Ulrikova kladiva

Abnett D., Vincent N. a Wallis J.

Nikdy jsem nebyl milovníkem fantasy odehrávajícího se ve městě, ale o to raději mám sérii Warhammer, byť se nám zatím představil jen jeden autor. Proto jsem bral toto dílo tří autorů do rukou se smíšenými pocity.

První co na knize zaujme je nepřítomnost obsahu, což je u povídkové sbírky dosti neobvyklé. Po tomto zjištění již ani neudiví, že se čtenář nikde nedozví, jaký je podíl jednotlivých autorů na knize.

Postupem času se však ukazuje, že kniha vlastně příliš povídková není. Povídky jsou příběhy představující hlavní protagonisty událostí, které se propojují a gradují v poslední apokalyptické bit­vě.

Oproti příběhům Gotreka a Felixe, kteří procestovali celý známý a velkou část neznámého světa, zůstáváme tentokrát jen na území horského města Middenheimu a v jeho blízkém okolí. V prvních povídkách se nám představí hlavní hrdinové a hlavní dějové linie.

První z nich nás zavádí mezi Ulrikovy templáře. Podle názvu knihy lze odhadnout, co je jejich oblíbenou zbraní. Jsou to chrámoví rytíři, kteří chrání město před příšerami chaosu, kterých je v okolí plno.

Vzhledem k frekvenci bitev a pravidelným ztrátám i mezi rytíři se mi jeví jejich popisovaný věk téměř neuvěřitelný. Asi je Ulrik skutečně chrání.

Většinou jsou popsáni dosti schematicky bez větší pozornosti věnované jejich psychologii a povaze. Vždy čestní, neúplatní, ale občas je autor nutí do nepochopitelných akcí v rozporu s logikou. Příkladem je rytíř, který v důležité chvíli opustí své stanoviště kvůli ženě, nepřítel toho využije a ostatní rytíři s nekonečným smyslem pro čest a povinnost … ho omlouvají.

Druhá dějová linie se věnuje Dietrovi, knězi boha Morra, obstarávači posledních věcí lidských. Každého mrtvého je totiž třeba řádným obřadem uzavřít zlým silám a působení nekromatů.

Bratr Dieter je ovšem zvláštní kněz – má styky v podsvětí a žádnou záhadu nenechá na pokoji. Je to vlastně soukromý vyšetřovatel ve věcech nadpřirozených zločinů.

Bezesporu nejlépe propracovaná postava a rovněž příběhy v nichž vystupuje jsou nejlepší z celé knihy.

Třetí dějovou linií jsou příběhy zloděje Kruzy. Podsvětí Middenheimu je barvité a zajímavé, ale postava Kruzy zde působí jako pěst na oko. On sám čestný mezi lumpy, kteří by prodali svou matku na maso a navíc, kde se proboha naučil tak skvěle šermovat?

Kromě podivné charakterizace postavy je tu ještě jedna závažná chyba – použité „rekvizity“ neodpovídají zbytku knihy. Již v první povídce s tímto hrdinou se mluví o věcech, na které ještě dojde řeč, ale zde použitá monstra a kupříkladu i záhadné obrazce na zemi se již v celé knize neobjeví.

Všechny tři linie se postupně proplétají, až se objeví poslední „hrdina“ – zlo, které se probudilo pod městem a chystá apokalypsu. Finále je opravdu mohutné a každá postava tam má svůj úkol.

Obálka Martina Hanforda je evidentně na objednávku k této knize. Neopomeňte si všimnout i horského města v pozadí – vypadá opravdu šíleně.

Závěrem je možno říci, že práce různých autorů je výrazně poznat na různých kvalitách částí knihy. Zatím co skvěle propracované příběhy kněze Dietra by zasloužily velmi vysoké hodnocení, zbytek knihy zdaleka tak kvalitní není. Oproti příběhům Gotreka a Felixe chybí ještě jedna složka, která by knihu zpestřila – humor. Tato kniha se bere opravdu vážně a to jí příliš neprospívá. Opět jedinou výjimkou je suchý humor kněze Dietra.

Nesourodá skládanka si zaslouží jen průměrných pět z deseti.

Ulrikova kladiva, Abnett D., Vincent N. a Wallis J., fantasy (Polaris, orig. Hammers of Ulric, obálka Martin Hanford, překlad Michal Toman, 374 stran, brož., 209 Kč, ISBN 80–85911–97–3)


27. marca 2002
Piter