 |
„Když zapomeneme na minulost, nemáme žádnou budoucnost.“
Stala se mi divná věc. Seznámil jsem se v klubu s jednou holkou a docela hezky jsme si popovídali. To není ještě ta divná část. Když už jsem byl na odchodu, požádal jsem ji o telefonní číslo. Začala mi ho diktovat a já si ho psal do mobilu. Jenomže v momentě, kdy jsem psal její čtvrté číslo, můj telefonní seznam mi nabídl jeden z kontaktů, jenž nesl její jméno. Měl jsem její číslo už uložený. Co se to sakra stalo? Úplně stejné číslo jsem měl už v mobilu, vždyť jsem tu holku ale teprve potkal. Zkusil jsem jí schválně zavolat a v tom se stala ještě podivnější věc. I ona mě měla již uloženého a dokonce měla to mé jméno napsané správně. Mám totiž specifické jméno, jmenuji se Dennis, se dvěma n, a právě to byla ta nejzvláštnější věc. Měla mě tam uloženého správně. To byla první věc, jenž upoutala v tomhle šíleném chaosu mou pozornost. Abyste chápali, v jaké jsem byl situaci a co všechno se mi už stalo, musíme se vrátit trošičku dozadu.
Zrovna jsem prožíval krušné období, protože mi dva týdny zpátky zemřela máma. Měla jakýsi nádor na mozku a z toho co jsem pochopil, se jí mohlo dát v minulosti pomoct, kdyby se pravidelně léčila. Jenže i u doktorů platí rčení, že po válce je každý generál. Já nejvíce litoval toho, že jsem tam pro ni nebyl, když mě potřebovala ze všeho nejvíc a že jsem nevyužil všechna ta léta, kdy jsem jí mohl být na blízku. To je vůbec na tom to nejhorší; začneme se věcí vážit až tehdy, kdy je nenávratně ztratíme.
Obdobně to dopadlo i s mojí bývalou přítelkyní, se kterou jsem se rozešel tři měsíce zpátky. Taky jsem ji nedokázal plně ocenit. Až dokud jsem o ni definitivně nepřišel.
Nyní víte, o kom to vlastně čtete a tak se můžeme vrátit zpátky na začátek. Té noci jsem šel domů s pokrouceným myšlením a přirozeně jsem ani nemohl usnout. Následujících pár dní jsem si promítal neustála v hlavě dál, co se vlastně stalo. Jelikož jsem chodil pouze brigádně pomáhat do jednoho hotelu, měl jsem spoustu volného času, díky čemuž jsem se mohl jen tak beztrestně potloukat po městě a snažit se přijít na to, co se s mým životem vlastně děje. Při chůzi po předměstí jsem dostal hlad, což mě přinutilo zamířit k nejbližší restauraci, kterou jsem viděl. Spatřil jsem kousek od vlakových kolejí pizzérii. Pizzu jsem již nějakou dobu neměl, takže jsem zašel dovnitř. Za pultem stála jedna mile vypadající starší paní a byla ještě milejší, když jsem se s ní dal do hovoru.
„Ahoj, tak co, jak se máš, Dennisi?“
„My dva se známe?“ podivil jsem se.
„Ale no tak! Nedělej si ze mě srandu!“
„Promiňte, asi jste si mě s někým spetla.“
„Myslím, že kluků jako ty po tomhle světě moc nechodí.“ Pokračovala dál a sdělila mi několik osobních informací o mé osobě.
To už jsem zpozorněl, neboť jsem tu osobu opravdu viděl poprvé v životě, pakliže jsem neměl nějaký náhlý výpadek paměti.
„A pozdravuj mámu, snad se brzy uzdraví!“ řekla mi na konec.
Z té pizzérky jsem samozřejmě utekl, aniž bych si tam něco objednal. Dostal jsem z toho opravdu strach. Tohle bylo vážně divný. Den ovšem pořád nekončil a já šel do kavárny kousek od mého bydliště. Narazil jsem tam na povědomou osobu. U pokladny si zrovna objednávala kávu středně vysoká zrzka. Na moment mě napadlo, že bych měl raději dělat, že ji nedivím; nikdo přece nutně nemusí potkat znovu holku, se kterou se před nějakou dobou rozešel, jenže jsem nechtěl být zbabělec. Osmělil jsem se a zamířil přímo k ní.
„Ahoj, Marie, jak se ti vede?“
Otočila se se svým právě vydaným latéčkem ke mně a zmateně se na mě podívala: „My dva se známe?“
„Cože?“ Najednou jsem měl strašně mravenčení na krku. Jako když se mnou mluvila ta stará paní v pizzérii.
