Ohnivé pero Q2 2019: Rudý medvěd

ohnive pero

Kdysi jednou dlouhou dobu po divokém západě existovalo v pusté krajině malé městečko. V tomhle malém městečku, jako by se zastavil od dob divokého západu čas. Město bylo od nejbližšího většího města vzdálené asi tři-sta mil, což byla dostatečná vzdálenost na to, aby město nadále odolávalo světovému pokroku, který se k nim snažil přijít ze všech světových stran. Ovšem přesto, že do města dorazila nakonec nějaká ta moderní technologie, tradice v tomhle městě nikdy nezahynuli. Nadále zde lidé žili ve stylu typického městečka 19. Století, muž byl hlavou rodiny, ženy pracovali v domácnosti. Takový poklidný život tohoto městečka byl však jednoho podzimu narušen jednou nečekanou událostí.

Do tohoto města se zatoulal jeden kovboj s indiánskými kořeny. Napříč celou Amerikou právě probíhal závod koní, a právě tohoto závodu se zúčastnil také tento Indiánský kovboj. Mezi lidmi byl známý, jako Rudý medvěd.

V tomhle městě byl drsný starosta, který byl zároveň i šerifem. Tenhle major měl dceru, dívku jménem Jane, byla nejkrásnější dívkou v celém okolí. Major byl na to patřičně hrdý, a doufal, že se jeho dcera dobře provdá za nějakého bohatého a vysoce postaveného úředníka, tak jak v tom doufá každý rozumný otec.

Právě v době, kdy byla starostova dcera zasnoubená s místním rodákem, který byl něco jako chlouba celého města, protože to byl jeden z mála lidí, který uměl číst a psát, zavítal do města právě indián jménem Rudý medvěd. Osud tomu chtěl, aby se Rudý medvěd potkal ve městě se starostovou dcerou. Narazil na ní na ulici, a požádal ji tam o pomoc. Zeptal se jí, kde by mohl ve městě najít nějaký zdroj vody, u kterého by mohl napojit svého koně, a taky sebe. Starostova dcera byla tak vlídná, že ho dokonce sama zavedla k místní přehradě. Ovšem něčeho takového si lidé v takovém malém městečku museli všimnout, a taky, že ano. Poté, co ty dva zpacifikovali, šli to okamžitě nahlásit starostovi. Jakmile se to starosta dozvěděl, začal zuřit. Jeho dcera, a nějaký indián, to ve městě, jako bylo tohle, bylo absolutně nepřijatelné. Proto se rozhodl, že okamžitě zasáhne. Ovšem, jakmile přišel ke své dceři a k Rudému medvědovi společně se svými pomocníky, jeho dceru to pobouřilo. Vyvolalo to v ní pocity, jako by s ní otec jednal jako s majetkem, který bedlivě střeží, a to jí velice uráželo. Proto se i kvůli tomu, aby ho trošku naštvala, rozhodla dál se s Rudým medvědem scházet. Rudý medvěd totiž už věděl, že jeho závod je ztracený, a rozhodl se, že si raději odpočine po tom dlouhém běhu. Usadil se tedy v místním hotelu, a celé město o tom vědělo. Starosta ho samozřejmě nechal nejdříve hlídat, jeho muži ho pozorovali, aby se tento indián nescházel s jeho dcerou. Ovšem to byla věc, které se nedalo nijak zabránit, a on se s ní scházel dál. Právě kvůli tomu se starosta rozhodl, že za indiánem půjde, a ještě jednou mu domluví, aby se s jeho dcerou už nescházel. Indián ovšem jeho slova nebral nijak v potaz, a tak ho nakonec starosta pod výhružkou smrti vyhnal z města. To ovšem indián vzal velice osobně, a proto se rozhodl, že se do města jednou vrátí, a starostovi se pomstí.

