 |
Do osamoceného domu uprostřed lesa vešel chlapec. Tušil, že to bude ideální místo pro jeho úmysl. Jediný, kdo tu kdy bydlel, byl jeho strýc, o kterém pouze slyšel, nikdy ho však neviděl. A posledních pár let už o něm ani neslyšel. Byl to prý muž velmi vřelý, ale v životě to nikdy lehké neměl a jednou se toho na něj zhroutilo víc, než dokázal on sám snést a uchýlil se do tohoto místa a vícekrát se okolnímu světu neukázal.
Pozorně budovu prohledal. Pro jednoho člověka přehnaně obrovská. Nakoukl do všech pokojů v přízemí a v poschodí. Dům byl prázdný, bez jakékoliv známky pobytu jiného člověka. Stopu nenašel ani po žádné zvěři nebo i běžném hmyzu. Dům i přes svou velikost byl ale zařízen relativně běžně, žádné extravagantní vybavení, nic takového, tedy až na přehnané množství zrcadel, která byla všude, nejen v pokojích, ale i na chodbách a ve vstupní síni.
Pak tu byla velká díra ve stěně přímo naproti vchodovým dveřím. Pod dírou byly ještě jedny dveře, do těch se chlapec avšak nedostal, byly uzamčené a klíč nebyl nikde viditelně umístěn. Po důkladnějším průzkumu ho nenašel ani v žádné skříni, pod žádnou postelí či stolem, zkrátka nikde. Jakoby svět neměl být svědkem toho, co tento nedostupný prostor skrývá. Tajemno z něj sršelo v ohromném množství a z nějakého důvodu se chlapci svíral žaludek a tekl pot z čela, jen se na ty dveře díval. Bylo to opravdu zvláštní, logikou si to nedokázal nijak vysvětlit, nešlo to. Pomalu svého rozhodnutí jít sem začal litovat, ale cítil, že se nemůže vrátit, respektive on sám to nechtěl. Necítil se připravený, necítil se dostatečně silný, aby čelil tomu, před čím utekl. A tak se rozhodl ulehnout na postel v jednom z pokojů a uchýlit se ke spánku.
V tom tichu se mu spalo i celkem dobře, dokud se budovou neprohnal pronikavý zvuk zaťukání na vchodové dveře. Chvíli na to nereagoval, jenže ono zaťukání zaznělo znovu a tak se konečně rozhodl alespoň zkontrolovat, koho cesta zanesla k tomuto místu.
Nahlédl tedy do kukátka a jeho tělo doslova zamrzlo, nevěřil tomu, co vidí, nemohlo to přeci být reálné. Za dveřmi stáli jeho rodiče. Chvíli přemýšlel, jak má reagovat. Nevěřil, že to, co vidí, je skutečné, a tak mu přišlo jako nejlepší řešení zavřít oči a křičet na sebe, že to není reálné. Že to je jen pouhý sen a že se musí vzbudit za každou cenu. Po chvíli znova oči otevřel a s nadějí, že to opravdu celé byl jen pouhý sen nebo halucinace se znovu koukl do kukátka. Tentokrát pro jeho potěšení se za dveřmi nikdo nenacházel.
Toto nadšení ale netrvalo dlouho. Jen co se otočil s úmyslem jít znovu spát, viděl, že díra na protější zdi už není prázdná. Nacházelo se v ní velké oko hledící mu přímo do duše. Chlapec cítil, jako by toto oko pohlcovalo jeho životní esenci. Znova zažíval ten pocit, znova se mu svíral žaludek a znova cítil kapky potu padající z jeho tváře.
„Co to s tebou je? Ty nejsi rád, že vidíš své rodiče?“ Ozval se klidný a hluboký hlas celým domem, jako by všechny stěny promluvili. Chlapec avšak zůstal nehybně stát a bez odpovědi pouze zíral dál do toho oka. „Neslyšel jsi snad? Venku tě čekali tvoji rodiče a ty jsi jim neotevřel!“
Hoch polkl a konečně začal mluvit. „Nerozuměli mi! Nesnažili se o to! Jen kázali bez pochopení toho, jak se cítím! Já jsem se je o svou existenci neprosil! Když se ke mně neumí chovat, tak si mě nezaslouží!“ Pravil těžkým hlasem a bělma se mu začali zbarvovat do lehkého odstínu rudé a ve víčkách se začali formovat náznaky slz. Nic čeho by si oko nevšimlo.