Vysvětlil jsem jí, že už jsme se viděli a ona na to reagovala překvapivě pozitivně. Nakonec mi pokynula, ať si sednu vedle ní. Měla očividně dobrou náladu a už dlouho jsem jí takhle neviděl. Problém však byl, že ona mě nejspíš skutečně nikdy neviděla, jelikož si vůbec nepamatovala ani na jednu z věcí, kterou jsem ji předložil jako naši společnou vzpomínku.
„Myslím, že na něco takového bych si pamatovala,“ zasmála se tomu, „být s takovým senzačním klukem jako ty, to bych určitě z hlavy jen tak nevypustila.“
Dívala se přitom na mě skutečně jako by se mnou mluvila poprvé a neprožili jsme spolu jedinou negativní věc. Usoudil jsem, že musela dostat amnézii. Bylo to sice u takové mladé holky nepravděpodobné, jenže jiné racionální vysvětlení se mi nenabízelo. Těžko říct, jestli jsem měl dát od toho ruce pryč. Já se rozhodl tak, že jsem si s ní domluvil další schůzku, což znamenalo, že jsme spolu začali chodit nanovo. Alespoň pro ni to tak bylo. Já už jsem si ty věci zažil. I když při třetím setkáním jsem začínal mít také výpadky paměti a už jsem ani nevěděl, proč jsme se to vlastně rozešli. Ještě divnější to bylo, když jsem dorazil po tomto rande domů do své garsonky. Zazvonil mi telefon, na něm svítilo „Máma“. Někdo nejspíš z nemocnice vzal telefon mý mámy a rozhodl se mi zavolat, tak jsem ho zvedl: „Haló, kdo je tam?“
„Ahoj zlato, to jsem přece já.“ Byl to hlas mojí mámy. „Chtěla jsem ti jen říct, že už se to lepší a možná by mě do měsíce mohli z nemocnice pustit.“
Neměl jsem v tu chvíli slov. Pár hodin jsem to rozdýchával a druhý den jsem se pro jistotu vydal jako zběsilá kulka do nemocnice. Napadlo mě, že by to mohl být nějaký vtip, jenomže když jsem otevřel pokoj s lůžkem, kde ležela moje máma a byla živá, pochopil jsem, co se zde vlastně děje.
V tom mi to došlo.
Jak onehdá pravil Marcel Proust: Paradoxy dneška jsou předsudky zítřka, neboť ty nejméně podložené a nejvíce ohavné předsudky mají svůj moment novoty, když jim móda propůjčí jejich křehkou krásu.
Autor však musel jistě vědět, že tohle se dá také otočit naruby. Tím pádem by předsudky dneška mohly býti také paradoxy zítřka, protože to, co jsem dnes odsoudil se mi může zítra vyjevit jako totální nesmysl až paradox. Stejně tak se to dá uplatnit i do minulosti, a tím pádem z toho vyplývá, že paradoxy včerejška jsou předsudky dneška. To dokládá má zkušenost s holkou, jenž měla mé číslo uložené v telefonu, aniž bych si to pamatoval. Včera to byl pro mě paradox, dnes už na to nahlížím jako na předsudek, jenž mě vede k dalším dohadům. Zároveň měl tento předsudek svoji chvilku novoty, když jsem ho vnímal jako křehkou grácii. A konečně obrácený případ, kdy je dnešní paradox včerejší předsudek. Ta milá stará paní, kterou jsem vůbec neznal, vůči ní jsem byl předpojatý a odsoudil jsem ji, jenže dnes už to beru jako totální paradox, neboť jsem se de facto setkal s osobou, již jsem kdysi znal a na kterou už jsem asi dávno zapomněl. Život je zkrátka plný paradoxů a největší sranda je, že se valná část toho odehrává v mojí hlavě. Díky kvantové fyzice jsme všichni schopni ovládat naši realitu. Nyní jsem spatřil reálný příklad toho, co se stane, když se časové linie protočí a budoucnost najednou začne být minulostí a naopak.
Nejsem si ani trochu jistý, jestli se vydávám tím správným směrem. Dle zákonů času bych měl teď zažít znova všechny ty věci, které jsem už zažil, jenomže to se jaksi nestává. Zdá se, že se vytvořila nová alternativní realita a veškeré mé vzpomínky na to, co bylo, jsou mi najednou k ničemu. Všechno se to odehrává úplně jinak. Moje máma je naživu, moje první láska je zpátky, a já jsem opět šťastný. Vím jistě pouze jednu věc; že to všechno jednou skončí mou smrtí.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.