 |
Páteční pozdní večer, 1. květen, sama doma. Kiki depresivně zírá na zapnutý monitor počítače. Polibek zamilovaných pod rozkvetlou třešní se nekonal. I když ho její mozek vyhodnotil jako toho jediného, jeho mozek ji ne. Ze všeho nejraději by okamžitě usnula, aby nemusela cítit, co cítí, ale zná se a ví, že se o to ani nemusí pokoušet. Zahraje si… hororovka Cry of Fear je přesně to, co momentálně potřebuje.
Kiki rozklikne knihovnu her. Přeběhne jí mráz po zádech. V knihovně přibyla hra Trumf, kterou si nikdy nekoupila. Bezhlavě, snad aby zahnala láskobol, ji spustí.
Otevřou se tři portály: Svoboda bez hranic/Vlastní prostor, Dokonalý polibek/Zákon přitažlivosti a Přijetí bez výhrad/Safe space. Má pět vteřin na to si vybrat. Vstoupí do portálu Dokonalý polibek/Zákon přitažlivosti. Dostane za úkol vytvořit vytouženého partnera, deadline – dvě minuty od začátku zadání. Stihne to taktak. Nemůže se dočkat, až se hra konečně rozjede. Na zčernalé obrazovce se však místo toho objeví POKRAČOVÁNÍ ZÍTRA!!! JDI NA NEJBLIŽŠÍ VÝSTAVU OBRAZŮ. ENDGAME 11:00! A hra se sama vypne. Když ji zmatená Kiki chce znova spustit, hra už tam není.
Sobota ráno. Galerii zaplavily hřejivé paprsky slunce. Krouží kolem sebe od malby k malbě. Už když ho u pokladny spatřila, věděla, že je to on. Voňavý, jemný, nažehlený. Kultivované vystupování i mluva, o tom Kiki vůbec nepochybovala. Oholená oduševnělá tvář, pěstěné nehty a zuby jako perličky.
Tisíc motýlků jí rozšimralo podbřišek. „Ty obrazy jsou tak… jarní! Zpěv potoka mnou… proniká!“ šeptá mu do ucha. Její radostné očekávání jiskří galerií.
A pak – nedostatek kofeinu – motohlav – zavrávoral a rýpnul se. „Doprdele!“ vykřiknul. Jeho krev ukápla na její sváteční sukni. „MÁTE KAPESNÍK!?!“
„J-já… hned se … hned se… podívám.“ A ze zvyku dodá. „Jsem zdravotní sestra.“
„Tak jsem vás aspoň neznechutil.“
Znechutil. „Nesnáším krev!“ Měla zasloužené volno a teď tohle!
„A já nesnáším zdravotní sestry, zrovna se jedna se mnou… zrovna jsem se s jednou rozešel.“ Naklonil se k ní, aby ji políbil. Mezi jeho strojeným smíchem ji ovane pokročilá paradentóza, to překrvené dásně znásobily prvotní dojem bělostných zubů.
Domů běží, na kostelní věži odbila jedenáctá, nikdy neprohrála tak ráda jako dnes…
Sobota večer. „Miluju tě. Jsi tak jemný, voňavý a citlivý. Stálo za to hledat tě tak dlouho.“ S rozkoší zaboří Kiki hlavu do svého fungl nového polštáře.
Pondělí dopoledne, v rychlíku Trutnov-Praha. To už nic nemůže být snadný, easy, prostě jednoduchý?! „Kmen stromu leží přes koleje,“ informuje nešťastná Kiki spolucestujícího.
„Asi nás nenechají vystoupit, když jsme mimo stanice?“
Kiki zakroutí hlavou. „Klasika – bezpečnost… jsou za nás zodpovědní. Zůstaneme tady trčet.“
„Spěcháte?“
Jo, spěchá! Kam jinam by člověk měl spěchat než na dovolenou?! Spěchá, aby ujela svému zlomenému srdci i strašidelnému zážitku s Trumfem. A teď???
„Knížku jsem si taky chtěl vzít.“ Spolucestující hypnotizuje knihu v Kikině klíně.
A co já s tím… neodpoví Kiki, i když nečte. Přesedne si, aby si neviděli s otravným spolucestujícím do tváře, a jako hradbu mezi ně položí cestovní kabelu.
Spolucestující si natáhne nohy na protější sedačku, narazí kšilt do obličeje a špunty do uší… arogantní nafoukaná kráva!
Zemětřesení! Kiki vytřeští oči. To sedačka pod nimi se třese. Spolucestujícímu v křeči, u pusy bílá pěna, ze rtu teče krev. Pod hlavu mu nacpe svůj huňatý vlněný svetr, rozevírá zip mikiny u krku a nervuje se, aby nespadnul.
„Měl jsi epileptický záchvat,“ informuje ho, když po dvou minutách přichází k sobě.
„To… ten… spánkový… defi-deficit…“ Usnul během chvilinky.
Rychlík se rozfuněl, ale Kiki spoj do Berlína už nestihne.
„Napiš, že u mě v Praze přespíš a dorazíš zítra.“
„A u koho u mě?“
„U Trumfa.“
„Cože???“
„Moje příjmení je Trumf.“
Pondělí večer v činžovním domě na Smíchově. „To je Kiki, zítra pokračuje do Berlína,“ představí ji spolubydlícímu. „A to je brácha. Ivan Trumf, prostě Ízy.“
„Prostě ízy? Snadný, easy, prostě jednoduchý?“ Rozesmátá Kiki na pokraji hysterie se rozhlíží po čistém staropražském bytě.
„Co si dáš?“
„Sprchu, zeleninové rizoto a masáž,“ šeptá Kiki, aby Ízyho bratra vyždímaného záchvatem nevzbudili.
Ízy jí ukáže koupelnu, nachystá večeři a po ní se věnuje jako profík Kikině páteři.
Druhý den po poledni příjemně naladěná Kiki brouzdá s kamarádkou v berlínské East Side Gallery.
Sobota ráno, Central bus station Berlin. Až když Kiki mává z busu na rozloučenou, si kamarádka vzpomene, proč Kiki vlastně přijela. Liebeskummer? Quatsch! Už dlouho to s Kiki nebylo tak… easy!
Sobota poledne. Zpátky na pražském Smíchově Kiki s určitým zaváháním zazvoní na zvonek Trumf.
„Ale zítra musím domů!“ V uvítací náruči laská horkým dechem Ízyho za uchem, zatímco on ji hýčká dlaněmi od šíje až ke kostrči. A pak už Kiki nezaváhá ani jednou. Letmo se dotkne svými rty těch jeho, slastné zabrnění projelo každým jejím nervem. Vše utichlo. Jemné políbení se přelévá v intenzivní polibky. Chvějivá horkost rozlévající se do celého jejího těla vymazala časoprostor a zaplavila ji pocitem bezpečí.
A pak? Sprcha, rizoto a… Ízy.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.