impro je stejně nejlepčííí a podívala se na mě psíma očima.
„Jsem bludička,“ vyklopila bez obalu.
Se zdvihnutým obočím čeká, a když já nic, promění provaz v metrový banán. Cpe mi ho do ksichtu, co já na to, jenže já jsem schopný leda tak zalapat po dechu. Ani to ne. Mačkám aplikaci Záchranka jakože infarkt. Bluděna na momentík zmizí a já se přesvědčuju, že předcházejících pár hodin byl jen hodně nepovedenej sen. Jenže to bych nemohl mít během další vteřiny v bejváku ne jednu, ale hejno Bluděn. Srdce mi skáče z okna, rozbíhám se za ním, ale to už na mě echtová Bluděna visí pohledem Tak co na to říkáš?
„To stačí!“ vyjeknu, ať ví, že už mi nemusí nic dokazovat.
„Jupíííííí, bude svatba!“ zubí se na mě od ucha k uchu. Takhle šťastnou dospělou osobu jsem viděl naposledy před mnoha lety. Kamaráda, kterej byl totálně sjetej.
Slavíme třicáté výročí svatby. A že rozvod nebude, je víc než jasný, stačí zachytit Bluděnin vražedný výraz, když se hezky podívám na kteroukoliv jinou ženu.
„Bluděnko,“ odvážím se konečně, „jakpak to máte, chápeš, jako vy, bludičky, s dlouhověkostí?“
„Bludičky jsou nesmrtelný,“ zabodne natěšeně nožík do balíku se zpáteční adresou Erohračky, Ulice Strážce Erota 6, Brno.
A doprdele.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.