 |
Světem se vtíravě prodíral šedavý odstín, zalézal do každého kouta a bral barvu z tváří i ze stébel trav, mezi kterými se hlučně proháněl silný vítr. Oblohu halil černý háv ušit z bouřkových mraků; slunce se už ani nepokoušelo proniknout skrz a přinést trochu světla. Nebylo se čemu divit, že brána do nebe byla zamčena a zemi nikdo nevěnoval pozornost…
Krajina plynula monotónně; od obzoru k obzoru se táhl neurčitě zbarvený, po kolena vysoký porost. Kopce, které se obyčejně tyčily v dálce, dnes ukradla mlha a šero. Jen dvě vzájemně si nepodobné postavy narušovaly čisté linie stejnorodého nedohledna.
První z nich plášť divoce pleskal o široká záda. Hruď zakrývala bílá košile; lehká látka nechávala tušit svaly pod ní. Vzorované nátepníky obepínaly předloktí. Každičký záhyb oděvu jako kdyby ukrýval smrtelnou zbraň – u stehna spočívala připevněná dýka; nůž chladnou čepelí upozorňující na svou přítomnost zebal těsně nad jezdeckou botou. Dvouruční meč se zdobně kovanou rukojetí tkvěl připnut k zádům. Jeho menší, jednoruční sourozenec zůstával v pochvě na opasku, který ležel opodál u vyhasínajícího ohniště. Tkaninu béžových kalhot potřísnila krev, stejně tak i velké, hrubé dlaně. Ústa měl muž stažena v úzkou, nečitelnou linii; tváře zarůstaly lehkým strništěm. Oči v barvě půlnočního temna ladily s rozcuchanými, havraními vlasy. Seděl nehnutě, tiše; snad jako kdyby jediné slovo, jediný pohyb či nápadnější nádech mohly rozbít jeho kamennou schránku, která střežila křehkost přítomného okamžiku.
V klíně mu ležela ona. Měla útlý pas a široké boky. Nápadná ňadra jen skromně zakrýval pruh lněné látky, jenž nasákl tekutým rubínem. Do porcelánově bledého obličeje, který částečně zakrývaly atypicky blankytné, rozcuchané vlasy, se vepsal smutek a strach. Dívala se na muže zoufale šedomodrým pohledem, zatímco zhluboka přerývavě dýchala. Plakala…
Však největším rozdílem mezi nimi, na první pohled patrným, byla její křídla. Dříve snad majestátní útvary vyrůstající z jejích zad, žilkované všemi existujícími odstíny modré, lehce průhledné a lesknoucí se nepatrně jako hvězdy za jasné noci na hladině klidného jezera, byla dnes potrhána. Zmačkaná a zkrvavená se v nepřirozeném úhlu rozkládala pod jejím tělem a škubavě se třásla v nepravidelné křeči.
„Co se stalo?“ promluvil konečně muž tlumeným, tudíž sotva slyšitelným hlasem. Nerozpadl se, avšak dolní ret se mu na zlomek okamžiku nepatrně rozechvěl.
„Řekla jsem jim o nás,“ špitla dívka mezi vzlyky. Hruď se jí prudce vzedmula a ona se dávivě rozkašlala. Když se uklidnila, zvolna pokračovala: „Znáš pravidla. Víly a lidé nemohou…“ Odmlčela se. Nebylo třeba větu dokončovat, oba jí rozuměli, a tak ji nechala nevyřčenou odeznít v prázdno. Láska mezi rasami byla vždy tabuizovaným zákazem a oni dva se nestali šťastnou výjimkou. „Vzali mi domov a křídla…,“ při posledním slově se jí zlomil hlas; propadala v mírnou hysterii. Slzy už pokrývaly celé její líce, pláč byl k nezastavení. A tak, když se rozplakala i obloha, bylo skoro úlevou, že se déšť smísil s vlhkými perlami na jejích tvářích a odplavil je pryč.
Oblečení se na ně začínalo lepit, krev se rozpíjela v neurčité abstraktní skvrny růžové barvy. Muž políbil rozpraskané rty křehké bytosti, které postupně začínaly nabírat purpurového odstínu. Když se odtáhl, dlouze propojili pohledy. „Proč…?“ položil dávno očekávanou otázku nahlas. Drobná ručka pohladila jeho tvář. I on už plakal, byť průtrž mračen tento fakt vcelku věrohodně maskovala. Přivinul si vílu pevněji k sobě; ona rozechvěle odvrátila pohled. Zhluboka se nadechla.
„Jsem těhotná.“
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie o finalistoch, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.