 |
Česká autorka Marie Domská je u susedov známou poviedkarkou. Jej sci-fi texty o mimozemšťanovi menom Kchrat už stihli získať 1. miesto v Cene Karla Čapka, 3. miesto v súťaži Daidalos a momentálne je jedna poviedka vo finále (top 5) súťaže Vidoucí (výsledky budú koncom augusta).
Pretože poviedky majú úspech a získavajú si svojich čitateľov na internete, autorka sa rozhodla vydať ich ako knihu. Vydanie plánuje v spolupráci s vydavateľstvom Pointa.cz, kde sa finančné prostriedky na tlač získajú pomocou crowdfundingovej kampane. Tá prebieha do 14. 8. 2020 na priamo na stránke vydavateľstva.
Anotácia
V roku 2025 bol natočený legendárny sci-fi film Dravec. A šatchranskí vesmírni vojaci vyzerajú tak trochu ako monštrum z toho filmu. Už preto majú z prvého stretnutia s ľuďmi obavy. Potom ale na ich území stroskotá Erin Marthenová a mimozemšťan Kchrat sa rozhodne, že by to mohol byť prvý krok k budúcej medzirasovej spolupráci. Podarí sa krehkej navigátorje prekonať odpor ľudí k Šatchranom – a tých zasa presvedčiť, že ľudia nie sú takí slabí, ako si vyspelá rasa myslí? A čo na to ľudská strana? Povznesie sa nad iróniu náhody a začne spoluprácovať s niečím takým krvilačným, akým je Dravec?
O autorke
Vyštudovala učiteľstvo a niekoľko rokov učila angličtinu a češtinu. Teraz sa živí ako nechtová dizajnérka. Písať začala v pätnástich rokoch, a to prevažne fantasy. V poslednom čase sa viac venuje sci-fi. Jej prvá poviedka Noe vyšla v časopise Ikarie (dnešná XB-1). Ďalšia s názvom Ujasnit si hranice získala tretie miesto v súťaži Daidalos (2018). Za najväčší úspech považuje víťazstvo novely Kchrat v Cene Karla Čapka (2019).
Ukážka z poviedky Ujasnit si hranice
„Patnáctého února dva tisíce sto třicet osm,“ začal kapitán, „ve dvě hodiny a šest minut ráno byl na okraji našeho sektoru zachycen nouzový signál.“
Lionel tiše vklouzl do pracovny a rychle se usadil na nejbližší volné místo hned u dveří.
„O osm hodin později,“ pokračoval kapitán a jen obočím dal najevo, že o pozdním příchozím ví, „bylo zjištěno, že signál pochází z neznámého předmětu o velikosti přibližně jeden krát dva krát tři metry, na němž je napsáno slovo přítel. Ten předmět byl bezpečně dopraven na palubu průzkumné lodi Ethernal. A poté se samovolně otevřel. Uvnitř se nacházela slečna Erin Marthenová, zkušená navigátorka, která měla před šesti lety údajně tragicky zahynout při plnění mise spolu s dalšími osmi členy posádky letu G216. Kromě ní se uvnitř tohoto přepravního boxu nacházel jeden mimozemský tvor. Toť vše, co o této události píšou noviny,“ kapitán se na něj dlouze zahleděl. „A pokud se pan Lionel Peterson uráčí podepsat prohlášení o mlčenlivosti, kteréžto má rozvinuté před sebou na pracovní ploše, tak se dozvíme víc.“
„Omlouvám se,“ trhl sebou Lionel a přiložil prst na elektronický dokument.
„Tohoto tvora, a jemu podobné, Erin Marthenová nazývá šatchran. A jeho jméno zní Kchrat.“
„Pěkně divný jméno,“ špitl kolega po levici.
„A důvod proč jeho fotografie ještě neoběhla spaceface a vaše mobily, je ten, že nevypadá zrovna nejlépe.“
„Takže to, co teď koluje po netu, je zase fake jak prase,“ utrousil někdo.
„Ne,“ potřásl hlavou kapitán. „Ta fotografie skutečně zachycuje šatchrana, ovšem ten má do našeho milého Kchrata asi tak daleko jako včela do sršně. Tato rasa má totiž zvláštní zvyk dělit se na takzvané čisté šatchrany a vojáky.“ Kapitán se naklonil nad svůj pracovní stůl a ťukl prstem do holografické klávesnice. Na tabuli za jeho zády se objevil obrázek.
„To je Dravec, kapitáne,“ pronesl kdosi z první řady.
„Skvělý postřeh, synu. Tohle je zřejmě nejznámější záběr kultovního filmu Dravec z roku dva tisíce dvacet pět. Kdo z vás si nedokáže představit mírumilovnou a plodnou spolupráci s tímto tvorem, smíte opustit místnost.“
„To si děláte legraci.“
„Teď hned,“ zdůraznil kapitán. „Pakliže tak neučiníte, považuji vás za dostatečně psychicky odolné, odhodlané a zodpovědné jedince, kteří mají zájem stát se členy jedinečného týmu spolupracujícího s Kchratem a později patrně i s jinými šatchranskými vojáky.“
„Jak taková spolupráce bude vypadat?“ zeptal se Lionel, zatímco dva kolegové se zvedli a vydali se ke dveřím.
