Tulák 1 a 2

Gemmell David

Znovu se na trhu objevuje již jednou vydaná dvoudílná série Tulák. Myslím, že jméno Gemmel je dostatečně známá značka na to, abych se nemusel příliš rozepisovat. Tuláka považuji za jednu z nejlepších Gemmelových prací. Obsahuje přesně ten správný mix ingrediencí, které jsou pro něj typické – nepříliš sympatické postavy, které se časem mění v hrdiny bez bázně a hany, oblíbený Řád Pramene, války, masové mordování, obléhání hradů, obrana proti mnohonásobné přesile, romantiku a především vyhlášenou pochmurnou náladu.

Opět se hrdinové nachází v beznadějné situaci, opět někteří umírají, aby jiní mohli žít. Naštěstí je tu přijatelné množství mutantů a příšer, kterými se pozdější Gemmelovy práce jen hemží.

O co tedy vlastně běží: Tulák je nájemný vrah, který zabil krále a prchá před spravedlností. Takový hrdina se však pro knihu nehodí, proto si uvědomuje svou špatnost a vydává se na předem ztracenou cestu za získáním slavné bronzové zbroje a pomocí ohroženému národu, kterou by svou vinu odčinil. Dalšími důležitými postavami jsou Danjal, žena kterou zachrání a mnich Dardalion, kterého svede na scestí. Scestí spočívá v tom, že ho naučí boji fyzickému i psychickému a každý asi tuší, že odtud je již přímá cesta ke Třicítce bojových mnichů známých již z Legendy.

Kolem nich se točí mnoho dalších vedlejších postav, které jsou po Gemmelově způsobu neutrální. Některé jsou zlé, výjimečně se najde i nějaká dobrá, ale většina je jich průměrná. Právě to přispívá valnou měrou ke čtivosti těchto románů – nikdy nevíte, jak se kdo zachová. Obzvláště u padouchů není nikdy jasné, jestli nezmění názor a hrdinům pro změnu nepomohou. Prostě jako v životě – nikdo není jen bílý nebo jen černý, všichni stojí někde mezi a mohou se jevit v různých světlech.

Povaha postav přispívá i ke zmíněné temné atmosféře beznadějného boje, ale vnáší do ní také lidský prvek.

Zatím samá chvála, tak přejděme k záporům. Zápor vidím jen jeden, ale zato pořádný.

Po vydání Legendy srdce fanouška fantasy zajásalo. Boje, kouzla, hrdinství, romantika, skvělá atmosféra, nečekané zvraty, lidští hrdinové. Tak výborná fantasy tu již dlouho nebyla a konečně si odpočineme od všudypřítomných elfů s luky Tolkienových epigonů.

Po vydání Krále za branou srdce fanouška fantasy zajásalo. Boje, kouzla, hrdinství, romantika, skvělá atmosféra, nečekané zvraty, lidští hrdinové. Tak výborná fantasy tu již dlouho nebyla a konečně si odpočineme od všudypřítomných elfů s luky Tolkienových epigonů.

Po vydání dalších románů srdce fanouškovo pomalu přestávalo jásat. Boje, kouzla, hrdinství, romantika, skvělá atmosféra, nečekané zvraty, lidští hrdinové, to všechno už tu bylo! Názvy i děje pomalu začínají splývat, králů je již příliš mnoho a dějové linie se stávají nepřehledné. Kdo byl vlastně předchůdce koho, patří tento hrdina vůbec do této série?

Stručně vyjádřeno: Všeho moc škodí.

Závěrem mohu jen shrnout, je to vynikající příběh, který se čte jedním dechem. Čtenář je unešen a druhý den si již nevzpomene. Všechny Gemmelovy romány mají stejnou dějovou kostru a liší se jen hrdinové a kulisy. Všechny postavy lze pod jinými jmény najít v jiných jeho románech.

Co dodat? Z Gemmelových románů patří tyto k mým nejoblíbenějším, ale jejich celkový počet již spěje ke dvacítce. Číst je jako první, hodnocení by bylo velmi vysoké, ale ve splývající změti stejných příběhů dostane klasik krvavé fantasy jen šest bodů z deseti.


9. apríla 2001
Piter