Ohnivé pero Q2 2019: Pod mrakem

ohnive pero

Stmívalo se o něco dřív, už kolem sedmé. To dělal ten mrak… čehosi. Tmavý, plný drobného mihotání stříbřitých šupinek… z toho, co odpadávalo od podivné a nepřátelsky vyhlížející mimozemské lodě… Oni snad serou stříbro…

Cizí kosmická loď s městem nijak nekomunikovala. Jenom už druhý týden překážela a clonila slunci. Vypouštěla stříbrné cosi, jež se pod ní drželo v podobě mračna a odmítalo dopadnout na Zemi, do města…

Klára, mluvčí městského státu zodpovědná za komunikaci… vlastně s kýmkoliv… to dostávala sežrat. Loď neodpovídala na žádné signály a projevy přátelství, uvítací ceremoniál, zvídavé otázky, ani na výhrůžky z posledních dnů. Loď mlčela, visela nehybně za stříbřitým mrakem a otravovala všem život. Lidi ve městě začínali být naštvaní.

„Jaké máme další možnosti?“ zeptal se šéf Kláry nasupeně, když mu hlásila další stejný, to znamená žádný výsledek.

„To se musíte zeptat svých poradců,“ odsekla mu, taky trochu naštvaná. „Jsem jen mluvčí, zakulacuji vaše sprosté a neurvalé proslovy…“

„Tady není co zakulacovat,“ ušklíbl se. „Kokotská loď nad námi trčí jak péro po čtvrté ranní, a mlčí! Sestřelit ji…“

„Spadla by do města…“

„Nasrat na město!“

„Mám vás citovat doslova, nebo to nějak zaobalíme?“ nedala se. Byla vždycky první na řadě, když se šéfovi radnice něco nelíbilo. Asi tak desetkrát denně.

Jen se na ni škaredě podíval. Pak se rozesmál: „No dobře, Kláro, vždyť já vím… Bez vás bych tu nevydržel ani den. Občané chtějí akci! Ta loď je jaksi… zlověstná. Jako znamení z Bible, nebo tak něco…“

„Vy jste četl Bibli?“

„Pcha, k čemu? Čtu jenom sportovní výsledky a erotiku. Ale lidi, lidi… ti s tím pořád nadělají a potrpí si, aby jejich představitel byl na podobné vlně… Blázni!“

„Ti lidi vás zvolili do úřadu,“ připomněla mu zlehounka, protože tohle připomenutí ho umělo pořádně vytočit.

„Co o? Lidi si můžou kejhat blahem, že jsem to vzal… Takovou zasranou práci. Ani hodina klidu! Pořád někdo s něčím otravuje…“

„Měl byste… se uklidnit. Za chvíli máte jednání s opozicí. Kritizují vaši nečinnost, neschopnost něco udělat s tím mrakem, a překročený rozpočet z minulého měsíce. Mám být u toho?“

„Jasně, drahoušku, to si nemůžete nechat ujít. Nakopu je do koulí…“

„Toho jsem se bála,“ povzdychla si. „Měl byste mi zvednout plat…“

„To jo,“ souhlasil benevolentně. „Sobě taky.“

Schůzka se zástupcem opozice byla jako náraz čelem do betonového sloupu. Dva tvrdohlaví egoističtí samci se střetli v boji o moc. Príma, ušklíbla se Klára, to se zase dozvím věci…Samé novinky…

„Lidé chtějí vědět, kdy konečně něco uděláte…“

„Provádíme všechny potřebné kroky. Zatím se nám nepodařilo se spojit…“

„Kdy nás přestane stínit mrak?“

„Právě jsme vyslali další signály směrem k lodi, tentokrát v obrázkovém módu, čekáme na případnou odpověď…“

„Hrozí nám nějaké nebezpečí?“

„Neznáme jejich úmysly… nechceme si je znepřátelit, než…“

„Už to trvá dlouho!“

„Pracujeme na tom…“

„Proč je prostě nesestřelíme?“

„Objekt by se zřítil do města, to by mohlo mít katastrofální důsledky…“

„Proč se nezkoumá toxicita mraku?“

„Nepodařilo se nám získat vzorek…“

„Lidé chtějí vědět…“

„Kurva, lidé pořád něco chtějí…“

„Jak dlouho tedy…?“

„Pracujeme na tom…“

„Minulý měsíc byly překročeny výdaje o…“

„Jistě, vyšší výdaje způsobil přílet cizí kosmické lodi a její zkoumání…“

Ach jo, nudila se Klára. Ten pokus mě už fakt nebaví. Řeknu Tiborovi, ať se na to vykašle… Představovala si, jak ho večer svléká, jak jdou do postele… jak se pak rozčílí, až mu řekne, že dál to nemá cenu… a jak si ho vzápětí udobří. Tibor, nejlepší a nejchytřejší kluk, jakého kdy poznala. Ovšem s tím mrakem a lodí nad ním to už fakt přeháněl…

