 |
Čarodějčino odhodlání strávit podzim na cestách doznalo trhlin.
Vzduch ve stanu těžkl pachem mokrých sedel, jejího šatstva rozvěšeného k vyschnutí a Kahulova odéru podbarveného vonnými oleji, které si vtíral do peří.
Půl roku harcování. Potřebuju oddech, přemítala.
Mohli se vydat do Muretanu, či na jih do sídla čarodějů. První možnost zavrhla. Blížily se dny v měsíci, kdy pro ni bude vše obtížnější. Nenechavého, prostopášného démona polapila nedávno a nehodlala s ním během oněch dní sdílet lože. Ani platit dva pokoje v hostinci.
„Pojedem na jih za Igmitem,“ rozhodla do šera.
Kahul si zobákem probíral peří. Zarazil se a odfrknul si.
„Proč jsi pokaždé nevrlý, jen se o něm zmíním?“ broukla.
„Letěl tu komár, foukl jsem na něj,“ řekl démon a zadloubal se drápem v zubech.
„Nelži mi. Co proti němu máš?“
„Nic. Jsem celý vzrušený, že ho poznám. To je pořád Igmit sem, Igmit tam… Úžasný, nedostižný Igmit.“
„Snad bys nežárlil? A nemusíš se mnou. Když budu chtít, přivolám si tě.“
Zavrčel a zabral se zas do očisty.
Zpráva o příjezdu čarodějky Elsyi zastihla Igmita u soupisu sklizně. Přehodil si přes ramena blankytný plášť a spěchal ven. Koně příchozích stáli na dvoraně.
Čaroděj užasl, že Elsyu provází opeřený démon.
Tak se jí to povedlo! myslel si obdivně. Sebrala mu moc a udělala z něj svého pomocníka.
Zatímco jiné ženy, které znal, čekaly, až jim pomůže s koně, Elsya nikdy na nic nečekala. Uvědomil si, jak mu její temperament chyběl.
Kahul stál vedle. Vánek si hrál s vyšívaným lemem pláště i s tmavofialovým peřím; v dravčí tváři vynikaly zlaté oči. Pootevřel zobák a blýskl zuby. Tvářil se opravdu nevlídně.
Igmit Elsyu v uvítání objal.
„Moc rád tě vidím.“ Povolil stisk a pohlédl do jejích velikých, tmavých očí. Souměrné rty, špičatá brada, vlnité černé vlasy… „Tolik ti to sluší!“
„Jsi milý jako vždy.“
Démon opodál nich obrátil oči v sloup.
„Tohle je Kahul,“ pokynula rukou Elsya. Usmívající se čaroděj si ho změřil pohledem.
„Vítej na Sivé bradě.“
Démon nezměnil výraz, jen si přejel po zubech dlouhým černým jazykem.
„Pojďme, je chladno,“ vyzval je Igmit.
Uvnitř Kahul zavětřil, že vlevo je kuchyně. K jeho nechuti se ale vydali doprava.
„Doufám, že můj hrad nezklamal tvá očekávání.“
„Hm,“ zahučel démon, „jen tebe jsem si představoval jinak. Ne jako vytáhlého zrzavce se špičatým nosem a copem do pasu,“ ucedil, ale trpce seznal, že se Igmit svému popisu zasmál.
„Elsyo, je ti doufám jasné, že tě nepustím na další výpravu dřív než na jaře? Kahule, to je Elsyin pokoj.“
Vešli do příjemné místnosti s postelí a krbem. U okna stál psací stůl s pergameny a zapečetěným kalamářem. Zdobila ho velká alabastrová váza.
Zdálo se, že pro Elsyu je tu vše vždy připraveno.
Igmit se svým příjemným úsměvem postával u dveří a Kahul byl stále nasupenější. Proč tu ten šarlatán ještě okouní?!
„Potřebuju pro sebe pár dní soukromí,“ řekla démonovi Elsya. „Zaber si některou z dalších komnat.“
Kahul se zamračil jako sova. Igmit k němu přišel a kývl ke dveřím.
„Co se nám do toho pleteš?“ zasyčel démon.
Igmit zakoulel očima, a když Kahul dál cenil zuby, zamumlal mu do ucha: „Rudý měsíc…“ Pak zas naznačil odchod a sám vyšel na chodbu.
Kahula osvítilo poznání.
„Cože, kvůli tomu mě vyháníš?“ obrátil se na Elsyu rozčepýřeně. „Měl bych ti naopak sloužit!“ Když naznačila prstem otočku a ukázala ven, dál protestoval: „Copak nectíš staré zvyky? Třeba bych ti umýval nohy – Elsyo!“ skřekl, protože ho vystrkala z místnosti a zavřela za ním.
„Zač musím snášet takové ponížení!?“ prskal na trudné křídlo dveří a svíral spáry v pěst.
„Možná si za to trochu můžeš sám,“ rýpl si Igmit. Kahul se prudce otočil, ale čaroděj smířlivě zvedl ruku. „I další pokoje jsou pohodlné. A blízko.“
V pokoji démon přecházel sem tam a přemýšlel, jak nesejít své čarodějce z mysli.
