 |
Tma se opět rozpustila v elektrizujícím návalu barev. Dan seděl na stéble vysoké trávy a mírně třepal… křídly? Doprdele, ulevil si v duchu. Proč vždycky musím skončit jako zasranej brouk nebo moucha? Samozřejmě však věděl proč. Prostá pravděpodobnost. Hmyz je nejpočetnějším živočišným druhem.
Program, ve kterém se nacházel, pomáhal vytvářet jako pomůcku pro výuku biologie. Jeho účelem mělo být zprostředkování autentického zážitku ze života zvířat. Žák si mohl ze široké nabídky vybrat jakéhokoli tvora a za pomoci speciálních brýlí a elektrod přenášejících do mozku simulované vjemy si vyzkoušet život v jeho těle, které po dobu strávenou v simulaci vnímal jako své vlastní.
Program byl však zatím pouze v testovací fázi. Dan pracoval na tom, aby z něj odstranil veškeré zbývající nedostatky. Jeden z nich byl docela zásadní – občas se nedalo ze simulace dostat ven. Za normálních okolností v pravém dolním rohu neustále blikal zelený čtvereček s černým nápisem EXIT, ke kterému stačilo upnout myšlenku a simulace se ukončila. Někdy se však stávalo, že chvílemi mizel. Nebo se mu uráčilo se objevit až po nekonečně dlouhé době a za nepředvídatelných okolností.
Dan protáhl své tenké černé nohy a zamával křídly. Vznesl se nad hustý travnatý porost vstříc bezmračné obloze a ladným obloukem se vyhnul kmeni pokrouceného stromu. Vše se mu zdálo podivně rozmazané a také barvy vnímal trochu odlišně, ale musel si přiznat, že má něco do sebe schopnost dívat se zároveň dopředu i za sebe. Okolí působilo povědomě, ale přesto mu připadalo, jako by prolétal nad krajinou cizí planety.
I když ho nové prostředí a tělesná schránka trochu probraly z otupělosti, přece jen už toho po téměř dvou hodinách strávených v simulaci začínal mít dost. Vyzkoušel si už život v kůži (nebo exoskeletu) šesti živočichů, nahrával všechna data a toužebně vyhlížel možnost program opustit.
Už přišel na to, že pokud v simulaci, kterou kvůli chybě v programu nelze ukončit, zemře, automaticky se probudí v těle jiného náhodně vybraného tvora, i když správně by ho smrt měla od simulace odpojit. Někdy se však zároveň s přesunutím do nového těla objevila vytoužená ikona umožňující opuštění programu. A tak často jedinou možnost, jak se dostat ven, představovalo opakované umírání. Simulace totiž na mozek působila natolik realisticky, že dokud byla spuštěna, ztrácel člověk kontakt se svým skutečným tělem a nemohl od počítače jen tak odejít. Dan už se několikrát dostal na pokraj paniky, když marně vyhlížel ta čtyři velká písmena označující východ. Zatím se naštěstí vždy objevila.
Vznášel se teď zhruba dva metry nad travnatým povrchem louky, jejíž horní hranici tvořil les. Pomalu se stmívalo a vše dostávalo šedavý nádech. Stromy sem tam narušujících jednolitý ráz planiny se chystaly ke spánku a vzduchem zněl bzukot včel, které opouštěly hodovní síň utkanou z květin.
V pravém horním rohu Danova zorného pole se objevilo oznámení: JSI HLADOVÝ. Pokud by chtěl, mohl by si myšlenkou otevřít seznam toho, čím se jeho dočasná hostitelka živí a kde to nalézt. Jeho však mnohem více zajímalo, jak ji rychle a efektivně usmrtit. O chvíli později však první zašimrání hladu skutečně pocítil. Opravdu ale neměl zájem sedat si na nějaký exkrement.
Ucítil nasládlou vůni hnijících hrušek povalujících se pod jedním ze stromů. To by šlo. Bezmyšlenkovitě se rozletěl jejich směrem, ale na poslední chvíli se zarazil. Kvůli tomu v simulaci nebyl a hlad, který cítil, vyvolávaly jen elektrody připevněné k jeho čelu.
Těsně nad jednou hruškou ozdobenou velkou hnědou skvrnou se otočil, rychle vyletěl opět nahoru a nepříliš obratně manévroval mezi větvemi stromu.
Jeho pohyb něco zastavilo a poté ho nějaká síla vymrštila o kus zpět. Cítil se dezorientovaný. Chvíli se houpal tam a zpátky, ale pohyb se víc a víc zpomaloval, až ustal docela. Rozhlédl se kolem sebe a uvědomil si, že uvízl uprostřed velké pavučiny.