Ten večer se stmívalo zase o něco dřív. Mrak stříbřitého… čehosi opět zhoustl. Lidé byli stále víc znepokojeni.

Následující ráno byl pryč. Zmizel stejně nečekaně, jako se objevil. Kosmická loď zmizela také. Nikdo nic neviděl a neslyšel. Jako by se to nikdy nestalo. Ranní schůzka mezi šéfem města a šéfem opozice proběhla ve stejném duchu, jako včerejší odpolední.

„Jakým způsobem se vám podařilo…?“

„Nasadili jsme všechny síly…“

„Můžete upřesnit…?“

„To nebudeme zveřejňovat.“

„Zaplatili jste výkupné?“

„Rozhodně ne!“

„Nezůstala po mraku nějaká toxicita?“

„Nepodařilo se nám odebrat vzorky…“

„Podílela se na odstranění armáda?“

„Ne!“

„Budou opět překročeny měsíční výdaje?“

„Je to velmi pravděpodobné…“

„Lidé chtějí vědět…“

„Kurva, lidi pořád něco chtějí…“

Furt to samé, povzdychla si Klára. Tibor má pravdu, je úplně jedno, co se děje… Ani hrozba mimozemskou lodí, ani strach z toho, že slunce už nevyjde… Všichni politici jsou za každou cenu stále stejní…

Doma, v posteli, po krásném milování, se Klára schoulila do peřin, zatímco Tibor se nahý usadil u počítače a dokončil svoji vědeckou práci.

„Jak jsi to vlastně udělal? Tu loď a všechno kolem…“

„Světelná i hmotná iluze. Zhuštěný prostor. To je fuk, o to mi nešlo…“

„Kdybych nevěděla, že to je jenom jako, taky bych se bála…“

„Jo, báli se… Ale dělali něco jiného a jinak? Přestali se štěkat? Přestali se vytahovat jeden na druhého? Spolupracovali na odstranění možného nebezpečí?“

„Ne,“ musela přiznat Klára. „Všechno při starém…“

„Takže?“

„No jo, měl jsi pravdu. Ježíš, to se tak blbě přiznává…“

„Vezmeš si mě?“

„No… asi budu muset. Tedy jestli ti tohle fakt uznají jako vědeckou práci z oboru politické kultury…“

„To si piš, že uznají! Miluji tě, Klárko…“

„Taky tě miluji. Ale ty mraky už dělat nebudeš, že?“

„Ne,“ usmál se a vrátil se k ní do postele. „Mezi námi bude pořád jasno.“

„Ty jsi můj malý vědátor…“

„Příští rok budu kandidovat na starostu. Hned po škole.“

„Cože? To jako fakt?“

„Jasně. Proč nevyužít téhle studie…“

„Tibore, ty jsi mizera! Necháš si mě jako mluvčí?“

„Samo. Jsi nejlepší mlčící mluvčí na světě,“ rozesmál se.

„No, a co bys dělal ty? S tou lodí?“

„Nic. Úplně to stejné. Vidíš, že to funguje.“

„No to ale… Jak to myslíš?“

„To raději nebudu upřesňovat…“

„Tibore, ale musíš přece přijít s nějakou jinou vizí…“

„Pracuji na tom…“

„Ale lidi budou chtít vědět…“

„Kurva, lidi pořád něco chtějí…“

Ach jo, ti chlapi… Tak ona ta studie vážně nelže, pomyslela si Klára, trochu zdrbnutá z toho poznání, trochu pyšná na svého chytrého vědce. No dobře, ona už mu to nějak zakulatí pro veřejnost, má spoustu zkušeností… Stejně je úžasnej!

  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po ukončení hlasovania a vyhodnotenia daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

7. októbra
Sidney Seeker