Ohnivé pero - jar 2024: Ohnivé pero

ohnive pero

Cyprián se potil tak, že mu jednotlivé krůpěje stékaly po tváři.

Plynule a co nejpomaleji dopisoval poslední slabiku slova. Hodil pohledem po přesýpacích hodinách. Pořád v nich zbývala trocha písku, což znamenalo, že bude muset pokračovat. Další slovo měl sice připravené, ale bál se. Pokud se trefí do některého ze zakázaných výrazů, bude to jeho poslední chvilka.

S nádechem rychle přesunul hrot brku o kousek dál a pokračoval prvním písmenem nového slova. Upřeně přitom pero pozoroval. Jakmile ztratilo kontakt s povrchem pergamenu, začalo se nebezpečně žhavit a jeho špička teď oranžově sálala. Cyprián roztřeseně psal dál a po chvíli s úlevou zaznamenal, že brk chladne. Slovo „nekonečný“ tedy bylo v pořádku, a protože bylo dlouhé, možná už mu do konce časového limitu vystačí.

Nemýlil se. Písek v hodinách se všechen dosypal už v půli slova. Dlouhý brk mu v prstech zmrtvěl a pergamen přestal vydávat magický svit. Cyprián rozechvěle vstal od stolu a otřel si tvář. Za okny už byla skoro tma.

V zámku kamenné cely, ve které se nacházel, zarachotil klíč a dovnitř kromě po zuby ozbrojených stráží vstoupil sám kníže. Starostlivě se rozhlédl, a hned se uklidnil.

„Výborně, hochu!“ zvolal. „Vedeš si skvěle, už jen dva takové večery. Nakonec to nebude tak těžké, že ne?“

Cyprián měl úplně stažené hrdlo, a tak se místo odpovědi jenom uklonil. Panovník byl v nejlepší náladě.

„Jak já nesnáším, když některý z výročních písařů uhoří hned první noc. Máme pak sice klid, ale ta oběť je tak bolestně rychlá,“ posteskl si. „Dole ti připravili pokoj. Jak jsem slíbil, budeš mít veškeré pohodlí a dostatek jídla i pití. Jenom, jak jistě chápeš, neunikneš dozoru mých stráží,“ ukázal ke dveřím. „Nu, nebudu tě dál rušit, odpočiň si a vyspi se, do zítřejšího západu slunce máš času dost,“ dodal vesele a zvedl se k odchodu. „Držím ti palce!“

Cyprián sešel v doprovodu strážců o patro níž. Úzká věž byla vysoká a kulatá a víc než jedna místnost se do podlaží nevešla. V jeho pokoji byly zdi obloženy tlustými tapisériemi, podlaha pokrytá kožešinami a široká postel zavalená horou prachových peřin. Na stole leželo na stříbrných mísách množství pochoutek a stál tam i soudek vína. On však neměl na jídlo ani pomyšlení. Místo toho se svalil na postel, aby se trochu uklidnil a mohl přemýšlet.

Když se včera dobrovolně přihlásil k písařskému úkolu v tomto prokletém knížectví, netušil, že mu neříkají všechno. Nezatajili mu sice, že v něm hraje roli magie, ani že se od něj čeká mimořádný výkon. Úplně ale vynechali, že mu půjde o holý život a že jakmile úkol přijme, nebude už z něj moci vycouvat.

Cyprián to nechápal, i když jinak vůbec nebyl hloupý. Vlastně byl odmala mimořádně nadané dítě. Dostal se až do péče učenců, hledajících své následovníky, a vystudoval filozofii, astronomii i jiné vědy. Přesto si připadal čím dál víc odtržený od života. Bylo mu něco přes dvacet, a navzdory zděšení svých učitelů se rozhodl obejít svět, aby zažil něco skutečného. Sebevědomí měl na rozdávání a peněz pomálu. I to byl důvod, proč skončil tady. Odměna za splnění úkolu byla přímo pohádková. Ale to ještě nevěděl, jak těžké bude ho přežít.

Zdálo se to být prosté. Na knížectví ležela zlá mudrcova kletba, kterou představoval na první pohled obyčejný psací brk a kus pergamenu. Jednou za rok, v době podzimní rovnodennosti, to pero ale po tři večery po západu slunce přesně na hodinu ožilo a bylo nutno s ním na pergamen bez přestávky smysluplně psát. Pokud se tak nestalo, vzplanul brk divokým magickým ohněm a pohřbil v popelu celý knížecí palác včetně jeho obyvatel a přilehlých polností. Sám zůstal nedotčen, stejně tak pergamen.