„V první fázi půjde o pobyt v přítomnosti Kchrata. Porozumění jeho přízvuku. A bezpečný pohyb kolem něj. V další budete létat k šatchranským hranicím a učit se pohybovat v neutrálním pásu, aniž byste vyvolali konflikt nebo nedejbože válku. Šatchrani mají vcelku zevrubný plán toho, co se v příhraničí běžně odehrává, co se od vás bude očekávat a co budete mít naopak přísně zakázáno.“
„To zní, jako by si nás chtěli pronajmout na hlídání jejich hranic,“ poznamenal Lionel.
„Politické pozadí a důvody této spolupráce neznám, pane Petersone. Nicméně vláda – jejich i naše – požaduje přibližně deset ochotných vojáků, kteří projdou tímto, abych tak řekl, mimozemským výcvikem. A proto jste tady.“
Lionel si podepřel dlaní bradu a znovu se zahleděl na obrázek Dravce. Každý dobrý sci-fko o kontaktu s mimozemšťany obsahovalo buďto hrozbu, nebo početnou skupinu diplomatů vesele diskutujících s lidmi o krásách a odlišnostech ras a planet. Proč k čertu přiletěl jenom jeden a ještě ke všemu voják? A proč těm emzákům tolik záleží na přesném pohybu lidí kolem jejich hranic? Co kultura a objevování neznámého, jiného a nového?
„Už nikdo?“ vytrhl ho z myšlenek kapitán a po pár vteřinách ticha cvakl zámek dveří. „Dobrá tedy, popojedeme. Dle běžně dostupných informací se průzkumná loď Ethernal nachází přibližně dva dny od naší stanice. Přistane v doku číslo jedna – tam se už teď začínají hromadit novináři a jiná pakáž. Uvítací výbor odláká kapitán lodi Simon Norten, jeho hlavní lodní lékař Mark Evans, který má o Kchratovi již celkem podrobné informace, a šatchranská velvyslankyně Erin Marthenová. Kchrat z taktických důvodů zvolí bezpečnější a klidnější cestu dvoumístnou transportní lodí, která přistane na naší stanici přibližně za osmdesát hodin – a to je první přísně tajná informace,“ zdůraznil kapitán a upřel pohled na Lionela.
„Rozkaz, kapitáne,“ vyštěkl pohotově Lionel, ale koutky úst mu zacukaly.
„Od této chvíle, co nejdéle to půjde, nebo dokud vláda Sjednocených národů Země neurčí jinak, budete přísně dbát na to, aby Kchratův vzhled a pohyb po stanici zůstal utajen. A věřte mi, že to nebude právě snadné. Kchrat, vážení, je vysoký přibližně dva a půl metru, v ramenou je jak dva statní chlapi a má ocas dlouhý téměř metr a půl. Zhluboka se nadechněte a zachovejte klid – spouštím holografický snímek našeho mimozemského přítele.“
Kapitán konečně zasedl za stůl, snad aby jim dal ještě několik vteřin vstřebat poslední informace, a rozehrál prsty po stole. Před první lavicí se v podlaze rozsvítil kruh holoprojektoru, a pak se v prostoru začala vykreslovat černá silueta. Lionelovi začalo docházet, proč kapitán schválně zvolil to nejpomalejší prokreslování. Kdyby se postava mimozemšťana naplno rozsvítila okamžitě, i on by měl co dělat, aby nesáhl po laseru. Takhle měl pár dlouhých minut na to, aby si stále dokola opakoval – je to jen holoprojekce. Nakonec tam ale přece jen stál – dech beroucí kolos s úzkou lebkou táhnoucí se dozadu a přepadající přes týl, široká ramena s ostny jak pancíř stegosaura, ostře vystupující linie páteře protahující se v dlouhý tlustý ocas zakončený zákeřným bodcem a svalnaté nohy s množstvím zvláštních zdířek. Jak sloty pro dobíjení mobilu, napadlo Lionela vtipné přirovnání.
„Toto vážení je Kchrat ve skafandru,“ pronesl kapitán konečně a Lionel měl pocit, že se dobře baví pohledem na jejich strnulé tváře. Černá stvůra v holografickém kruhu náhle zvedla hrudník nádechem, a pak zvolna šlehla ocasem do strany. Jako by se zhoupl v bocích a o krok ustoupil. Jeho noha se tak ale dostala mimo kruh a k úlevě přihlížejících zmizela.
„Spíš v brnění,“ napadlo Lionela.
„A teď mu sundáme helmu,“ okomentoval kapitán svůj pohyb prstů po stole.
Holografický Kchrat zvedl pravou ruku, sklonil hlavu a s cvaknutím rozepnul helmu, aby si ji stáhl. Lebku měl stále nelidsky úzkou, ale celkem obyčejné modré oči už byly příjemnější, plochý nos připomínal africké domorodce a úzké rty se pokusily o nesmělý úsměv. Pak se pomalu otočil. Ano – to protažení za týl – to byla jen helma, oddechl si Lionel.
„To je sakra bestie,“ vydechl konečně jeden z kolegů.
Koniec ukážky
Ak sa chcete o pripravovanej knihe dozvedieť viac alebo ju rovno podporiť, kliknite na tento link.