Tmavou ulicou pri Kozej bráne kráčalo dievča. Prešla si rukou po
štíhlom
boku, akoby si skontrolovala oblečenie. No… oblečené toho veľa nemala
a
bola skutočne krásna.
„Máte to tu také… no, povedal by som… veľmi zaujímavé. Trocha
netradičný interiér, ale páči sa mi,“ podotkol opatrne, s istou
dávkou
pokory v hlase Christian, aby prerušil trápne ticho.
Ty Mirku.“ Velda se tak ohlédl kolem hospody. „Co takhle podniknout
nějaký výlet?“
Mladá žena tlačila s námahou kočík do mierneho kopca. Keď
konečne
zastavila pred vysokou bránou, spod clony na kočíku sa vyklonila
blonďavá,
strapatá hlava asi osemročného chlapca.
Ako to povedal Nietzsche? Keď hľadíš do priepasti, aj priepasť hľadí
do
teba. Do jednej takej som sa teraz zamyslene pozeral a zvažoval, či do
toho ísť.
Muž si přitáhl k tělu úžeji svůj černý kabát a ruce zabořil
hlouběji do kapes. Spěchajíc tiše nocí klonil hlavu k zemi. Snad
proto,
aby mu vločky sněhu nepadaly za límec kabátu nebo proto, aby nevnímal
tolik
všechny ty okolní hrůzy.
Tmu na križovatke pri Skýcove preťali svetlá auta. Za volantom sedel
postarší muž. Vracal sa domov unavený po jednaniach so zákazníkmi.
Boli
odporní ako šmirgeľ a jemu už z nich tiekli nervy.
Denník Fandom SK vyhlasuje druhé tohoročné kolo súťaže
mikropoviedok
Ohnivé pero jeseň 2021.
V detských očiach pripomínal jesenný závoj ohnivý pohon
raketoplánu,
ktorý býval jedným z najväčších snov malého chlapca. Rád sa hral
so
svojím starým otcom na astronauta. Zažil s ním veľa krásnych
okamihov…