Budu-li se jí držet celé dny jako klíště, akorát ji rozzuřím. Ale jak se jinak připomenout? Ještě aby mě tak Igmit zastínil! Můj plán svést ji se rozsype jak domek z karet!
Konečně dostal nápad.
Vydal se hledat studnu. Na dvoraně ji neviděl; měla tu ale být zahrada.
Potkal pradlenu, v pase štíhlou a v dekoltu velmi vnadnou ženu s veselýma očima. Voněla mýdlem a rozverně Kahulovi poradila cestu. Díval se za ní omámeně a řekl si, že možná ještě vezme zdejší pobyt na milost.
Vyšel do zahrady. Mokrá pěšinka strakatěla spadanými listy. Studnu kryla mříž, Kahul ji otevřel a naklonil se přes okraj. Na hladině uviděl svou vlastní siluetu. Zaklepal na kámen, ale nic se nedělo. Zaklepal znova.
„Ať jsi, kdo jsi, zaříkám tě potřikráte, ukaž se mi,“ zaklepal potřetí.
Z vody se šplouchnutím vylezl duch pramene. Zhmotnil se jako náramně tlustý holohlavý chlapík se zelenou kůží, ohromnou tlamou a vypoulenýma žabíma očima. S ošacením se neobtěžoval.
„Pohni zadkem, potřebuju službu!“ štěkl Kahul. Vinou zvyku zapomněl, že mu většinu moci sebrala Elsya. Duch ale snadno poznal sílu vyzyvatele. Obrátil se na Kahula obří holou zadnicí, popleskal se po hýždích – a zmizel ve vodě.
Kahul zařval vzteky.
„Sper to kat!“ zabouchnul mříž a zas chodil sem tam. „Hm! Chce to ducha, který si nebude sebou tak jistý,“ řekl si, když to rozdýchal. „Zkusím luční strouhy!“
S trávovým košem u sedla vyjel mezi malebné louky u hradu. Zanedlouho zahlédl pod strání rýhu.
Sesedl, vzal koš a dorousal se k prameni. Dřepl si a zaklepal na kámen v proudu. Ve vodě se něco mihlo.
Zaklepal znovu a začal zaříkat. Když zaklepal potřetí, v prameni se objevila zlatá ryba. Bleskurychle ji chytil do spárů.
Měla obličej nakvašené, vrásčité stařeny.
„Proč mě rušíš – a co jsi zač?“ vřískala a mrskala se. „Vypadáš jako ptačí démon s přistřiženými křidélky!“
Kahul se rozhněval, že se mu další bytost pramene posmívá.
„A ty zas vypadáš jako něco k snědku!“ prsknul a mlsně si olízl zobák.
„Pusť mě!“
„A co za to?“
„Co chceš?!“
„Kytici, která neuvadne. Vášnivou jako čarodějka Elsya!“
Duše pramene zakvílela.
„Ale to je těžké!“
„Tak tě sežeru! Stejně mám hlad jako kumštýř,“ chystal se do ní zahryznout.
„Ne! Dobře, dám ti ji! Natrhej odkvetlá rdesna a vymáchej je v prameni,“ skučela lítostivě s pomyšlením, kolik sil bude démonův rozmar stát.
Kahul ji hodil do koše, prošel se kolem a natrhal bohatou kytici rdesna. Pak svazek v prameni vymáchal.
Nic se nestalo.
„Co to na mě zkoušíš, rybo?“
„Ničemníku!“ vřískla. „Musíš chvíli počkat!“
Kahul položil rdesno na břeh a čekal. Odkvetlé hlávky se začaly měnit v poupata. Ryba z koše skuhrala námahou.
Poupata se rozvinula do květů velikosti mužské pěsti, rozšklebených jako tlamy šelem. Vyplazily se z nich červené jazyky, stočené do spirál. Kahul se na ně nemohl vynadívat.
„Že jsem si nepřál něco i pro sebe!“
„To tak, opeřený otrapo!“ láteřila duše. „Koukej mě pustit! Už jsem skoro vyschla!“ Kahul se na rybu podíval. Vypadala chutně. Znovu se olízl a ryba vypoulila oči hrůzou.
„Lotře! Když mě sežereš, zvadnou!“
„Dobrá. Ale jestli mě prozradíš, ohavně ti znečistím pramen.“
„Ajaj, opravdový démon! Nic nepovím!“
Vyklopil ji do vody, mrskla sebou a zmizela.
S kyticí v koši se vrátil do hradu. Bylo před polednem, stihl svůj plán dokončit a připojit se ke stolu. Skvostnou tabuli, již tvořil vývar, pečení zajíci věnčení luštěninovým salátem a silné víno, uznal za dostatečný lék na Elsyinu svéhlavost i posměšky duchů.
Divukrásná kytice ve váze čarodějce vyrazila dech.
Od koho je?
Igmit jí řekl, že patrně od muže, který nesnáší být opomenut. Došlo jí, že ji tam dal Kahul.
A stěží na něj mohla nemyslet, i když zrovna nebyl poblíž. Kytice zabírající skoro celý stůl zůstávala stále čerstvá a doslova magicky vábila Elsyin pohled.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.