Mezitím starostova dcera smutněla, že otec vyhnal člověka, který jí jako jeden z mála opravdu rozuměl, a kterého měla i ráda. Proto se od té doby modlila, aby se tento člověk vrátil, co nejdříve zpátky. Od té doby neustále plakala, a o nocích o něm zpívala dokonce i píseň. Smutnou píseň, která vyprávěla o jednom tulákovi, a právě pod ním si starostova dcera představovala Rudého medvěda. Byla tu ještě jedna věc, kterou nikdo ve městě nevěděl, a sice to, že tenhle na první pohled obyčejný indián, nebyl obyčejný člověk. Pro některé bystřejší lidi na něm mohlo být už od začátku něco zvláštního. Dokázal pozoruhodně splynout s přírodou, což jim připadalo jako něco neuvěřitelného. Tento Indián oplýval neobyčejně výjimečnými schopnostmi. Dokázal se totiž proměnit v různá zvířata. Jedno zvíře však bylo jeho nejoblíbenější, bylo to zvíře, které bylo jeho znamením. Byl to medvěd, a jelikož byl tento kovboj původem Indián, říkalo se mu Rudý medvěd. Teď byl ovšem sám uprostřed ničeho, protože ho starosta vyhnal z města, a tak se společně se svým koněm toulal po městě, jako tulák. Ve všech různých počasích se toulal po okolních loukách a lesích, kde přes noc pobýval. V lese narazil na různé podivíny, to ho později zaujalo, a natrefil tam na loupežnickou bandu, která se právě chystala vzít nedaleké město útokem. Byl to motorkářský gang, který měl údajně nějaké spory z minulosti s místním starostou. Jednalo se o město, ze kterého právě ten samý starosta vyhnal našeho hrdinu. A tady samozřejmě Rudý medvěd spatřil svou příležitost. Rozhodl se tedy vrátit do města, a varovat starostu před bandity. Ovšem bylo příliš pozdě, banditi napadli město, a začali ho obléhat. Taková situace vskutku připomínala divoká západ ještě víc, a i samotný Rudý medvěd tohle považoval za jistý stereotyp. Ovšem to ho ani omylem neodradilo od toho pomoct těmto lidem, i přesto, že se k němu tohle město nezachovalo zrovna nejlépe. Zvláště pokud se mělo jednat o vzájemnou rasovou toleranci, a také se k němu chovali dost nepřátelsky jenom proto, že nebyl místní. Rudý medvěd ve chvíli, kdy zahlédl tři bandity, kteří stáli právě u pošty, poprvé se přeměnil do své zvířecí podoby, tedy na medvěda, a všechny je do jednoho zlikvidoval.

Další bandité se nacházeli kousek dál, a tak se Rudý medvěd rozběhl směrem banditům, aby je ihned zneškodnil, ovšem byl pak najednou zasažen ranou z brokovnice. Bylo tedy jasné, že to sám nezvládne, a že mu místní budou přece jenom muset pomoct. A taky mu pomohli, Rudý medvěd však vstal, aby šel pomoc starostovi, kterého přišel do jeho kanceláře navštívit vůdce tohoto motorkářského gangu. Rudý medvěd si úmyslně počkal na to, až gang zaútočí i na samotného starostu, jehož jeho vlastní lidi nedokázali ochránit. Někteří dokonce utekli, aby si zachránili vlastní život, a starostu ponechali osudu. Vůdce gangu nejdříve se starostou mluvil, a poté po něm vystřelil. Jenže pak se tam zjevil Rudý medvěd, který se právě v tu chvíli znovu proměnil v medvěda a díky tomu dokázal skočit před starostou tak hbitě, že starostu zachránil před jistou smrtí. Zachránil ho tak, že chytil tu kulku, která měla být určena starostovi. To bylo něco, čemu starosta zpočátku nemohl ani uvěřit. Poté, co se dostal z úvodního šoku, tak se začal ptát sám sebe, proč mu tento cizinec zachránil život. Zvlášť po tom, co se stalo. Starostu to duševně celkem zasáhlo, a stejně tak i celé město, které se poté sešlo u starosty. Snažili se nějak pomoci Rudému medvědovi, který utrpěl dost těžké zranění, ovšem vypadalo to, že Rudému medvědovi už není pomoci. Rudý medvěd byl nakonec převezen do nemocnice ve vedlejším městě vzdáleném několik mil. Uběhli asi dva měsíce od tohoto dne, kdy Rudý medvěd zachránil tohle malé městečko. Starostova dcera od toho dne ani nepromluvila, prostě ztratila řeč, jelikož si ztratila i Rudého medvěda. Neměli o něm vůbec žádné zprávy, protože jeho stav byl tehdy velice vážný, a od té doby už u nich nikdo nezastavil, aby jim řekl, co se s Rudým medvědem stalo. Jenomže po těch dvou měsících se ve městě objevil nějaký tulák v klobouku. Nejdříve to vypadalo jen na dalšího obyčejného trampa, který chtěl městem jen projít. Ovšem, jakmile ho spatřili místní, a zvlášť starostova dcera, ihned věděli, kdo to je. Byl to Rudý medvěd, který se nakonec taky vrátil tam, kam patřil.

  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po ukončení hlasovania a vyhodnotenia daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

16. septembra
David Šťastný