 |
„Obvykle používám kuš. Spolehlivá, pěkně zdálky. Nikdy neminu. Ale tohle bylo osobní. Takže jsem toho borce polechtal dýkou na žebrech,“ zakousl se velitel gardy do jablka.
„Proč bys ho lechtal zbraní?“ podivil se znuděný drak. Už půl dne ho velitel oblažoval různými historkami. Nedokázal se rozhodnout, co ho ruší víc. Mužovy příběhy či smrad z jeho úst? Jeho čich registroval i ty nejmenší detaily, včetně velitelovy snídaně. Uleželé vajíčko a cibule tvořily smrtící kombinaci.
„To se jen tak říká…“ těžké mahagonové dveře se otevřely a na dvůr vyšel zástup dvořanů.
„Ctihodný drak Maragon?“ obrátil se na něj bohatě oděný šlechtic.
„To jsem já,“ kývl klidně hlavou. Byl taky jediný drak na zámku.
„Král tě již očekává,“ muž ustoupil stranou a ukázal za sebe.
To je celkem malé, odhadl rychle. Sklopím křídla, prostrčím přední nohy. To půjde. Jsi profesionál, Maragone! Dodal si v duchu odvahy.
„Dobrý den,“ zaburácel a strčil hlavu do hlavní síně. Levou tlapou se chytil rámu honosných dveří. „Uh,“ napjal svaly. Posunul se, ale jen o kousek.
Král, malý tlouštík, vyskočil ze svého trůnu. Spěchal vstříc dračímu žoldnéři.
„Už to bude,“ zapřel masivní pracku o zeď.
„Dávejte pozor!“ křikla jeho výsost. „Moje matička!“
„Moc se omlouvám!“ přesunul drápy z mistrovské olejomalby na podlahu.
„Víte co, Maragone? Co kdybychom si promluvili v zámeckých zahradách?“ navrhl panovník.
Král a drak osaměli uprostřed vonících rostlin. Maragon se nahnul nad keř s růžovými květy. Okamžitě věděl.
„Rosa damascena. Překrásný exemplář,“ pochválil. „Import z jihu?“
„Ano. A nebyla zrovna levná,“ zasmál se král. „Zahradničíte?“
„Zatím spíše teoretický zájem,“ přiznal drak. „Snad až se usadím.“
„Mohu vám něco nabídnout? Soudek piva? Či nějaký destilát?“
„Během pracovní doby nepiji,“ zakroutil hlavou Maragon.
„Rozumím. Poslyšte, Maragone. Máte pověst draka, co se má k řemeslu. Moc se nevyptává a koná. Je to pravda?“ otevřel král.
„Je, výsosti. Svou pověst jsem budoval roky. Činy, nikoliv slovy,“ zdůraznil.
„Pak tedy přejdu rovnou k věci,“ Albrecht se posadil na lavičku. „Království, kterému vládnu, není velké. Ale je bohaté. Moje dceruška se zakoukala do jednoho vykuka. Však to znáte.“
„Neznám,“ kariéra nájemného draka se s rodinným životem příliš neslučovala.
„Nevadí. Každopádně se do něj zakoukala, vzala si ho a nepodepsala předmanželskou smlouvu. Vztah samozřejmě nevydržel. Dcerku mám naštěstí doma, ale ten šejdíř Jan si dělá zálusk na kus mého panství. Že prý věno! A některé zákony mu dávají za pravdu. Právníci!“ vyprskl zlostně Albrecht.
„Právníci,“ přidal se rozhořčeně Maragon.
„Zkrátka, ctěný pane draku. Potřeboval bych, aby mi Jan přestal dělat problémy,“ podíval se král zpříma na draka. Přitom si prsty hrál s knoflíky, které držely těsný doublet na místě.
Maragon mlčel. Co to cítím? Kromě příšerného parfému? Vanilka, skořice. Drak nasál vzduch. Nervozita.
„Potřebuju, aby přestal dělat problémy ještě dneska. Včera bylo pozdě,“ pokračoval.
Maragon pořád mlčel.
„Potřebuju, aby zmizel,“ odkašlal si Albrecht a podíval se do země.
„Rozumím,“ hlesl tiše drak. „Jan musí zmizet.“
„Musí.“
„Kam?“
„Daleko,“ zašeptal král. „Definitivně.“
„Chápu,“ přikývl drak.
„Pochopte, musíte být velice, velice diskrétní,“ přešel do rychlého šepotu.
„Budu. Promluvme si o detailech kontraktu.“
„Kolik běžně stojí taková služba?“ i král byl zdatný obchodník.
„Běžně dvacet liber zlata. Netto, nikoliv brutto,“ zdůraznil Maragon.
„V tom není problém, daň by šla mně,“ mávl Albrecht rukou.
„Běžně, výsosti,“ dodal klidně. „Severně odtud jsem si všiml jeskyně. U jezera, dobrá lokalita. Poblíž lesy i vysoké hory. Rád bych přijal platbu formou této nemovitosti.“
„Moment,“ králi těkaly oči ze strany na stranu, na čele mu vyrašil pot. „Ta má ale hodnotu minimálně… Hm, ale co už. To by šlo,“ souhlasil opatrně.
