 |
V tiché temné místnosti to lusklo, žaluzie se zvedly a dovnitř vtrhlo světlo. Mohutný policista zkřivil tvář, znovu jej do nosu praštil nasládlý pach. Otočil se k lékaři záchranné služby: „Tak co?“ Ten zvedl hlavu od mrtvého těla na podlaze a po mladé tváři mu přeběhla křeč: „Nestihli jsme to“. Kolem modrých očí naběhly vrásky. Polkl, na okamžik zavládlo tíživé ticho nezdaru. Opřel se o kuchyňský stůl a zadíval se na nedopitou skleničku.
„Pojďme pracovat, za chvíli přijedou kriminalisté a pak…přijde ze školy dcera“, pronesl tiše policista.
„Jsou tam nějaké cizí otisky?“, zeptal se náhle lékař.
Policista pokrčil rameny: „Myslím, že ne, nevypadá to na cizí zavinění“. Kývl na skleničku: „Sebevražda? Ale tady v kuchyni…“. Promnul si skráně: „Vy máte nějakou představu?“
Lékař zaváhal „No…myslím, že už jsem to viděl.“
„Zatím to není na protokol.“
„Nejsem si jistý“, trhl lékař hlavou a ukázal nahoru.
Policista se instinktivně rozhlédl, jestli je někdo neposlouchá. „Něco zase protivládního? Otrava odpadem ze supermarketu?“
Lékař mávl rukou: „Nevím. Pojďte se na to podívat, šéfe“.
Ten si dřepl před tělo a zapnul si přepisovač s vysílačkou: „Mladá žena, máme už jméno? 27 let, učitelka…poloha na pravém boku…hlava taktéž, otočena doprava….vedle úst kaluž zvratků…“. Cenzor přístroje znechuceně pípl. „Dobře, kaluž žaludečního obsahu…žádám kriminalisty o důsledné prošetření složení…ve tváři výraz mučivé bolesti…“. Obrátil se: „Jste na řadě. Něco dodáte? Nějaké stopy po otravě?“
Lékař sevřel rty. Policista si povzdechl a vypnul přepisovač: „Dobře, pane mladý bojácný kolego, máte návleky? Máte, super, vezměte si rukavice a pojďme se trochu podívat, než dorazí koroner a kriminalisté“.
Skromně zařízený pokoj ukazoval obvyklé atributy moderní mladé ženy, žijící se dcerou. Seprané džíny, oblečení z druhé ruky, pár dětských věcí, šuplík…
„Účtenka, školní potřeby“, suše konstatoval policista. „Včera. Asi dávala dceru do školy“.
„Cože, neplatila telefonem?“
„Ne, ten je odpojený“.
„Teda, ta na tom byla špatně…Sebevražda kvůli dluhům“. Povzdechl si.
„No, co ta vaše teorie, doktore? Než půjdeme k sousedům“.
„Myslím, že má sepsi, otravu krve…ze střevního obsahu…dlouho to držela v sobě…a asi to ukončila. Kdo nás vlastně zavolal?“
„Bytová inteligence. Kontrolovala úroveň střevních plynů v bytě, bylo jich moc a paní neměla zaplacené všechny povolenky. Ta inteligence asi ucítila zápach“. Zvedl telefon: „Vyžádám si její výpis z účtu“.
Ve tváři mladého doktora se objevil podivný výraz: přes masku uzavřenosti prosvitlo cosi jako chmurné sebeuspokojení.
Zaklepali na dveře, ty se rychle otevřely a do tváře dvojici zamířila puška. Držela ji starší blondýna. Policista se usmál: „Madam, dejte pryč tu atrapu, jsme od policie“, řekl a zvedl průkaz. Ruce ji sevřely ještě křečovitěji: „Cože, policie, já…promiňte. Co se děje?“
„Znala jste paní naproti?“
„M-m-moc ne. Paní? Já myslela, že je to chlap. Ale ne…ta naproti? Ta, s malou dcerou? Jenom jsme se zdravili. Co….?“
„Všimla jste se si u ní v poslední době nějakých změn?“
„A…byla pořád smutná. Včera za ní někdo byl. Takový příjemný pán, hezky oblečený“. Rukou si upravila vlasy, puška zamířila dolů.
„Víte o něm něco dalšího?“
„Ne, bavili se o nějakých účtech“.
Policista vážně pokývl: „Děkuji vám, dala jste nám důležité informace. Ale jak je možné, že o ní nic nevíte, vždyť jste spolu žily v jednom bytě?“
Přes tvář jí přelétl nechápavý výraz: „Ona měla svůj pokoj a já měla svůj“. Pípl jí telefon, podívala se na displej a usmála se. „Koťátko, podívejte se!“
Lékař se zamračil: „Vyšetřujeme tady smrt, paní“.
„Smrt? Koho? Jo, té paní…no, já o ní nic nevím. Účty platili, zeptejte se naší bytové inteligence. Mně je to jedno, já mám svůj život“.
