 |
Johana kráčela ulicí směrem ke svému domu. Cestou minula výkop, kam zaměstnanci městských služeb právě sázeli strom. Další podobné výkopy už byly připravené po celé délce ulice. Také prošla pod lešením postaveném na sousedním domě, který měl brzy získat novou fasádu stejně jako ostatní domy v ulici.
Nejbližší okolí jejího dříve zanedbaného ponurého domova se stávalo jejím malebným kouskem ráje.
Před vchodem do domu stál její soused z nižšího podlaží a nahlas se hádal s další sousedkou, která držela za ruku dceru s velkou školní brašnou na zádech.
„Říkám vám, ať už se to vaše zvíře na mém balkonu ani neukáže! Ještě jeden rozhrabaný květník a to teprve uvidíte, jak se dokážu rozzlobit!“
„Omlouvám se, vysvětlila jsem vám, že to byla náhoda. Kočka nám utekla omylem,“ hájila se sousedka.
„No to doufám! Ještě jednou ji někde načapu a otrávím ji!“
„Mami!“ vykřikla zoufale holčička.
„Proboha, nemůžete se před tím dítětem ovládat? Ta kočka je její celý život!“ obořila se sousedka na starce. Ten obrátil tvář k děvčeti, sehnul se a přiblížil svůj vrásčitý obličej tak blízko k tomu jejímu že i Johaně, která celou scénu zdálky pozorovala, to bylo nepříjemné.
„Ještě jednou tvoje kočička uteče a najdu ji na svém balkoně a zabiju ti jí,“ řekl s úsměvem, pak se narovnal, otočil se a zmizel ve vchodu do domu. Plačící dítě a matku, která se děvče pokoušela uklidnit, nechal stát na ulici.
Johana chvíli počkala a teprve pak vstoupila dovnitř také. Vyšla po schodech, odemkla si dveře do bytu a vešla. Za dveřmi odložila batoh, v kuchyňském koutu zapnula konvici, vybrala si mezi mnoha sáčky čaj, na který měla chuť, dala ho do svého oblíbeného hrnku a zalila vařící vodou. Pak si hrnek odnesla na svůj pracovní stůl. Minula přitom malířský stojan, na kterém stále ještě dosychala velká olejomalba. Znázorňovala ulici tak, jak Johana chtěla, aby vypadala. Opravené domy hýřící barvami a vše plné zeleně.
Vzala si skicák a z krabice se suchými pastely vytáhla černý. Také si připravila pastel v tužce, také černé barvy, a naostřila ho. Chtěla, aby kresba byla co možná nejdetailnější. Další barvu si ani nevzala, protože jejím cílem bylo, aby výjev působil děsivě.
Načrtla si zhruba plánek místnosti. Byl to obývací pokoj. Nakreslila křeslo a za ním krčícího se starého muže. Velice pečlivě vystihla vyděšený výraz ve starcově tváři. Každou vrásku, každý napjatý sval i vyvalené oči. Pak začala znázorňovat i to, co ty vyděšené oči pozorovaly. Pod jejíma rukama tam začala vznikat stvůra. Pomalu se formovala ze stínů v rohu místnosti a nabývala na velikosti. Tělo stvůry nemělo přesný tvar, spíš se rozplývalo do ztracena. Zato velké drápy a zuby měly naprosto jasné obrysy. Se škodolibým úsměvem nad zubatou tlamu přikreslila i velké pronikavé kočičí oči.
Když byla spokojená s hrůzostrašností bytosti i s detailním vyobrazením strachu v tváři muže na kresbě, přidala do pravého dolního rohu svou zvláštní značku.
Odložila pastel i skicák. Z čaje vytáhla sáček, vymačkala ho a dala stranou. Hrnek si vzala do rukou a opatrně, protože čaj byl ještě horký, z něj upila. Zavřela oči a poslouchala.
Zpočátku toho nebylo slyšet mnoho. Jen zvláštní tichý, ale zato do morku kostí pronikající zvuk. Hluboké, sotva slyšitelné cosi, které postupně nabývalo na hlasitosti. Brzy se k tomu zvláštnímu zvuku přidal další, který se dal už naprosto jasně identifikovat. Byl to křik. Vyděšený a plný hrůzy. Postupně se stupňoval až do nelidského vřískotu a pak, z ničeho nic, umlkl, když ho ten druhý, tišší, klidnější, ale o to děsivější zvuk pohltil.
Johana se tiše usmála a znovu spokojeně upila čaje.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.