Nejprve se vyděsil, ale pak se přinutil ke klidu a potlačil nutkání dál sebou zmítat a pokusit se odletět. Smrt byla přesně tím, co potřeboval. Sežrání pavoukem by si sice sám nevybral, ale už se nedalo nic dělat a simulace naštěstí pocity bolesti utlumovala. Stačilo jen chvíli počkat a v příštím virtuálním životě se snad dostane z programu pryč.
Ucítil, jak se pavučina znovu chvěje, ale tentokrát to nezpůsobil on. Zešikma se k němu přibližoval obrovský pavouk. Ve skutečnosti měl samozřejmě běžnou velikost, ale jemu očima mouchy připadal jako pavoučí godzilla.
Dan se zatajeným dechem zíral na mírně se pohybující nažloutlá pavoučí kusadla a bezděky se otřásl odporem. Normálně se sice pavouků nebál, ale sympatie k nim zrovna nechoval a v tomhle detailním měřítku začínal chápat arachnofobiky. Pavouk měl světlou barvu a chlupy mu na nohách vytvářely střídavě bílé a hnědé pruhy. Nějaký druh křižáka.
Pavouk se přibližoval opatrně a čím déle se na něj Dan díval a všímal si jednotlivých detailů, tím více mu jeho situace zdála nesnesitelná. Slizká kusadla se mu přiblížila těsně k hlavě a najednou ucítil štípnutí. Dan přemýšlel, jestli může moucha zvracet. Pavouk na něj položil přední nohy a rychle začal Dana obracet, přičemž ho těsně zavinoval do pavučiny.
Když byl celý zabalený do bílého vlákna a světlo k němu dopadalo jen slabě, cítil, jak ho pavouk táhne někam nahoru. Uvnitř se chvěl a nedokázal dostat z hlavy výjev, jak se nad ním skláněla ta odporná kusadla a velká chlupatá hlava. Myslel si, že touhle dobou už bude po všem, přenese se do těla jiného živočicha a snad se konečně dostane z programu ven. Teď však bude muset čekat na to, až se pavouk uráčí večeřet a až se k němu kusadla, která už nikdy spatřit netoužil, nakloní znovu.
Náhle si uvědomil, že přestává vnímat svoje tělo. Nemohl vykonat sebemenší pohyb, a to nejen kvůli pevnému obětí pavučiny. Uvnitř se mu rozlévala zvláštní horkost. Pavouk do něj musel vstříknout nějaký jed. Zadoufal, že působením jedu zemře ještě dřív, než si ho pavouk znovu rozbalí.
Pohyb ustal. Dan se zatajeným dechem čekal, co bude dál. Zdálo se mu, že se nad clonou pavučiny objevil stín, ale nebyl si tím zcela jistý. Rozbušilo se mu srdce.
Nějakou dobu se nic nedělo. Dan si napůl začínal přát, aby už to měl za sebou. Děs z něj však stále zcela nevyprchal, přestože se cítil malátný. Neustále se vynořoval jako ostré bodnutí, jako rána elektrickým proudem, která ho probouzela z letargie.
Kukla z pavučiny se s ním začala chvět. Nad hlavou uslyšel cvakání. Instinktivně se chtěl odtáhnout pryč, ale vůbec se nemohl pohnout. Spatřil nad sebou šedavé světlo nastupující večera, které vzápětí zaclonila dvojice kusadel. Přiblížila se k němu. Vtom se vpravo dole jeho zorného pole se rozsvítil nápis EXIT. Blikal v rytmu jeho divoce bušícího srdce. Upnul své soustředění na něj, a vtom ucítil slabé bodnutí za krkem. Tlumená bolest prostoupila celým jeho tělem. Zoufale se snažil zacílit myšlenku na otevření východu, ale byl tak slabý a malátný…
Ve skutečném světě Dan stále seděl před svým počítačem připojený k simulaci. Jeho hlava visela dolů, jako by spal. Obrazovku počítače od shora dolů, zleva doprava pokrývalo stále se opakující slovo EXIT. Horní řádky se pomalu posunovaly do ztracena, jen aby se dole mohlo nově objevovat totéž slovo znovu a znovu. Shluky čtyř písmen za sebou pochodovaly jako vojáci a zachycovaly jedinou myšlenku, která uvízla napůl cesty, natolik důležitou myšlenku, že po ní už nebylo nic. Jednou se pohyb vojska zastaví, ona však navždy uvízne ve virtuálním prostoru jako komár v jantaru. Jako moucha v síti.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až dve.
- Uzávierka súťaže nie je, súťaž trvá priebežne, kým prichádzajú príspevky.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
- Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.