Takovou hrůzu dopustil jen jediný kníže. Ti, co přišli po něm, už si dali pozor, aby na ony tři dny měli připraveného písaře. Jenže to nebylo vše. Ohnivé pero netolerovalo některá slova, ale nebylo známo která. Pravda, v případě zapsání nepovoleného slova byla zkáza menší. Oheň vypálil jen místnost, ve které se psaní odehrávalo, čímž zabil i písaře. Na celý rok byl pak od kletby pokoj, ale dalšího vzdělance, ochotného zemřít pro knížectví, bylo už těžké nalézt. Lákali proto nejlépe ty, kteří přišli zdaleka, a to na lži a bohatou odměnu. Celou pravdu o ohnivém peru se proto Cyprián, stejně jako nešťastníci před ním, dověděl až těsně před začátkem úkolu.

Ani v tom okamžiku se ale Cyprián snadno nevzdal. Usoudil, že nejvýhodnější bude zapisovat co nejdelší slova a doufal, že při promyšleném použití předpon stihne včas rozeznat, že se blíží nepovolená varianta, a změní ho na jiné.

V zásadě měl pravdu. Brk se mu však v průběhu psaní v ruce rozpaloval tak silně a rychle, že se stejně musel z velké části spolehnout na štěstí. Strach mu přitom úplně ochromoval mysl i jindy hbité prsty a on měl pocit, že s každým dalším započatým slůvkem ho už jistojistě pohltí palčivé magické plameny. Ta hodina byla nejdelší v jeho životě.

Prolistoval místní kroniku, ale zjistil z ní pouze, že celé tři noci před ním přežil jen jeden jediný šťastlivec, a ten vzal nohy na ramena, hned jak ho poslední noc propustili. Ani ho nenapadlo zanechat zde nějakou užitečnou radu.

Cyprián si marně lámal hlavu celou noc. Přišlo ráno a on si musel přiznat, že nemá nic, co by mu pomohlo. Byl úplně vyčerpaný a měl hlad. Snědl tedy pro povzbuzení pár kuliček hroznového vína a pak, zcela proti své vůli, usnul jako dřevo.

Probudil se těsně před západem slunce a znovu ho zachvátila smrtelná úzkost. Nemohl uvěřit tomu, že mu všechny jeho těžce získané znalosti nejsou k ničemu. Teprve když pro něj přišla stráž, náhle se mu rozbřesklo. To je ono! Moudří se nenechávají lapit do koloběhu problému. Řešení hledají úplně novým pohledem na něj.

A Cypriána právě něco takového napadlo. Na čele mu ale opět vyrazil pot. Bude muset svůj nápad nějak otestovat a to ho v průběhu psaní může snadno stát krk. Dnešního večera se všechno rozhodne.

Ani se nenadál a znovu seděl sám v té strohé kamenné místnosti. Slunce právě zapadlo a pergamen na stole začal vydávat svou tajuplnou záři. Cyprián otočil přesýpací hodiny a honem popadl pero. Hned ucítil, jak se prudce rozehřívá. Přiložil tedy jeho hrot na pergamen a pustil se do prvního slova.

Zadrhnul se hned na začátku. „Překrásný“ musel rychle změnit na „překrvený“ a jen to ho v poslední chvíli zachránilo. U písmene R už z vrcholku brku začínaly odletovat rudé jiskry. Dál na nic nečekal. Sebral veškerou odvahu a druhou rukou přehnul roh pergamenu. Přidržel si ho tak, aby při dalším slovu psal přes kousek jeho rubové strany a hrůzou chvíli ani nedýchal… – O dva dny později měl Cyprián tornu plnou zlaťáků a loučil se s knížetem, naprosto vyvedeným z míry. Úpěnlivě mladíka prosil a žadonil, aby mu klíč ke kletbě prozradil. Ten ho však napínal až do poslední chvíle. Neměl sice srdce, aby to ubohé knížectví nechal dál trpět, ale o jeho panovníkovi zrovna nejlepší mínění neměl. Nakonec si řekl, že když ho kníže kvůli prozrazení toho tajemství ani nenechal mučit, pomoc mu neodepře.

„Kletbu zrušit neumím, pane,“ zavolal od poslední brány. „Ale dá se snadno obejít. To vaše ohnivé pero je nebezpečné jen ve spojení s očarovanou lícovou stranou pergamenu. Tou, co tak podivně září. Stačí ho ale otočit rubem vzhůru a brku je úplně jedno, co jím čmáráte. Ano, vzplálo by, kdybyste s ním tu hodinu nic nepsali, ale na rubové straně nezáleží na tom, jestli to budou slova, obrázky, nebo jen čáry. A to už přece zvládne úplně každý!“ zasmál se pak vítězoslavně a vykročil z brány vstříc novým dobrodružstvím, hodným jeho učené mysli.


  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

5. februára
Petra Pazderková