Ak patríte medzi milovníkov hororov a weird fantasy, romány z vydavateľstva Medusa – Tráva, Lullaby, Rezavé panny, Vrby, Ta, co jde první, Mathilda a ďalšie sú vám známe. Toto vydavateľstvo sa špecializuje na knižné tituly venujúce sa témam, ktoré prekračujú hranice toho, čo väčšina považuje za normálne, slušné či tabu. Preto sú tieto romány, žiaľ, často odsúdené nájsť si fanúšikov iba v úzkom okruhu čitateľov. Medusa na jeseň oslávi už piate výročie vzniku. Za vydavateľstvom stojí známy prekladateľ Roman Tilcer. Využime túto príležitosť a položme mu pár otázok.
Čo ťa viedlo k tomu, že si si založil vlastné vydavateľstvo?
Roky jsem se živil jako literární překladatel, dělal jsem pro jiné nakladatele, občas jsem psal posudky na knihy, sem tam jsem se k vydání snažil něco doporučit sám. Získal jsem pocit, že nakladatelé jsou až příliš opatrní, pokud jde o ochotu vydávat zvláštní až divné knihy vymykající se škatulkám a překračující nejrůznější hranice. Rozhodl jsem se, že tahle literární dobrodružství zkusím domácímu čtenářstvu přinést na vlastní pěst.
Aké si mal predstavy a plány?
Cílem bylo (a stále je) vydávat zajímavé, osobité tituly, které by u jiných nakladatelů neměly šanci, přestože jsou to opravdové poklady. Uvědomoval jsem si, že takové knihy nebudou pro každého. Pamatuju si, jak mi jeden kolega říkal, že budu rád, když se mi to vůbec zaplatí – a měl pravdu, protože na začátku mi šlo jednoduše o to, abych to dokázal dát celé dohromady, přivedl na svět krásnou knihu, která mi připadá důležitá, a neprodělal při tom kalhoty. Výš jsem v tu chvíli nemířil, jelikož jsem byl z překládání pro jiné už docela unavený a chtěl jsem, aby pro mě Medusa byla oázou klidu, kde se milovanému překladatelskému řemeslu budu moct věnovat bez neustálého tlaku.
Odstupom času môžeš hodnotiť. Naplnili sa ti tieto zámery?
Ano, rozhodně! Povedlo se mi k vydání dojednat neuvěřitelně dobré příběhy, byla radost na nich pracovat a je naplňující zprostředkovávat je dalším čtenářům a čtenářkám. Ověřil jsem si, že to funguje, a mohl se osmělit a začít spolupracovat s dalšími překladateli a překladatelkami, abychom těch zajímavých titulů mohli přinášet víc.
Prečo si vydavateľstvo nazval Medusa? Si fanúšik gréckej mytológie?
Hledal jsem název, který by dobře zapadl v našem rybníčku a současně fungoval i ve světě. Medusu jsem potom vybral i jako symbol. Jak jsem už zmínil, nakladatelství vzniklo za covidu. Myslel jsem tehdy na nešťastné lidi, kteří třeba byli kvůli lockdownům uvěznění v jedné domácnosti s násilnickým partnerem a podobně. V naději, že je nějak podpořím, jsem si vytyčil, že budu vydávat příběhy obětí, těch, co prožili něco strašného a teď o tom podávají svědectví. Bájnou Medusu jsem zvolil proto, že je takovou archetypální obětí, stiženou nespravedlivým trestem.
Vedel si hneď na začiatku, ktorá kniha bude tou prvou vydanou? Mal si nejaké kritériá?
Tráva Anyi Martin mě vyloženě nadchla, tématem i stylem, bylo to přesně to, co jsem chtěl vydávat. V tom jsem měl jasno. Podobně jsem to cítil i u Livie Llewellyn. Nabízelo se, abych nakladatelství rozjel s její novelou Ta, co jde první, ale bál jsem se, že ta by byla pro domácí čtenářstvo možná až příliš divná (a vyšla tak jako druhá). Chtěl jsem začít titulem, který by jasně ilustroval směr nakladatelství a zřetelně vycházel z tradice weird fiction, ale zároveň to nebyl žádný pastiš, nýbrž svébytné, původní dílo.
Čím ťa očarila práve novela Tráva, ktorú napísala Anya Martin?
Mluvil jsem o domácím násilí za pandemie. Vydat Trávu mi připadalo důležité, protože v ní Anya Martin vypráví o důsledcích vztahu s násilníkem a snaze se s nimi vyrovnat. Je to vlastně příběh přeživší – autorka naneštěstí měla s tématem osobní zkušenost. Vlastní bolest potom dokázala obdivuhodně přetvořit v nádherné umělecké dílo. Kromě toho mi Tráva učarovala i jazykem. Není nijak zvlášť složitý, ale má svůj zvláštní hudební rytmus.
