 |
Je tu nový den, to není pouhý sen, barvy se vzbudily, představy ožily, stromy dýchají, listy se chichotají a vítr vypráví příběh sebejistě, o jednom tajemném místě.
Tam kdesi v nekonečném vesmíru, se ukrývá docela jiný svět, který se nazývá, Bezejmenná říše, protože jí nikdo nedal žádné jméno. To je velice podivuhodná planeta, kde se může stát cokoliv. Tam se fantazii meze nekladou. Žijí tam lidé, nejrůznější bytosti a zvířata. Místní obyvatelé znají kouzla, věří všelijakým legendám, kterých se bojí a ovládají různá umění.
V tomto světě lze nalézt jednu neobyčejnou vesnici, s úžasným názvem, Čarokrásná, z níž vyzařuje cosi magického, ale také tajemného. Na samém okraji této vsi, v ústraní, za starým hřbitovem, v ohromné zahradě, vyrostlo neobvyklé tmavé sídlo, baobab s mnoha okny, komíny, a dokonce i dveřmi. Uvnitř je nafukovací, kde se skrývají nejrůznější tajné místnosti, několik schodišť a sklepů. Jsou tam také komnaty, v jedné z nich přebývá čaroděj Damon, který sám sebe omylem zaklel a proměnil se v Mínótaura. Ovšem už si nevzpomněl, jak to vlastě provedl, a tak mu tato podoba zůstala napořád.
Čaroděj je nesmrtelný, tudíž bude stále mladý, ale vypadá jako netvor s lidským tělem a býčí hlavou. Jeho obydlí je dosti strašidelné, a tak se mu všichni raději vybíhají. Damon se cítí osaměle a smutně. Chtěl na své hoře zapomenout, proto si pořídil netradiční domácí mazlíčky, jako různé druhy hmyzu, hady, ještěrky a pavouky. Pohybují se volně po celém sídle. A v zahradě ještě rostou exotické rostliny, mezi nimiž stojí kruh zvláštních kamenných soch, co vypadají jako mýtické bytosti. Je tam Medúsa, Kyklop, Kentaur, Faun, Harpyje, Sfinx, Kerberos a Echidna. Čaroděj takovéto sochy sbírá, jelikož vypadají stejně hrůzostrašně jako on.
Jednoho chmurného dne Damon vstoupil do zahrady a zamračeně se procházel mezi prapodivnými rostlinami. Poté zamířil ke svým sochám a tam se zastavil.
„Jsem tak sám, jenom s vámi si můžu povídat,“ pověděl sklesle.
„Ovšem, protože jsi zrůda,“ ozval se znenadání škodolibý hlásek.
„Cože?“ zděsil se Demon, protože nevěděl, kdo to řekl.
„Proč si povídáš se sochami, když neumí mluvit?“ zaznělo znovu a nato se někdo zlověstně zachichotal.
Demon mlčel, jenom se rozpačitě otáčel a hledal toho otravu. Za chvilku si všiml, že na něj promluvila jedna masožravá květina, co se třásla nedočkavostí, jelikož chtěla odpověď.
„Nech toho!“ okřikl květinu rozčíleně. Pobouřeně opustil zahradu, došel až k domu a vztekle zabouchl jedny dveře, které si zrovna náhodně vybral, načež si květina zklamaně povzdechla.
Když nastal večer, v zahradě se objevily světlušky. Zamířily mezi sochy, poletovaly kolem nich a hlasitě bzučely. Záhadné bytosti osvětlovalo jen nepatrné světlo, a tak působily děsivěji než obvykle. Jsou skutečně nevšední. Kyklop, obr s jedním okem, vyplazuje jazyk, Medúsa, ohavná dívka, co má místo vlasů hady, je naštvaná, z Harpyje, žena s ptačím tělem, jde strach a Kentaur, napůl člověk, napůl kůň, vypadá rozzuřeně. Dále Echidna, dáma s hadím ocasem místo nohou, se tváří znuděně, Kerberos, trojhlavý les, cení zuby, Faun, lesní muž, jemuž vyrašily rohy i kopýtka, má šílený výraz a Sfinga, lev s hlavou člověka, vyhlíží namyšleně.
Mezitím v podivném sídle, v nejtemnějším sklepení, čaroděj Damon popíjel víno a jeho havěť mu dělala společnost. Seděl v tmavé místnosti, v níž hořely jen svíčky.
O něco později, již dvanáctá odbila, přišli ke hřbitovní bráně dva odvážlivci, dívka Lilli a mladík Theodor.
„Jaké tajemno se na hřbitově ukrývá? Proč je tak strašidelný?“ přemýšlela Lilli.
„Všichni se bojí toho, co je za ním,“ vysvětlil Theodor.
„A co tam je?“ zeptala se zvědavě.
„To nevím, ale chci to zjistit!“ pověděl Teo odhodlaně.
„Ó, tak jdeme,“ vyhrkla Lilli nadšeně.
Potom tedy šli na hřbitov, obezřetně kráčeli mezi starými, břečťanem zarostlými náhrobními kameny a došli až na konec. Našli velkou díru v cihlové zdi a ta je zavedla do prapodivné zahrady.
„Co je to za místo?“ vydechla Lilli ohromeně.
„To netuším,“ odpověděl Theodor.
Se zatajeným dechem prošli mezi sochami, a nakonec se zastavili před obrovským baobabem. Zmateně sledovali všechny ty zvláštní dveře, ale dlouho neotáleli. Vstoupili dovnitř, a tak se ocitli ve spletitém komplexu chodeb. Navštívili záhadné a velmi potemnělé místo.
„Vydáme se na průzkum,“ navrhl Teo odvážně a Lilli jen přikývla. Měla strach, ale byla zvědavá, co tam najdou.
Dočista se v tom prapodivném sídle ztratili, jenomže potom se před nimi objevila záhadná místnost. Dveře byly otevřené, a proto spatřili nádherné modré světlo, které zalévalo pozoruhodnou knihovnu. Opatrně překročili práh a zjistili, že navštívili dechberoucí místo. Uprostřed místnosti stál skleněný stůl, na němž ležela ohromná starožitná kniha a ta okamžitě upoutala jejich pozornost. Přistoupili blíž a se zájmem v ní listovali.
Uvědomili si, že je tato kniha plná kouzel. Brzy je jedna stránka moc zaujala, protože uviděli fantastické obrazce.
„To je nádhera!“ řekl Theodor překvapeně.
Znenadání obrazce zmizely a místo nich se objevil černý text. „Šedý svět se promění, tam v podivném stavení, zmrzlá srdce roztají, v zapomnění čekají, a tak potají, v uzdravení doufají,“ přečetla Lilli nahlas.
Jenže, jen to dořekla, stalo se něco neočekávaného. Sochy v zahradě ožily a proměnily se ve skutečné příšery. Vtrhly do domu a rozutekly se do všech stran. Jen Faun zůstal stát na místě, začal hrát na svoji kouzelnou flétnu a tato divná melodie zamkla všechny dveře.
„Co je to za hluk?“ zhrozil se Teo.
„To nevím, ale bojím se,“ vyhrkla Lilli šokovaně.
Čaroděj, který usnul ve sklepení, se právě probudil a nestačil se divit. A Theodor s Lilli nevěděli, co si počnou, protože zůstali v podivném sídle uvězněni s nestvůrami.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie o finalistoch, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.