 |
Elektrická skřítice Grsama neměla toho nafoukaného člověčího mladíka ráda, sebestřednost z něho sálala jako teplo z železa při elektromagnetické indukci. To byl sice na elmonické základce její oblíbený předmět, ale tyto infantilní elektrické hrátky byly zábavné, jen pokud šlo o ohřev hrnců. Sálavé teplo vlastní důležitosti bylo otravné. Davidův boj s ambicemi ji nebavil. Pokaždé si nabral náruč květnatých slov a s neúnavnou tupostí je na své cestě k vysněné kariéře slavného spisovatele rozházel do nekonečných nudných přebujelých vět. Grsama je musela rozsvěcet na monitoru a ukládat do souborů v počítači. „Elzebub aby to spral, takovou blbou elektrickou práci“, mumlala si.
Ušklíbla se a rozsvítila Davidovi jiné písmenko než to, co stisknul. Posrat místo poslat. Chvilku počkala, až písmenko opravil, a znovu zkomolila text. Mrd místo hrd, penis místo peníz, hovno místo rovno… V záři monitoru škodolibě sledovala, jak se David postupně dostával do varu. „Dobře ti tak, hezounku. Vezmi prak a zastřel toho Goliáše z růžových slov.“ Ale David nekriticky pokračoval ve tkaní květinového koberce a ve vedlejší větě přidal zlaté třásně.
Grsama rozsvítila ikonku nového emailu a zacinkala zvonečkem do reproduktorů počítače. Projela obsah nul a jedniček a usmála se. Davidovi přišel prak na jeho sáhodlouhé přeslazené texty. Byla to odpověď od jeho kamarádky Dany z facebookové skupiny lidí, kteří se baví psaním. Před časem jim poslal ke komentářům svou povídku. A teď se mu vrátila, ale trochu jinak, než čekal.
Ahoj, přepsala jsem tvou romantickou fantastiku. Doufám, že se ti bude líbit. Dana.
„Ty tlustá stará bréco, co vypadáš jako Golem v ženskym vydání. Tys mi ukradla povídku!“ David nevěřícně četl příběh v přiloženém souboru a pomalu v něm doutnal hněv.
Nejhorší bylo, že ten text byl dobrý. Na rozdíl od jeho původního. Bez květinek, pozlátek a ozdob. Lehký, plynoucí, prostě dobrý. Nalil si další skleničku vína a znovu si přečetl ukradenou povídku. Jeho vztek a ego se zvětšovaly přímou úměrou, jak se láhev vína vyprazdňovala. Načal druhou láhev.
Zlomyslně se uchechtl a otevřel webovou stránku s propozicemi literární soutěže. „Uvidíme, komu se MOJE povídka bude líbit! Golemko!“ Vyplnil přihlášku a odeslal email včetně souboru s ukradeným textem od Dany, který se ani nenamáhal jakkoliv změnit.
Nalil si další víno a usilovně pokračoval ve výsadbě růží do svého textu. Trochu se popíchal o trny, jak se mu opilostí pletly prsty s písmenky. Rukou srazil poslední sklenku vína přímo do klávesnice, sesunul se pod stůl a usnul.
Grsama s potěšením zkratovala a spálila řídicí obvody v polité klávesnici a vyrobila trochu kouře ze spálených plastů. „Smrad patří ke smradovi“, pomyslela si jízlivě. Zhasla všechny LEDky v monitoru, dala počítači elektrický dudlík a uspala ho. Půlnoc, konečně může domů. Alespoň nebude v elektrických drátech nával. Staví se ještě v elekavárně v Dukovanech a povypráví intelektuálnímu obvodu svých elmonických kamarádek nejnovější příhody Davida bez praku a Goliáše z růží.
Ráno si David nepamatoval nic. Ani příchozí email od Dany, který navíc večer vztekle smazal, ani odeslání přihlášky do literární soutěže. Jediné, co ho celý den zaměstnávalo, bylo obří okno, a ještě větší kocovina. Proklel politou nefunkční klávesnici, vyzvracel se do záchodu a vzal si prášek růžového kouzelníka na bolení hlavy.