Policista zvýšil hlas: „Paní, vyšetřujeme tady smrt vaší sousedky!“
Hned si bezděky zakryl rukou obličej. Přímo do očí se mu dívala kamera a sousedka vítězoslavně křikla: „Už jste tam! Mám práva, pánové!“. Hlas se jí tetelil vzrušením.
Policistovi klesla ramena. Beznadějně pokýval hlavou. „Děkujeme, paní, nechte nám svoje telefonní číslo, pro všechny případy. A nikam to neposílejte, nechcete přece žádné problémy“.
„Jo. Zeptejte se toho vedle, pánové, ten s ní jednou mluvil“.
„Kdo to je, jak tady žije dlouho?“
„Mladej. Nějaký ajťák nebo co. Stará se nám o inteligenci. Já mám svůj život, všechny povolenky mám zaplacené. A žádné děti nemám!“ Telefon pípl potřetí a paní se s bezduchým úsměvem otočila k vyšetřovatelům zády. Bouchly dveře.
Lékař si bezradně povzdechl: „Nic jsme se nedozvěděli. Kromě toho, že měla návštěvu. Co myslíte, kdo by to mohl být?“
Policista se zamračil: „Jenom tuším. Podle toho, co jsme viděli v těch účtenkách…“
„Ano?“
„Ano, ano, a co vy, kruci, doktore?“, ozval se dotčeně. „Pořád mlčíte, já potřebuju od vás nějaký závěr do zprávy! To já mám odkrýt všechny karty?“
Ten netrpělivě mávl rukou: „Moc si to berete osobně. Jste v práci…“
„To vy také! Co se vám stane, vyhodí vás?“
Doktor chvíli přemýšlel, pak zopakoval otázku: „Tak co, s kým podle vás mluvila?“
Jeho protějšek zvedl vlastní telefon a vyžádal si seznam posledních hovorů mrtvé učitelky. „Za chvíli se to dozvíme. Jdeme za panem ajťákem“. Sevřené rty mu zbledly a doktor pochopil, že od ajťáků žijících ve sdíleném bydlení neočekává nic dobrého.
Druhý vyslýchaný k nim ani nezvedl zrak od telefonu. Vypadal zcela průměrně: průměrně zastřižené vlasy, průměrně přiměřený úsměv vůči zástupcům států, a průměrně čisté pracovní pyžamo. Jedinou výjimku tvořil nadprůměrně drahý telefon.
„Vyšetřujeme smrt vaší sousedky“.
„Cože, smrt? Ona umřela?“. Na vteřinu na ně s údivem zvedl oči: „Já myslel, že jenom leží“.
„A to jste nic necítil?“, nevěřícně zvolal doktor.
„Jako nosem?“, v průměrném hlase zaznělo cosi jako údiv nad nesmyslnou otázku. „To u nás všechno dělá bytová inteligence“, zavrtěl hlavou ajťák s hrdým důrazem a znovu se zadíval do telefonu.
„Nedávno jste spolu mluvili“.
„Jako pusou? Jo…to jí už nefungoval telefon. Nemohl jsem jí zavolat“. Policista mu pokývl, aby pokračoval, ajťák však na něj byl příliš rychlý – už zase koukal do obrazovky. Vyšetřovatel se ho jemně dotkl na rameni. Ajťák vystrašeně uskočil a oči se mu doširoka rozevřely: „Co na mě šaháte? Já mám všechny povolenky v pořádku, nemáte právo! Odmítám vypovídat!“. Snažil se namířit kameru na své protějšky, ale ruce se mu klepaly tak, že telefon spadl na zem s hlasitým „prásk!“. Ztuhl a ve tváři se mu rozlil výraz nezřízeného děsu, rozklepal se od hlavy k patě: „Já nic nevím! Říkala, že má problém! Já neposlouchal!“
„To je škoda. A jaký měla problém?“
Lékař podal rozklepanému mládenci ze země telefon. Ten si jej rozzářeně pohladil: „Jo…díky. Problém…jo, že účty nebo co. Chtěla, abych jí koupil prášek na bolest, tak jsem dal svůj“.
Pípl telefon policisty. Ten úsečně kývl a mávl rukou: „Zatím můžete jít“. Mládenec zacouval se stále vyděšeným výrazem.
Policista se podíval na obrazovku: „Máme to. Byl za ní exekutor, ten hodný pán, co pomáhal s nákupem. Tak jak to vidíte teď? Byla na tom hodně špatně, nemohla zaplatit povolenky, držela to v sobě a…“
Lékař se nadechl: „Asi ji ty prášky dodělaly“.
V tu ránu se otevřely vchodové dveře a dovnitř vběhlo malé copaté stvoření se školním batohem na zádech. „Ahoj, ma…!“. Zarazila se a podívala se na dva neznámé pány a tělo na zemi. „Proč maminka tady leží?“
Zvenku se ozvala siréna. Přijel koroner.
Lékař se chmurně podíval na policistu: „Co zavedli povolenky na střevní plyny, jsou toho stovky“.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.