„Pak máme dohodu.“
Jakmile podškrábli smlouvu, vznesl se do vzduchu. Zamířil přímo k sídlu Jana.
Jemný větřík mu hladil blány křídel a nesl s sebou vůni lesa. Když přeletěl nad korunami stromů, udeřila ho do nozder tuze vábivá vůně zvěřiny pod ním. Dal bych si pečenou srnku, olízl se mlsně.
Brzy se před ním zjevilo něco, co Jan optimisticky nazýval hradem. Drak by stavení nazval opevněným dvorcem. Sklopil křídla a střemhlav se vrhl dolů.
Půda se zatřásla pod silou nárazu. Mocně zařval a vychrlil do vzduchu oheň. Poddaní se utíkali schovat do nedalekého háje.
„Jane! Pane tohoto sídla! Vylez!“ důrazně dupnul předními nohami. Koutkem oka však hlídal okolí. Nějaký sedlák mohl sebrat odvahu a vyběhnout na něj s vidlemi.
Jan skutečně vylezl. Maragon cítil štiplavý, nakyslý pach s nádechem kovu a česneku. Strach.
„Poslal tě ničemný všivák Albrecht!“ mladík na něj mířil mečem. V obličeji se mu mísila panika s odhodláním. Zlaté kadeře mu volně padaly přes ramena. Vypadal jako princ z rytířských básní, jen nebýt toho masivního, skobovitého nosu.
„Zásadně neposkytuji informace o svém zaměstnavateli,“ usadil ho odmítavě.
„Nemysli si, plaze, že neznám strůjce těch nejhorších úklad široko daleko!“ sevřel volnou ruku v pěst. „Ale nenechám se zabít snadno, to přísahám na své předky!“
„Proč bych tě zabíjel?“ podivil se, ale to už se na něj mladík vrhl. Jeho úder měl razanci dvojnožce, který holduje spíše poesii než boji. Dráp se zablyštil, meč odletěl kamsi za plot.
„Moje smrt bude skvrnou na tvé duši,“ klesl mladík odevzdaně na kolena. „Sprovoď mě rychle z tohoto krutého světa.“
„Co vy člověci pořád máte se zabíjením,“ odfoukl si téměř pohrdavě. „Máš jen zmizet. Za co mě máš?“ sevřel tlapami rezignovaného bojovníka. Čekala je dlouhá cesta.
Tři dny a tři noci plachtil Maragon na jih.
Krajina se postupně měnila. Listnaté hvozdy a barevné louky zmizely. Nejprve je nahradily široké, mírně zvlněné pláně. Jimi se táhly mohutné řeky s četnými nivami. Když se kolem nich začaly objevovat hory, stěžoval si Jan na ukrutnou zimu.
Drak byl dobrák a přitiskl si ho víc na hruď, v níž dlelo teplo ohně. Jakmile převládly ostrůvky zeleně obklopené písečným mořem, zahájil sestup.
Rytíře pustil v oáze. Kolem se nacházelo mnoho obchodních karavan. Kupci byli ostražití, ale na draky navyklí. Nikdo se neschovával.
„Co teď budu dělat?“ křikl Jan.
„Třeba kováře?“ nabídl řešení. Kontrakt splnil. Už měl roztažená křídla, když vtom spatřil na samém kraji oázy růžový keřík.
„Rosa damascena,“ vydechl nadšeně. Za otřesů palem se k rostlině rozeběhl. Nutně ji potřeboval. S přesností královského chirurga pařátem vydloubl kousek kořene. Řízek by cestu nepřežil, proto ho jemně obalil hlínou. Zemina mu pomůže.
S nadějí na vlastní exemplář úchvatné květiny letěl přímo do nově nabyté jeskyně.
Maragonovi se sluj tuze líbila. Tak akorát rozlehlá. Dost na to, aby v ní mohl shromažďovat poklady, ale pořád útulná. V zadní části měl jezírko, ze kterého se mohl napít, kdykoliv jen chtěl. Doubrava okolo jeho domu se jen hemžila kopytníky.
Zhluboka se nadechl. Slabé pižmo zvěře, sladká voda, navlhlý kámen a živý les. Vzácně pociťoval bezpečí a klid. Tak mu voněl domov.
„Tady,“ zaťukal pazourem do země. Větříku tak akorát, vody jakbysmet. Sluneční paprsky sem dopadaly minimálně třetinu dne. Vyhrabal malinkou díru. „Tady teď budeš bydlet,“ bručel sobě i růži.
Když ani ne za týden spatřil drobný zelený stonek, byl nadšením bez sebe.
Jednoho rána ho ze spánku vyrušil nezvyklý pach. Stará dřevina se žluklým tónem, lidský a koňský pot. A jablko?
„Co se děje?“ ještě rozespalý vylezl z jeskyně. Viděl povoz a na něm…
„Je mi líto, kamaráde,“ velitel gardy odhodil ovoce na zem. Namířil škorpion přímo proti Maragonovi. „Musíš zmizet.“
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.