Ohnivé pero Q2 2018: Nový řád

ohnive pero

U břehu modravého jezírka ukrytého v hloubi lesa bylo ticho. Větve majestátních buků o sebe nešustily, ptáci v jejich větvoví mlčeli, jen vlnky narážející do travnatého břehu narušovaly klid lesa. Drobná žena seděla u břehu, slunce prosvítající mezi stromy ozařovalo její světlé dlouhé vlasy. Zvedla víčka a náhodnému pozorovateli, byl-li by nějaký přítomen, by se naskytl pohled do jejích oslňujících očí, prozrazujích hlubokou moudrost. Žádný tam ovšem být nemohl, Tasa se zde přece neusadila jen tak pro nic za nic. Hlídala si svůj domov dobře. Ochranná kouzla, pasti a další překvapení. Nemálo bylo způsobů, jimiž zabraňovala příchodu nechtěných návštěvníků.

Těchto neočekávaných návštěv bylo mnoho, možná i kvůli tomu, že na její hlavu byla vypsána nemalá odměna, za niž by se jistě dala pořídit větší vesnice. Přesto nechápala, že se o její dopadení pořád někdo snaží. To se nikdy nepoučí? Zřejmě zapomínají, jak skončily příběhy tuctů lovců odměn, dobrodruhů, vandráků a dalších pochybných existencí, kteří se ji opovážili rušit v jejím přemítání. Provinila se, protože se narodila jiná, nadaná mocí, které se běžní lidé obávali. Magie si dle jejího názoru zasluhovala respekt, nikoli vymýcení. Bohužel to nebyl názor většinové populace. Pokud si tedy chtěla ponechat svůj život, musela se s tím smířit.

Nedalo se říct, že by ji život ve shonu a napětí nějak naplňoval. Snad právě proto si Tasa za své útočiště zvolila toto odlehlé místo, kde uklidněna mohla věnovat pozornost důležitějším věcem, kupříkladu svému výzkumu. Pravda, nebyl tu dům plně vybavený pracovnou, knihovnou a služebnictvem, na nějž byla ještě před pár lety zvyklá, ale s tím se bude muset také smířit. Les nebyl ani zdaleka nehostinný, žilo se jí tu obstojně, a dokonce to tu mělo určité výhody. Čistý vzduch, pohyb a zdravá strava jí zřejmě prospívaly, jak mohla soudit z odrazu své tváře na vodní hladině. Jako by se za tu dobu ani nezměnila. Pojem o čase ztratila už dávno, takovými malichernostmi se ona zabývat nemusí, ale jistě uplynulo mnoho let od doby, kdy byla donucena svůj domov opustit.

Ráda by se do svého rodiště ještě někdy podívala, chtěla by se znovu setkat s lidmi, které znala, ale nyní není čas na rozptylování se těmito myšlenkami. Musela se soustředit na přítomnost. Nyní měla jen toto místo, malý stan, vak plný oblečení a dalších nutností a dvě knihy. Jedna z těchto knih, útlý svazek zdobený překrásnými deskami, nesla možná zajímavý název, ale ten nebyl napsán v žádném ze známých jazyků. Druhou z knih, v kůži vázanou s mnoha později doplňovanými listy, používala Tasa pro své zápisky.

Její zápisky nepřestavovaly žádný deníček, nýbrž důkladný souhrn pozorování, jež bylo jejím denním chlebem. Stejně toho neměla moc jiného na práci, navíc předmět jejího zkoumání byl tak fascinující! Znalost výchylek koncentrace magické energie na daném místě v závislosti na denní době by mohla v budoucnosti mnoha kouzelníkům nezanedbatelně ulehčit život. Ovšem vzhledem k nevyzpytatelnosti magie ji nemohlo překvapit, že se i po letech nepodařilo vytvořit platný, univerzální a srozumitelný vzorec. Byla si vědoma, že jistě není první osoba, jež se rozhodla svůj život zasvětit tomuto nevděčnému tématu, doufala však, že se jí podaří vypátrat něco, čím by magii prospěla. Přála si být jednou z velkých osobností, o nichž se novicové současných tajných škol učí na svých přednáškách.

Opět se přistihla, že si pohrává s myšlenkou založení vlastní malé školy. Bylo by to velmi náročné, navíc by se nemohla plně věnovat svému výzkumu. Na druhou stranou by její dílo našlo pokračovatele, ale to pouze za předpokladu, že by nebyli vypátráni. S větším počtem kouzelníků na jednom místě roste i riziko jejich odhalení, což je v dnešní době v podstatě ekvivalent ke slovu poprava.

Ke své smůle přihlížela už mnoha popravám, často svých známých a příbuzných, kteří jí umožnili uniknout ze spárů katů. Nebyly to hezké vzpomínky, zvláště když si uvědomila, kolik lidí už kvůli ní zemřelo. Ovšem ona nebyla prvotní příčinou tohoto maření životů.

,,Nový král, nový řád“, pravidlo platné stovky let, ale Zar IV. přenesl toto pravidlo na zcela netušenou úroveň. Jak jen ho nenáviděla! Ten nafintěný mladíček si kdysi, ještě jako princ, umanul, že vládce má právo na vše, do čehož zahrnul právo vzdělání na nejvýběrovějších magických akademiích, jimž se do té doby dostávalo poměrně velké autonomie na světské moci.

Ovšem prestiž akademií byla opodstatněná, náročnost studia na nich byla ohromná, a Zar, nepříliš talentovaný magik, se nemohl vyrovnat svým nadaným, ale většinou neurozeným spolužákům. Zar jim jejich moc záviděl a brzy se začal mstít prostřednictvím své moci budoucího vládce. Jednou z těchto žákyň byla i Tasa. Kouzelníci nebyli ochotni smířit se s tímto stavem, proto postupně začalo docházet i k ozbrojeným střetnutím. Vrcholem střetů se stal překvapivě úspěšný útok na akademii v Lantě, hlavním městě království. Následně došlo k hromadné perzekuci nadaných, podporované nejvyššími zástupci státu. Nastala doba skrývání.

Povědomý zvuk donutil Tasu sebou trhnout. Nad její hlavou visel ve stromu zaražený šíp. Možná narazila na rovnocenné soupeře nyní…

  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až dve.
  • Uzávierka súťaže nie je, súťaž trvá priebežne, kým prichádzajú príspevky.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
  • Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

17. septembra
Ondřej Uldrijan