Ohnivé pero - jar 2021: Otcův balkon

ohnive pero

Šlo-li o tresty, byl otec obzvláště kreativní.

Adam se ocitl na balkóně. Neocitl se tam náhodou, nýbrž protože otci ukradl sešívačku, propisku a tři gumičky. Otec pomyšlení, že by z jeho oblíbeného syna vyrůstal kriminálník, nesnesl.

„Takové zbytečnosti!“ vytkl mu. Vztáhl zrak k zataženým nebesům: „S takovou se s matkou v nebi nepotkáš.“

Otec dokázal být krutý. A věřící, když potřeboval.

Adam ne.

Balkon, na kterém ho uvěznil, nebyl obyčejným balkonem. Trčel z vybledlé zelené stěny panelového bytu na sídlišti, ze stěny bez oken, opuštěný v sedmdesáti metrech nad osmiproudou dálnicí jakožto jediný balkon na té straně. Na odvrácené straně věčně ukryté ve stínu, kam Slunce nikdy nezavítá.

Byl to dokonalý mučící nástroj jako vybudovaný právě za tím účelem. Balkon poněkud křivý a zbytečný, obehnaný starým secesním zábradlím. Balkon, ze kterého se zabila Adamova matka.

Otec na to nezapomněl Adama upozornit, než za ním zamkl dveře.

Dole hučely proudy aut, a i kdyby chtěl Adam křičet, nikdo by ho neslyšel. Byl sám. Nervózně přešlapoval do kolečka po třímetrové ploše od jednoho zábradlí k druhému.

Byl za ta zábradlí rád. Tvořila neprostupnou barieru mezi životem a sedmdesáti metry smrti, které mu pohltily matku. Bál se jen deště, kterým mu hrozila šedivá mračna.

Déšť ale nepřicházel. Hodiny plynuly a Adama sužoval hlad.

Co kdyby se otci něco stalo? pomyslel si. Zůstal by tu zavřený a pravděpodobně by vyhladověl, než by jej někdo objevil.

Otec neprozradil přesný výměr trestu. Neřekl, kolik hodin, či dnů si bude Adam odpykávat za svůj hřích. Nedal mu jídlo ani vodu. Nechal mu jen sešívačku, propisku a tři gumičky.

Adam je rozložil na betonovou zem.

Takové zbytečnosti. Poučil se. Příště ukradne něco cennějšího. Třeba oblečení. Teď mu byla zima.

Za silnými stěnami a nesčetnými byty zapadalo Slunce. Sídliště za dálnicí se nořilo do rudých barev, vzduchem se plížil chlad a osamělý balkonek se pod chlapcovýma nohama pomalounku zužoval.

Adam si toho všiml náhodou, když v záchvatu úzkosti vrazil hlavou do zábradlí, které se nepříjemně přibližovalo.

Měl hlad, byla mu zima, ale roztržené obočí hořelo bolestí.

„Otče!“ zasténal. Otec nikde. Mohl ležet někde mrtví a Adam by se to nikdy nedozvěděl.

Zvedl se ze země a znovu pečlivě porovnal rozházené gumičky, propisku a sešívačku. Místa ubývalo.

Jestli se balkon zužuje, pomyslel si, budu muset vyšplhat na zábradlí.

Z toho pomyšlení mu bylo zle. Do dnešního večera si neuvědomil, jak moc se bojí výšek. Jako by to otec od začátku důmyslně naplánoval.

Adam se schoulil do klubíčka na nízkém prahu dveří. Přitiskl ucho na vlhké dřevo a naslouchal tichu za nimi. Kdesi tam byl otec, živý – mrtví, jejich byt, desítky dalších bytů, okna, krajina, svět a Slunce. Kdesi tam byl celý vesmír. Tady nebylo nic. Jen zužující se balkon, hluk a sedmdesát metrů smrti.

Adam měl žízeň. Déšť nepřicházel. Ocelová mračna zmrzla na místě. Vál chladný vítr, ale na nízkých stromech mezi paneláky se nepohnul lísteček. Ve věčně rudé záři Slunce, které už několik hodin odmítalo zapadnout, se mihotala nekonečná řada aut, stejná, ale stále jiná, jako jednotvárný proud řeky. Jejich hluk a troubení zazníval v tak pravidelných rytmech, že už je Adam znal nazpaměť. Dokázal předpovědět, co bude následovat.

„Otče!“ zasténal znovu. Bál se toho, co mělo následovat. Balkon se neodvratně zužoval. I kdyby chtěl, nemohl se pohnout. Vysoké zábradlí se na něj lepilo jako mříže klece.

Díky ti, otče, za to zábradlí, modlil se, díky ti, otče, za to…

Zábradlí zmizelo. Rozplynulo se jako fata morgána nad obzorem.

Adam vykřikl a přitiskl se na bledě zelenou zeď. Dveře zmizely. Zmizel i balkon. Visel uprostřed prázdnoty a balancoval na tenounkém výklenku nad sedmdesátimetrovou propastí. Visel tam dny, týdny, možná i měsíce od chvíle, kdy ho otec uvěznil. Nedokázal říct, Slunce se tu nikdy nehýbalo.

Nedíval se dolů. Nechtěl se dívat. Ale musel. Nikdy nebyl pánem svého osudu.

Hluboko pod nohama spatřil siluetu ženy. Ležela na dálnici jako rozpláclá moucha a přes polámané a zakrvácené tělo se vesele proháněla auta.

„Matko?“ zašeptal. Otec se mýlil, nakonec se s ní přece jen setkal. Jen ne v nebi.

Když po dvou hodinách mučení otec milosrdně dveře otevřel, nalezl jen prázdný balkon. Trčel z vybledlé zelené stěny panelového bytu, ze stěny bez oken, opuštěný v sedmdesáti metrech nad osmiproudou dálnicí jakožto jediný balkon na odvrácené straně věčně ukryté ve stínu, kam Slunce nikdy nezavítá. Nesprávný balkon, křivý a zbytečný, obehnaný starým secesním zábradlím.

Na betonové zemi byly do pečlivého kříže vyskládané tři gumičky, propiska a sešívačka.

Po Adamovi ani stopy.

Všichni lidé jsou stejní, pomyslel si.

Vrátil se do kanceláře. Byl klidný, vyrovnaný, povznesený. Od smrti ženy tušil, že je jen otázkou času, kdy zběhne i její syn. Gumičkami si svázal štosy propisek a sešívačkou na nástěnku přibil skromné motto, které si rád připomínal:

Brány do pekel jsou otevřené každému. Někomu se do nich musí pomoct.

Nakonec to nebyly až takové zbytečnosti.

  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po ukončení hlasovania a vyhodnotenia daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

10. mája 2021
Martin Novák