Ohnivé pero - jar 2022: Nenadálý cestující

ohnive pero

Byl to propršený říjnový den. Takové Adriana úplně nenáviděla. Bylo by jí milejší, kdyby se mračna konečně rozhodla a vypustila plnou dávku své nahromaděné vlhkosti. Místo toho ale neustále pokapávalo, z blátivých louží se postupně stávala jezírka a hlavně řidiči získávali na agresivitě. Ještě před pár měsíci by se v takový den s kolegy zavřeli do kanceláře a věnovali se administrativním povinnostem. Teď však byly kontroly nutné a zdlouhavé.

Adriana trpělivě čekala na cestovní a zdravotní dokumenty. Z uniformy stékala voda a ramena měla úplně promočená. Jediné štěstí bylo, že její hraniční přechod nebyl tak vytížený jako jindy. Muž konečně vyhrabal z kožené diplomatky pomačkané papíry nedbale nacpané v eurofólii a ona je odešla zaevidovat do kanceláře. Teplé a útulné klima místnosti ji na okamžik připomnělo dny, kdy nastupovala do práce.

Fungující Schengen, povzdechla si nad chvílemi plnými odpočinku, kdy auta bez zastavení projížděla pod okny. Při vyplňování povinné evidence vždy po očku mrkla na cestující a viděla zrnko nervozity, naprosto u každého. Jakýsi pozůstatek z minulosti.

„Zajdu si na oběd, stejně tu nikdo není,“ zavolal na ni vedoucí celnice, Petr.

„V pohodě,“ kývla na něj. Zvedla si límec neforemné bundy a vydala se do plískanice. „Šťastnou cestu,“ popřála ještě muži a v dálce spatřila další blížící se vůz. Hodnou chvíli se nemohla rozhodnout, zda se ještě na okamžik schová do tepla celní stanice. Stará Felicie se však blížila velmi pomalu a s trhavými záškuby. Adriana se tedy postavila do dveří a s mírnou fascinací pozorovala, jak z auta stříká voda do všech směrů.

„Dobrý den, prosím vaše doklady,“ mechanicky mávla na řidiče, když k němu vzhlédla s napřaženou rukou a na okamžik vytřeštila oči. Velmi drobný mužík měl nezdravě bledou, až zelenkavou pleť, dlouhé nečisté vlasy slepené do nevzhledných pramínků a na sobě úplně promočený potrhaný svrchník.

Pan Igor Vodní, přečetla si na zalaminovaném kusu papíru, jež jí byl podán okýnkem. Takový pas odpovídal nejstaršímu platnému dokumentu, jež se před mnoha lety vydávaly seniorům na doživotí. Osobně jej ještě nikdy neviděla, ale pamatovala si ho z přednášky o historii cestování. Najednou auto nadskočilo a celý kufr se zlověstně zatřásl. Z otevřeného okna vytekl čúrek lehce smrduté vody a spolu s ním vypadla na asfalt malá plotice, která s sebou zoufale mrskala.

„Mohla byste mi ji podat, prosím? Nerad bych přišel o další,“ zazubil se na ni Igor a odhalil dosti prořídlý chrup. Adriana se cítila jako ve špatném snu. Jemně podebrala rybku pod ocasní ploutví a zvedla ji k okénku. Ta jí mrštně vyklouzla a s hlasitým žblunknutím padla dovnitř. Úřednice se naklonila, špinavý vůz neposkytoval dobrý výhled, ale zdálo se, že je plný zelenkavé vody zurčící pohybem.

„Nějaký problém? Nikdy dřív to tak dlouho netrvalo,“ netrpělivě zaskřehotal.

„Cestujete často?“ ptala se řečnicky a v duchu počítala.

„Jo, projížděl jsem tu v roce 67, to mi uplavalo několik tolstolobiků. Teď se rozlil celej rybník, no nevýhoda hraničního panství,“ drmolil.

„Pane Vodní,“ nevěnovala pozornost jeho předešlé odpovědi. „Podle vašeho pasu je vám přes dvě stě let, můžete mi to vysvětlit?“

„Jo, tak nejsem už mladej kolík, ale kromě pár kloubů si nestěžuju,“ demonstrativně zahýbal lokty, přičemž se ozvalo ohlušující praskání. „Hele vím, jak to chodí.“ Otevřel palubní desku a podal jí mastný papírový pytlík. Adriana vytřeštila oči na dva veliké šupinaté filety. V tom však auto znovu nadskočilo.

„Co máte v tom kufru?“ vyhrkla a hnala se dozadu. „Okamžitě vystupte z vozu.“ Netrpělivě čekala, až se muž protáhne oknem a nevěřícně kroutila hlavou. To se mi snad zdá, kde je ten Petr?

„Otevřete ho,“ štěkla na něj. Z muže dosahující jí sotva po ramena crčela voda.

„To je jen moje Mokřenka,“ tišil někoho přes vrstvu plechu.

„Je zakázáno přepravovat zvířata v kufru, musíte ji dát do přepravky a na zadní sedadlo, hned,“ popohnala ho.

„Ale to je kelpie,“ smál se a plácal se do kolen. „Tu do přepravky nedáte.“ Nicméně zámek otevřel a Adriana uskočila vzad. Z kufru vyběhlo ladné tmavé stvoření se srstí lesklou jako sklo a černou jako havraní peří. Stvoření podobné teleti nebo poníku pobíhalo kolem, vyhazovalo kopyty, z dlouhých ocasních žíní mu tryskala voda a užívalo si nenadálé volnosti.

„Minutku,“ rozběhl se za Mokřenkou a Adrianě proběhla nejhorší možná myšlenka státního úředníka: Na toto nemám žádný formulář!

Vlastně se jí ulevilo, když mužík nacpal vzpurné zvíře na zadní sedadlo a sám sebe na to přední. Roztřesenou rukou mu vrátila starobylý doklad udržený při životě vrstvou plastiku a beze slova ho nechala odjet. Vítr ztrácel ze své intenzity, ale dešťové kapky nadále smáčely její štíhlé tělo schované v příliš velké uniformě.

„Adriano, Adriano,“ zatřásl Petr jejím ramenem. „Stalo se něco?“

Já…Já vlastně nevím,“ koktala. Co mu mám říct? Vždyť si bude myslet, že jsem se zbláznila.

„Vypadáš, jako bys viděla ducha?“ spěchal dovnitř. „No, jestli teď řekneš, že projížděl vodník Igor a já ho zase minul,“ brblal muž pod fousy a čistil si boty o rohožku.

„Cože? Jaký vodník?“ rozbušilo se jí srdce.

„Ale, to je taková místní legenda. Štěstí ho vidět měl ale málokdo,“ zapadl do kanceláře.

„Já si teda štěstí představuju jinak,“ vypadlo ze zkoprnělé Adriany a vydala se za kolegou.


  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie o finalistoch, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
  • O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

21. marca 2022
Tereza Kučírková