 |
Když se ozvalo jemné škrábání na dveře, Martin se s hlasitým vzdechem zvedl ze svého křesla. Rozečtenou knihu si obráceně položil na konferenční stolek a vydal se ke dveřím.
Když došel do předsíně své chalupy – ve které našel líbezné útočiště a chtěl zde dožít finální etapu svého života – pobaveně vzhlédl k hodinám. Bylo za šest minut půl deváté. Byla to víceméně taková rutina, kdy svého milovaného psa Barona pouštěl kolem osmé na zahradu, aby vykonal na zbytek noci svoji potřebu. V tuhle dobu Baron začal psím způsobem klepat na dveře, aby ho Martin opět pustil dovnitř.
Dveře se s hlasitým zavrzáním otevřely a Baron vešel dovnitř. Byl to prostý kříženec, kterého našel před pár lety na ulici. Byl krátkosrstý, zbarven do hněda, ale na krku měl bílou náprsenku. Uši měl do dvou véček, kterým nikdy nic neuniklo. A ten velký čenich? Baron by vyčmuchal i vaši ponožku na míle daleko.
Po zavření dveří je Martin bezmyšlenkovitě zamknul a otočil se. Všiml si, že jeho kříženec se posadil a upřeně na něj hleděl. Za ty roky, co to psisko vlastnil, se naučil odolat jeho psím očím, které na něj chlupáč házel, když chtěl dostat nějakou dobrotu.
„Promiň, starý brachu,“ řekl Baronovi. „Večeři jsi už dostal.“
Starší muž se vrátil zpět do obýváku a usedl do svého křesla. Nebo spíše trůnu. Tak si aspoň připadal, když na něm proseděl klidné chvíle se společníkem, který mu dřímal u nohou. Ale tentokrát ho Baron nenásledoval – stále seděl v roušce tmy, částečně osvícen oranžovým světlem z lampy. A pořád zíral. Intenzivně. Asi chtěl ještě déle zkoušet svou marnou snahu o přídavek, nebo o nějaký ten pamlsek. Martin zakroutil hlavou a popadl svoji rozečtenou knihu o kovbojích, divokém západě, gangu a malém městečku uprostřed ničeho. Šerif se chystal zatknout notorického psance – kápa již zmíněného gangu. Mohlo se to zdát jako klišé, ale Martin si to vždy užíval.
Pes stále seděl nehybně v předsíni. Mezi rámem otevřených dveří. Jeho vykulené oči směřovaly na jeho pána. A Martin ten pohled na sobě cítil. A nejen to – cítil, že s jeho psem není něco v pořádku. Položil si knihu do klína.
„Barone, k noze.“
S Baronem rozkaz ani nehnul.
Martin zamrkal.
„Barone, ke mně,“ rozkázal psovi poněkud rázněji.
Baron jen upřeně zíral.
První reakce by byla zkontrolovat vašeho psa. To je přeci přirozená reakce člověka, když má někoho rád. Cítíte starost, možná vás i zachvátí vlna paniky. Ale Martin tohle nepociťoval – spíš ho zachvátila úzkost.
Zůstal přilepený ke svému křeslu, když si všiml toho pohledu. Oči víc vykulené a intenzivnější. Tohle nebyl ten láskyplný, zvědavý pohled – tohle bylo něco až skoro zlověstného. Něco, čeho by pes neměl být schopen.
„Možná je to tím, že je už starý,“ pomyslel si Martin. „Možná je už čas jít k veterináři.“
Pak slyšel zaštěkání vycházející zvenku, přímo za oknem v obýváku.
S vytřeštěnýma očima se Martin pomalu zvedl ze svého křesla, ale jeho zrak se od chlupáče neodvrátil.
Pak slyšel další zaštěkání. Nebylo hluboké, jako bývalo Baronovo. Znělo zoufale. Následovalo další, jemnější.
Knihu nechal s jemným žuchnutím spadnout ze svého klína do zeleného koberce. Nezaváhal a šel k oknu. Bez zamrknutí pozoroval psa z předsíně. Ten se konečně začal hýbat. No, spíše jen jeho hlava, která se pomalu otáčela jeho směrem. Pak už ale bylo nemožné nadále psa sledovat, když došel k oknu. Chvíli váhal, protože čekal, že tentokrát se zvíře může pohnout. Ale neslyšel žádné ťukání drápů o podlahu. A tak odhrnul záclonu a podíval se z okna.
Baron byl stále venku. Ocas měl stažený a nervózně chodil ze strany na stranu. Martin zalapal po dechu. Jestli tohle byl jeho pes, co pustil dovnitř?
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.