 |
Aké je tajomstvo spisovateľského úspechu Červenáka, Fabiana, Pavelkovej, Moudrého, Procházku a ďalších? Možno to aspoň z časti objasní séria 10 rozhovorov s 10 etablovanými autormi, ktorým sme položili 10 otázok. Všetky sa týkajú ich pracovného režimu a tvorivých postupov. 9 otázok je zakaždým rovnakých a 1 je špecifická, „šitá na telo“. Dostaneme tak možnosť porovnať spôsoby, akými rôznorodé osobnosti pristupujú k literárnej činnosti. Dnes to bude Martin „Jafff“ Moudrý.
1. Žánre, ktorým sa venuješ, predpokladajú istú znalosť technických záležitostí – človek musí vedieť, ako fungujú strelné zbrane, musí byť oboznámený s konštrukčnými možnosťami futuristických strojov, potenciálom informačných technológií a tak podobne. Venuješ týmto veciam nejakú osobitú prípravu?
No jistě. Ale ono naštěstí platí to tvrzení A. C. Clarka o magii a technologii – magie jednoho století je technologií… určitě to znáte. Takže stačí psát příběhy z dostatečně vzdálené budoucnosti a máte jistotu, že ať už vymyslíte jakoukoli šílenost, realitě se pravděpodobně ani nepřiblížíte. S tím ovšem souvisí opačný problém – při vymýšlení techniky daleké budoucnosti si připadám jako fantasta z devatenáctého století. Ať už vymyslím cokoliv, bude to vedle reality směšné stejně jako artilerní astronauté ve fracích a cylindrech.
2. Aká je tvoja spisovateľská pracovná rutina? Máš nejaký denný plán, ktorého sa striktne držíš? Alebo si sadneš ku klávesnici keď to na teba takpovediac „príde“?
Mám plán. Mám plán od kterého se neodchyluji. Dorazím domů z práce a píšu. Dopíšu a spím. Vzbudím se a jdu do práce… Tedy, snažil jsem se vymyslet lepší plán, ale to zatracené čtyřiadvacetihodinové omezení na jeden den mi vždycky podrazilo nohy.
3. Autori sa často dostávajú do blízkeho vzťahu so svojimi postavami. Niekedy, keď sa príbeh vydá svojou vlastnou cestou a spisovateľ príde o svojho obľúbenca, dokáže ho to celkom vziať. Ako je to u teba?
U mě je to umocněno tím, že poslední tři knihy byly v podsatě můj životopis a ve všech jsem přicházel o lidi, které jsem měl rád. Včetně sebe. Co k tomu dodat…
4. Čo má v sebe mať literárna postava, aby zaujala čitateľa? Alebo ináč: ako má byť „napísaná“?
Tady bych si dovolil stoupnout si do skupiny čtenářů. Co má postava mít, aby mě zaujala? No… musí mít co říct. Musí mít příběh. Nebo musí být vržena do příběhu, který mě zaujme. Nezajímá mě, jestli je to v civilním životě nudný parchant. Vrhněte ho do víru strhujícího děje a ono už se ukáže, jestli v něm nedřímá něco, pro co si ho zamiluju. A jak má být napsaná? Opravdově. Nesnažte se podřizovat postavy svým představám o nich. Nechte jim jejich já. Pokud nedokážete tohle, tak je raději rovnou zabte. Bude to lepší pro ně i pro vás.
5. Ako sa ti píšu záporné postavy? Kde k nim hľadáš inšpiráciu?
Já nepíšu záporné postavy. A nepíšu kladné postavy. Dobro a zlo jsou úhly pohledu, nic víc. Ale u těch „záporných“ postav mě baví zjišťovat, jaký je jejich pohled na věc, jejich motivace, jejich vnitřní morálka. Zlo pro zlo samotné páší jen padouši ve špatných filmech.
6. Si živelný typ, z ktorého sa písmenká sypú pod vplyvom náhleho vzplanutia alebo skôr inklinuješ k analytickému prístupu s postupným plánovaním všetkých dejových zákutí?
Neřekl bych živelný typ. Spíš věřím, že příběh se má spíš odkrývat než vymýšlet. Postavy musejí mít svobodnou vůli jednat podle své vlastní motivace. Nemůžete je postrkovat po vyumělkované osnově. Tedy… můžete to zkusit. Můžete si naplánovat, co bude a jak se to stane, ale pak se prostě jedna postava vrhne kolem krku té druhé a z vás je najednou autor gay porna.
7. Aká je tvoja skúsenosť s autorským blokom?
Doufám, že nulová. Tedy pravidelně zakouším nechuť k dalšímu psaní – většinou když už nějakou knihu píšu dlouho – ale to je doufám přirozené, a zatím to vždycky přešlo.
8. Do akej miery ťa ako autora ovplyvňuje čitateľská mienka? Myslím tým, či si ochotný robiť ústupky vychádzajúce v ústrety čitateľskému vkusu.
No, když už jsem to nakousl… u toho gay porna jsem měl poměrně jasnou představu, jak bude většinou čtenářů přijato. A měl jsem na výběr podřídit se buď jejich vkusu (a prodejnosti) a nebo zůstat věrný zásadě, že příběh se má objevovat a ne násilím vymýšlet. Mohl jsem ty dva od sebe násilím odtrhnout – měl jsem tu moc (nebo jsem alespoň věřil, že ji mám) – ale… no, o milosrdném zabíjení postav jsem už mluvil.
9. Na čom práve pracuješ?
Vůbec na ničem. Vše, co mělo být napsáno, už napsáno bylo, takže mám na výběr mezi sprostou komercí a slastným nicneděláním. Slast prozatím vyhrává.
10. Čo by si odkázal začínajúcim spisovateľom?
Jděte do toho/vytrvejte. Vážně. Stojí to za to. Psát knihu je trochu podobné jako když se začtete do něčeho skvělého nebo když se nemůžete odtrhnout od filmu. Jen je to stokrát intenzivnější. Virtuální realita hadr. Při psaní se stáváte bohem, objevitelem i účastníkem děje.
No a pak jsou tu ještě materiální výhody jako davy fanynek/fanoušků, autorské výtisky a nechutné bohatství, ale ty důvody nahoře převažují. Opravdu.
Tento rozhovor nájdete aj na osobnej stránke Marka E. Pochu
Predchádzajúce časti:
10 otázok na Alexandru Pavelkovú