 |
Přítmí a posvátné ticho v zasedací místnosti Lesní zprávy obklopovalo skupinku sedících lidí. Tři postavy, každá s jinak zbarvenou kravatou, seděly kolem dřevěného stolu na kovových židlích a slovo „kůrovec“ se v jejich konverzaci objevovalo s jistou pravidelností.
Intenzita debaty rostla. Vzduch ve strohé místnosti se stával postupně nedýchatelný a příměs zpocených, nervózních lidí v něm byla stále znatelnější. Otevřít okno nikoho nenapadlo.
Prostorem trvale kroužilo jedno řešení, jež bylo odkládáno, jak jen to šlo, i přesto, že by vyřešilo vzniklou kalamitní situaci. Plošné kácení jehličnatých stromů.
Tři mozky patřící červené, žluté a zelené kravatě, pracovaly jako jediný mechanismus, jehož každičká část plnila jasný úkol a vzájemně do sebe pasovala. Jednotlivé součástky pak utvářely komplexní stroj, s jehož pomocí se myslitelé snažili vyprodukovat nápad pro účinný boj s houževnatým škůdcem.
Neznámý impuls vnikl do důmyslného procesu myšlení muže, oblečeného v červené kravatě, jenž vypustil do světa místnosti větu, kterou vše započalo. Kraťoučký jednoduchý text s vytvořením žádosti o pomoc. Poselství směřující ke komukoliv, kdo by mu chtěl naslouchat.
Telefon nezvonil, ťukání na dveře se neozývalo. Alespoň nějaký čas.
V době kdy přechází světlo v tmu, se jednoho dne přede dveřmi pracovny objevila postava v kabátu. Chvilku postávala, pozorujíce dřevěné dveře a jinak nedělala vůbec nic. Několik vteřin trvalo, než se rozhodla zaklepat.
S mužem s červenou kravatou najednou sdílel kancelářský prostor nový host. Zájemce o práci v boji s lesním kůrovcem.
Athos Zebl. Představil se muž, celý zahalený v podivně upnutém, šedivém kabátu se zvednutými límci a nasazenou kapucí, jež tvořila masku stínů, a proto mu nebylo vidět do tváře. Výškou dosahoval určitě přes dva metry. Moc nemluvil, používal jen krátké věty. Jeho podivně zrnitý, vibrující hlas navozoval nepříjemný pocit, skoro by se dalo říci strach. Ale i tak byla smluvní dohoda stanovena a odměna přislíbena. Nebylo co ztratit.
Zpráva o kontraktu se mezi kravatovými muži roznesla již toho večera.
Přesně za šest dní se rozezvonil telefon na stole červené vázanky. Práce prý splněna je. Destruktivní brouk z lesů zmizel do jediného. Za tři dny si hlas ze sluchátka přijde pro odměnu, do té doby je čas na ověření jeho pracovních výsledků. Jen ticho a mráz na zádech zůstal po zavěšení sluchátka.
Kontrola lesa proběhla zdárně. Neuvěřitelné.
Žlutý a zelený, na protest červeného, rozhodli se vyplatit pouze polovinu slíbené odměny. Nepředložení řádné dokumentace, postupů a testů ze strany prodávajícího, bylo jejich odůvodněním. Chamtivost byla však pravý důvod.
Postava zahalena v koženém kabátu odcházela o polovinu chudší. Nepřela se, nehádala, jen si párkrát povzdechla.
Den poté, v pěkném, dalo by se říci v luxusním domě s číslem sto dva, našla uklizečka při ranní rutině promáčenou krvavou postel s lidským torzem. Od miniaturních zoubků, nebo kusadel, sežrané dolní i horní končetiny, hlava taktéž. Pouze hrudník a krk zdobený zelenou kravatou zůstal neporušen.
O několik kilometrů dále, ve stejný den, nalezla navrátivší se manželka z noční služby svého manžela sedícího v křesle. Ze zadu zdálo se, že jen pospává, poté však obrovskou, krvavou díru v hrudi objevila. Kompletně vyžrané vnitřnosti. Jen maso a žebra zůstala neporušena. Oznámil koroner při prvotním ohledání mrtvoly se žlutou vázankou.
Na místech činů se nenašly žádné stopy vedoucí ke konkrétní osobě. Vyšetřování dále probíhalo řádně. Výslech s posledním společníkem obou zavražděných opatrně.
Jakmile červenokravaťákovo vyprávění přešlo do bodu setkání s podivným podlouhlým mužem v šedivém kabátu, jehož jméno si ne a ne vybavit, policejní vyšetřovatel zbystřil. Zapsal si přesný den a přibližnou hodinu telefonátu i schůzky a odešel. Za několik minut se vrátil s přehrávacím zařízením.
Z přístroje zazněl telefonní rozhovor červeňáka následovaný zvláštním cvrkotem. Pouze monolog, občas přerušený tím podivným zvukem, linul se z nahrávacího zařízení. Jinak nic.
Kamerový systém během schůzky v budově Lesní zprávy zobrazoval jen tmu. Nevysvětlitelná závada. Zněla slova odborníka.
„Athos Zebl.“ Rozlehlo se místností. Tak se představil. Athos Zebl.
Zmatený údiv, následovaný mírným pousmáním, objevil se ve tváři policisty.
Promiňte, znělo to jako Athous Zebei.
To je latinsky Kovařík. Takový, dlouhý, šedivý brouk.
V místnosti policejní výslechovny nastalo naprosté ticho.
Dlouhý a šedivý.
Zvláštní náhoda.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po ukončení hlasovania a vyhodnotenia daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.