Hodně ho zaskočilo, když mu za tři měsíce přišel email. Gratulujeme. Zvítězil jste v literární soutěži v kategorii romantická fantastika. Zveme vás na předávání cen vítězům. Email pokračoval nabídkou na uveřejnění povídky a další spolupráci pro mladého talentovaného autora včetně nezajímavého finančního ohodnocení. Na konci bylo doporučení, aby se David soustředil na pravopis. Chyb bylo prý v textu více, než je zdrávo.
„No tak hezounku, postav se k tomu čelem jako chlap“, mračila se elmonice Grsama, když na monitoru rozsvěcela složku odeslané pošty. V té nakonec David našel tři měsíce starý email s přihláškou do soutěže. „Ona ti vykradla námět, ale ty jsi jí ukradl celou povídku. Fuj. Přiznej se.“
David se uchýlil k osvědčenému triku. Otevřel si láhev vína a lovil v alkoholu vzpomínky. Četl si znovu Danin příběh, který odeslal do soutěže. Matně si vybavil, jak tkal text růžového koberce se zlatými třásněmi, jak mu přišel email od Dany a jak měl vztek. Vůbec ale nechápal, jak se mu do textu mohly dostat pravopisné chyby? Jemu, majiteli červeného vysokoškolského diplomu za studium českého jazyka! Jediné vysvětlení bylo, že hrubky nasázela do textu sama Dana. Ale že by si jich nevšiml, když příběh četl? To se mu nezdálo. Byl sice tehdy hodně opilý, nicméně pravopis vždy zvládal, i když byl na mol.
„Haha, květináři! Hrubky jsou voňavé jak nejsladší růžička, viď? Čárky už jsou jen třešinka na dortu“, vypočítávala Grsama vesele svou záškodnickou činnost. „Asi jsem se opila výpary z tvého vína a při odesílání popletla písmenka. To se stává. Zlodějíčku!“
David dopil skleničku a chvíli zíral na její dno. Zkontroloval své ego a napsal Daně.
Ahoj, poslal jsem tvůj příběh do literární soutěže a on vyhrál. Je tam i nabídka na další práci. Zítra se přiznám, že jsi to psala ty. David.
„Fíha,“ hvízdla si uznale Grsama, když odesílala nuly a jedničky na komunikační port počítače. Květinář David našel prak na svého Goliáše z růží. Hurá!
David zaklapl počítač a šel spát. Ranní kocovina byla přijatelná, ani nepotřeboval růžového kouzelníka. A tak si zvládnul přečíst i odpověď od Dany.
Jsem ráda, že povídka měla úspěch a pomohla ti prorazit v literárním světě. Ponechej si její autorství a přijmi nabízenou práci. Přeji ti hodně štěstí v kariéře spisovatele. Dana.
David zkřivil ústa do ošklivého šklebu. Zasraná Golemka! Takhle ho ponížit, když se jí nakonec přiznal. Kdyby mu pořádně vynadala. Kdyby byla naštvaná. Alespoň jedno negativní slůvko. Ale tohle? Světice jedna přiblblá! Za tuhle velkorysost už ji navždy bude nenávidět. Jeho ego se přihlásilo zpět do služby.
„Krávo,“ ulevil si.
Chvíli přemýšlel a pak se s pohrdavým úsměvem pustil do psaní. Posbíral náruč včera rozházených polouvadlých růží a svým květnatým nudným stylem jimi začal protkávat další povídku. Má přece literární práci! A Golemce se pomstí. Bude ji využívat a posílat své sáhodlouhé nezáživné texty s prosbou o pomoc. Ona je tak blbá, že mu je nezištně přepíše k lepšímu. „Chachacha, vyzrál jsem na tebe, ty krávo rozměrná!“
„Ach jo“, povzdechla si smutně Grsama. Prozření se nekoná. Zato se koná mladý nenadaný arogantní spisovatel. Otočila oči v sloup a málem se pozvracela, když na monitoru rozsvěcela táhlý medový text posypaný vrstvou cukru, proložený kandovaným ovocem a ozdobený vrstvou šlehačky.
„Jen počkej, zajíci! Až to budeš nejmíň čekat, zhavaruju ti disk. A protože nezálohuješ, přijdeš o všechny své přeslazené texty. Elmonické mlýny melou pomalu, ale jistě. Cukráři jeden vychcanej!“
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie o finalistoch, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.