Cizinec v cizí zemi je mnohými kritiky považován za nejlepší román Roberta A. Heinleina. Byl napsán počátkem šedesátých let a zajímavé na něm je to, že se stal kultovním dílem představitelů hnutí hippies. Pozoruhodná je tato skutečnost hlavně proto, že Robert A. Heinlein rozhodně žádným levicově smýšlejícím revolucionářem nebyl, spíše naopak, jeho sklony k militarismu jsou jasně patrné jak z veřejně prezentovaných názorů (schvalování války ve Vietnamu), tak z některých knih (Hvězdnou pěchotu a Vládce loutek budu jmenovat za všechny). Jak se to tedy mohlo stát?
Cizinec v cizí zemi je o člověku jménem Valentine Michael Smith, který byl od narození vychováván na Marsu civilizací zcela odlišnou od té lidské. Marťané jsou obrovské dlouhověké bytosti, nerozlišující pohlaví, které nad vším nekonečně dlouho přemítají (oni tomu říkají grokují a tento termín znamená ještě mnohem více než jen uvedenou skutečnost, znamená v podstatě každou užitečnou a příjemnou činnost, kterou provádějí). Jejich nejvyšším vývojovým stadiem jsou tzv. Staří, kteří hmotnou existenci jako takovou již nepovažují za důležitou.
Smith, který na Zemi nikdy nebyl, se stane něčím jako velvyslancem Starých (jelikož jsou to moudré a trpělivé bytosti, rozhodnou se Zemi nejdříve pořádně grokovat, než se domluví, co s ní dále provedou). Postupně se seznamuje s lidským způsobem života, ale šťastný není. Rozhodne se zavést marťanské zvyklosti i na Zemi (tedy především to mnohovýznamové grokování, termín „grokuji“ se i na Zemi vžije do běžné řeči tak, že se používá víceméně pořád) a založí sektu, jejíž hlavní ideou je hlásání volné lásky (což patrně hnutí hippies uchvátilo nejvíce) a myšlenky, že všechno patří všem. Nedokáže ale přesně pochopit podstatu lidské povahy, která je ovládána přirozenou touhou po majetku, a nastraží tak sám na sebe smrtící past…
I když se už vynořily debaty o tom, jaký byl vlastně vztah Roberta A. Heinleina k sexu (zvláště jeho knihy z osmdesátých let jsou po této stránce na prudérní Ameriku velmi nestandardní), tady se domnívám, že je v tom všem více ironie než vážně míněné touhy po všeobecně zaváděném nudismu a že „květinové děti“ vzaly Heinleinův vtip až příliš vážně. O pravdivosti tohoto tvrzení by mohla svědčit i jedna z nejlepších scén, již kdy Heinlein napsal, totiž závěrečné „ukamenování v přímém přenosu“ přerušované reklamami, která zvláště dnes, po zkušenostech s válkou v Perském zálivu a nejnověji s afghánskými teroristy, působí svým krutým sarkasmem pozoruhodně vizionářsky. A o to víc člověku zamrzá úsměv na rtech.
Co se týče formy, hlavní Heinleinovou devízou vždycky byly dialogy a i zde jsou hlavním hybatelem děje. Na rozdíl od knih z autorova pozdního stáří ještě nepůsobí samoúčelně a jsou dostatečně jiskřivé a vtipné (hlavně ze strany jedné z Heinleinových nejsympatičtějších postav, mírně cynického hédonisty a Smithova právního zástupce Jubala Harshawa, který vystupuje i v románě Kočka, která prochází zdí). Děj je logický, netáhne se, a i když má kniha přes 400 stran, nepůsobí zdlouhavě ani nudně. Je to Heinlein v nejlepší formě, která mu vydržela po celé šedesátá léta (Farnhamův únik, Měsíc je drsná milenka, ale i nedoceněný pokus o fantasy Cesta slávy hovoří za všechno).
Cizinec v cizí zemi na rozdíl od mnoha jiných čtyřicet let starých knih nezestárl. I když z Heinleinových knih osobně dávám přednost spíš laskavým humorem prozářeným Dveřím do léta, uznávám, že tento román patří k těm, které se do dějin světové sci-fi literatury zapsaly zlatým písmem.
Dávám 8/10
Cizinec v cizí zemi, Heinlein Robert A., román, sci-fi (And Classic, orig. Stranger in A Strange Land, obálka Jan Patrik Krásný, překlad Martin Janda, 440 stran, brož. 199 Kč, ISBN)