Hlavná postava Trávy Sheila nie je práve vzorom cností. Je to ranená žena, ktorá si svoje rany a podrazy od života lieči pitím ale hlavne fajčením trávy. Myslíš, že si takýmto spôsobom človek dokáže rany vyliečiť, či ich len otupí?
Na to by měli odpovědět spíš odborníci a odbornice, ale laicky bych řekl, že nějaký přínos by tam být mohl. Ostatně v písni „I Love Marijuana“, která se v knize objevuje, Linval Thompson zpívá: „It give me a deep meditation“ – tedy že mu konopí umožňuje vstoupit do stavu hlubokého rozjímaní. To je jistě příležitost zpracovat mnoho nevyřešených záležitostí, ale upřímně, v Trávě Anyi Martin se konopí stává spíš symbolem úniku před problémy než jejich řešením.
Sheilu opustil manžel kvôli inej žene. Teraz sa s touto milenkou zabil pri páde lietadla. Je to ako keby isté zadosťučinenie. Akoby sa mu vrátilo všetko zlo, ktoré Sheile spôsobil. Vraví sa, že karma je zdarma. A čo ty, veríš na ňu?
Na karmu asi vyloženě nevěřím, ale myslím, že platí „s čím kdo zachází, tím také schází“. Špatné věci člověku do života přitahují další špatnost – a naopak, ty pozitivní ho zase naplňují dobrými pocity a zážitky.
Tráva je síce o žene, no myslíš, že tento príbeh oslovuje aj mužov?
Nepochybně! Zaujal mě i recenzenty. I když dnes čtou především ženy, fanouškovská základna Medusy je genderově poměrně vyrovnaná. Samotného mě to trochu překvapilo. Bude to možná tím, že před založením Medusy jsem překládal pro jiná nakladatelství hlavně fantastiku, jakou mají rádi spíš muži, a část jejích čtenářů teď kupuje i moje novější počiny.
Nevera je veľmi bolestivá, no v dnešnej dobe sa vernosť akosi nenosí. Myslíš, že je vernosť vo vzťahu zastaralou?
I když sexualita v posledních letech zřejmě doznala určitého uvolnění, hádám, že požadavek věrnosti z většiny vztahů jen tak nezmizí. Ze sociálních sítí, respektive z jejich mnoha zákoutí prolezlých misogynií, mám vlastně dojem, že je tu spousta zklamaných, frustrovaných mužů, kteří by si přáli, aby ženy „byly jako dřív“, s čímž ta věrnost úzce souvisí. Možná tedy sledujeme návrat takzvaných tradičních hodnot, jak ilustruje třeba trend „tradwives“ neboli tradičních manželek. Kolem a kolem, věrnost podle mě zastaralá není, spíš se mění to, jak o ní přemýšlíme. Už to nemusí být jen slepě přejatá norma, může to být vědomá dohoda mezi dvěma lidmi. Ať už si partneři hranice nastaví jakkoli – od striktní monogamie až po různé formy otevřených vztahů –, klíčový je konsenzus, upřímnost a dodržování společných pravidel. V tomhle smyslu věrnost zůstává zásadní, jen získala rozmanitější podoby.
To, čo spraví Sheilu šťastnou, je zvláštna bytosť. Dnes sa to hemží čudnými vzťahmi a sexuálnymi dobrodružstvami najmä vo veľmi populárnej darkfantasy. V čom je weird literatúra iná?
Popravdě nemám ty temné romance načtené, abych to mohl zodpovědně srovnat, ale jde myslím o to, že Tráva neservíruje sex pro sex samotný. Jakkoli tahle kniha působí požitkářsky, je psychologicky laděná – vypráví příběh zraněné ženy, která se vymanila z toxického vztahu, jenž ji naneštěstí ovlivňuje i po svém skončení. Byť je sex s onou bytostí, kterou jsi zmínila, úžasný, nakonec podobně jako to konopí představuje nezdravý únik před problémy, jimž by se měla hlavní hrdinka postavit. To bude asi ten rozdíl – weird fiction nehledá prvoplánovou erotiku ani únikový sex s monstry. Podivno a divné bytosti tu neslouží jako rekvizity pro vášeň, ale jako zrcadlo traumat, potlačených tužeb nebo neschopnosti čelit realitě.
Čo ty a predsudky?
Rád bych věřil, že žádné nemám, ale ony se spíš jen schovávají někde, kde je nevidím. Ale kdykoli nějaký odhalím, mám radost, že se ho můžu zbavit.
Domáce násilie je bežnejšie, než by sme si možno mysleli. Myslíš, že písať o ňom môže pomôcť ženám, aby ho dokázali zvládnuť, prípadne od násilníka odísť?