„Pověz mi, ty opravdu věříš tomu, co říkáš?“
Chlapec se šokem na pár sekund pozastavil. „Samozřejmě, že ano! Jinak bych to přeci neříkal! A co ti do toho vůbec je?“
„Jestli tomu tak vskutku je, tak proč tě pouhé mluvení o tom tak rozčiluje?“
„Cože? Co to je za otázku?“ Povzdechl si, a aby zahalil své emoce tak se pousmál. „No jasně, že to nechápeš. Nikdy jsi nebyl dítětem, nikdy jsi rodiče neměl. Nevíš jaké to je pořád poslouchat, co bys měl, co bys neměl! A co z toho, proč se s tebou o tom vlastně vůbec bavím?“ Otočil se s úmyslem vyjít po schodech do pokoje a znova se pokusit usnout a tento divný sen navždy opustit.
Během tohoto pohybu se však jeho pohled střetl s jedním ze zrcadel, nedokázal si zase vysvětlit proč, ale nemohl z něj spustit oči.
V jeho odrazu viděl všechny své hříchy. Všechny ty vzpomínky na momenty, kdy rodičům odporoval, nechtěl jim pomáhat v domácnosti po jejich dlouhém dnu v práci, některé chvíle, kdy je emocionálně vydíral, jen aby mu třeba něco koupili nebo jinak vyhověli. Dále viděl ty okamžiky, kdy i přes všechnu přítěž, jakou jim způsoboval, mu v mnoha věcech, jenž chtěl, vyšli vstříc, koupili mu jeho vysněné hračky, i když na tom zrovna nebyli finančně nejlépe, ale i tak chtěli spatřit ten úsměv na tváři svého dítěte. Poslední vzpomínka byla, jak i přes důležitou zkoušku, kterou ten den ve škole nezvládl, doma nedostal od otce vynadáno, což on očekával. Ne! Rodiče moc dobře vnímali, jak těžce to kluk nesl. Otec mu jen položil ruku na rameno a pravil, že to spolu procvičí, že mu s tou látkou pomůže a že jistě bude lépe. Matka ho mezitím ve své náruči uklidňovala.
„Teď to vidíš sám. I přes to všechno omezování, jak ty tomu říkáš, ti nesčetněkrát projevili svoji náklonost a ukázali ti, jak moc tě milují. A i přes to ses rozhodl z domu utéct a to štěstí, které v tobě měli, jsi jim prachsprostě vzal!“
Chlapec v přívalu frustrace zařval a do zrcadla praštil, čímž ho rozbil na několik kousků. Slzy, které mu tekly z očí, již zastavit tentokrát nedokázal.
„Už mlč! Nepotřebuju slyšet to, co už dávno vím! Ano, je to tak! Ty sis skutečně myslel, že to nevím? Já tu pravdu znám, ale nedávám to najevo! Jen předstírám, že nenávidím je, abych nemusel čelit tomu faktu! Já nenávidím sebe! Nenávidím se za to, jaký jsem! Za svou sobeckost, lenost, neochotu, nezájem a neschopnost! Není to tak, že si oni nezasloužili mě! To já si nezasloužím je!“ Vztek jeho výraz opustil a on plně propukl v pláč a těžkým hlasem řekl. „Proto jsem šel sem. Nic jiného si nezasloužím než zapomnění a samotu. Možná by bylo lepší, kdybych už rovnou tomu všemu dal konec.“
Oko zaujatě hledělo na emocionálně se hroutícího hocha. „Nuže dobrá, jak chceš! Já ti vyhovím.“
Ještě před chvílí zamčené dveře se rázem otevřely a chlapec pod naivní záminkou najití řešení své situace vešel dovnitř. Cítil, že cokoliv, co tu na něj čeká, bude řešením jeho situace. Proč to cítil ani on sám nevěděl.
Místnost byla prázdná. Akorát uprostřed něco bylo, vypadalo to jako hromada oblečení. Přistoupil k tomu blíž, lákalo to jeho duši. Chtěl na to sáhnout, jenže hromada sebou škubla a odhalila svou pravou podobu. Žádná hromada! Vypadalo to jako chlapec sám! Akorát to mělo ostré zuby a celkově to vlastně působilo jako takový jeho více démonický odraz. Jen při pohledu na to se mu vracely všechny ty vzpomínky, ve kterých se choval nepěkně ke svým rodičům. To stvoření bylo agresivní, pravděpodobně by to chlapce i sežralo, kdyby to nebylo přepoutáno řetězy k podlaze.
„To je tvůj obraz, jak se ty sám vnímáš. Před tím jsi říkal, že to chceš ukončit. Tak do toho!“
Chlapec váhal, ale s rostoucím vztekem uvnitř něj se po pár sekundách na stvoření vrhnul a začal ho brutálně mlátit. Netrvalo dlouho a už nevnímal svět okolo něj. Podle mě už ani nevěděl, proč to vlastně dělá. Nevšiml si ani toho, že se za ním zavřeli a zamkly dveře. Pak už šlo slyšet pouze pár intenzivních výkřiků, ale jen na chviličku, a dům byl opět prázdný.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.