Věřím, že ano, dokonce jsem Medusu zakládal právě s myšlenkou, že když budu zprostředkovávat příběhy obětí, někomu to pomůže, protože z knih, jako je Tráva, bude moct načerpat útěchu, pocit, že ve své situaci není sám, a snad i odvahu, odhodlání udělat, co je třeba. Jsou to vysoké cíle, ale i kdyby měl ten či onen text nějak pomoct byť jen jednomu člověku, budu za to rád.
Vieš si predstaviť, že by sa niektoré podivností z weird fantasy dostali do reálneho sveta?
Ano, dokážu si toho představit docela dost! I když by se dalo dodat, že ty podivné věci už tu s námi jsou, jen v knihách bývají přestrojené za něco jiného, aby byla větší zábava o nich číst. V reálu se podivno projevuje třeba jako pocit odcizení – ať už od vlastního těla, od přírody, nebo z toho, jak složitá a nepřehledná je současná společnost. Monstra nebo pokřivená realita v knihách pak zosobňují právě ten moment, kdy přestaneme rozumět pravidlům světa kolem nás.
Poznáte sa s Anyou Martin osobne?
Osobně jsme se ještě nesetkali, ale trochu jsme si psali a před vydáním Trávy došlo i na videohovor. Je to neskutečně milá osoba, ale taky pečlivá a profesionální spisovatelka.
Ďalší text Anyi Martin nájdeme aj na webovej stránke Medusy. Povieš nám, čo to je za príbeh?
Chtěl jsem před vydáním Trávy autorku nejprve nějak představit, protože jí česky dosud nic nevyšlo, a tak jsme se dohodli, že přeložím jednu povídku z její skvělé debutové sbírky Sleeping with the Monster. „Sedmilhář“ původně vyšel časopisecky a dnes je zdarma ke čtení na webu nakladatelství. Kromě toho nabízíme i audiozpracování – čte ho Marie-Luisa Purkrábková. Povídku jsem vybíral tak, aby byla s Trávou něčím spřízněná. Protagonistkou je tak opět žena ve vztahu s násilnickým alkoholikem a opět dojde na originální monstra – věrnost kořenům weird fiction ovšem nezapřou. V zahraničí tento příběh poprvé vyšel v antologii Rosse E. Lockharta Cthulhu Fhtagn!
Akú knihu sa chystáš vydať ako ďalšiu v poradí, na čo sa máme tešiť?
K vydání teď připravujeme první sbírku povídek Livie Llewellyn Motory touhy: O lásce a jiných hrůzách. Kdo Medusu sleduje delší dobu, určitě ví, že tuhle knihu jsme ohlásili už před pár lety. Dostal jsem se s překladem zhruba do třetiny a tam jsem uvázl, hlavně proto, že mě plně vytížila práce pro jiná nakladatelství. Letos jsem si řekl, že nemá cenu čekat, až se to se mnou zlepší, a radši zkusím najít někoho, kdo by mi s Motory touhy pomohl. A dopadlo to skvěle! Další třetinu příběhů do češtiny výborně převedla Daniela Orlando a zbytek dodělá Háta Kreisinger Komňacká. (Pokud si chcete ověřit, že tyhle dámy umí, můžete si na webu Medusy přečíst jejich překlady povídek Joe Pulvera či Lairda Barrona.)
Prezradíš nám, aké sú tvoje plány a plány Medusy do budúcnosti?
Kromě sbírky Livie Llewellyn připravujeme i další novelu Algernona Blackwooda. Můžu už asi prozradit, že půjde o legendární Wendigo a na překladu pracuje Petra Johana Poncarová, která do češtiny převedla Blackwoodovy Vrby. Chtěl bych se vrátit i k dalším autorům a autorkám, které jsme už představili, a přijít taky s nějakými novými, ale detaily bych si nechal na později. A připravujeme taky elektronické vydání Temného tance báječné Tanith Lee. Obecně řečeno se snažím zvýšit tempo vydávání. Prvních pár let jsme dělali jednu knihu ročně, vloni to byly dvě, letos bych rád zvládl ještě víc. Chtěl bych se propracovat až ke čtyřem. Uvidíme, jak se nám bude dařit.
Ďakujeme za rozhovor a prajeme Meduse a Romanovi Tilcerovi ešte veľa vydaných kníh, úspechov aj trpezlivosti.
Foto: Archív Romana Tilcera, Eny a Fandom.sk
Súvisiace linky
Recenzie kníh z vydavateľstva Medusa na Fandom.sk
Recenzentka Erika Ena Adamcová píše recenzie pre domovský Fandom.sk, ale aj pre český portál Fantasy Planet. S jej článkami sa môžete stretnúť aj na weboch Sarden a Fantasymag. Pod týmto linkom nájdete všetky články od Eny na Fandom.sk.