Ohnivé pero Q1 2019: Viktor Blackwood – paladin

ohnive pero

Meč narazil do lebky a ozvalo se zapraskání. První mrtvý gob padl k zemi. Viktor se napřáhl a udeřil druhého. Jeho mistr stál za ním a kryl mu záda.

Z boku na něj zaútočil další. Zkřiveným ostřím ho bodl do břicha. Čepel projela černou bojovou suknicí, až narazila do kroužkové košile. Než gob stačil cokoliv udělat, meč mu usekl hlavu.

Před Viktorem se postavil černý gob. Byl o hlavu větší než ostatní a na krku mu visel náhrdelník z krysích kostí. V ruce pevně svíral palcát.

Čepel prolétla gobovi kolem hlavy. Ten se přikrčil a praštil Viktora do kolena. Viktor zaťal zuby. Pichlavá bolest se mu rozlézala po celé noze. Následovala další rána. Viktor šel do kolen. Opíral se o svojí zbraň, aby nespadl. Nyní byl ve stejné výšce jako černý gob, který se připravoval dorazit svého soupeře.

Viktorův mistr se mu postavil do cesty. Rychlým útokem ho vyvedl z rovnováhy a poté mu usekl černou pazouru s palcátem. Gob strašlivě křičel. Ostatní ho popadli a utekli pryč.

Harek si otřel svůj meč a podal Viktorovi ruku, aby mu pomohl na nohy, ale bolest ho úplně ochromila. Klekl si k němu a na místo, kde ho zranil gob, mu přiložil obě ruce. Chvíli se soustředil. Viktor cítil příjemné teplo, které mu proudilo bolavým kolenem. Poté mohl opět vstát. Viktor mu poděkoval.

„Bojoval jsi statečně, ale je na čase abychom se vrátili,“ řekl Harek.

„Mistře, myslíte si, že se ty potvory vrátí?“ zeptal se Viktor.

„Neměj obavu. Tady je už neuvidíme. Nyní pojď, je nejvyšší čas. Jinak zmeškáme jídlo.“

Harek popadl useknutou pazouru a s Viktorem zašel do nedaleké vesnice, kde ji předali starostovi a společně se vydali zpátky, do kláštera.

Viktor neměl hlad, a proto rovnou zašel do svého pokoje. Druhý den za ním přišel jeho mistr.

„Viktore, mám pro tebe nový úkol.“

„To je skvělé. Co dneska podnikneme?“

„V dřevorubecké osadě unesli banditi několik lidí. Tvým úkolem bude je osvobodit.“

Viktor znepokojeně polkl. „Mistře, vy se mnou nepůjdete?“

Mistr zavrtěl hlavou. „Ničeho se neboj, půjde s tebou Hektor s Brunem.“

Viktor znervózněl. „Na tuhle misi se moc necítím. Raději by měl jít někdo jiný,“ ale Harek ho nakonec přemluvil.

Viktor si povzdychl. Na nádvoří už na něj netrpělivě čekali. Viktor si sbalil věci a společně vyrazili do osady.

Obloha se zatáhla a začalo pršet. Když dorazili do osady, nikdo je nepřišel přivítat. Všichni byli zavření ve svých domech, jenom v pár oknech se svítilo.

„Nesnáším déšť, strašně to tu páchne,“ stěžoval si Bruno.

„Co bys chtěl od drvoštěpů. Určitě mají naděláno v kalhotách. Najdeme starostu a uvidíme, co nám řekne,“ navrhl Hektor.

Viktor slezl z koně a zaklepal na první dveře. Ty se mírně pootevřely a z nich vykoukl prošedivělý muž.

„Co chcete?“ zeptal se.

„Hledáme starostu.“

„Nikdo takový tady nebydlí,“ odsekl a rychle zabouchl dveře.

Hektor okamžitě seskočil z koně. Odstrčil Viktora a kopl do dveří. Rezavé panty zaskřípaly a dveře se otevřeli. Uvnitř stál vyděšený muž se svíčkou v ruce.

Hektor ho popadl za límec a vytáhl ho ven.

„Hele, nejeli jsme takovou štreku v dešti, abys nás poslal do háje. Koukej nás zavést ke starostovi, nebo ti nakopu zadek.“

„Budu si stěžovat.“

„To klidně můžeš,“ strčil do něj.

Muž uklouzl a upadl do bahna. Viktor mu podal ruku a pomohl mu na nohy. Dřevorubec je pak zavedl k největšímu domu v celé osadě. Na dveřích bylo kovové klepadlo.

Třikrát silně zaklepal, ze dveří vylezl zrzavý muž.

Byl to starosta, který je netrpělivě očekával. Pozval je dovnitř, aby jim všechno vysvětlil. V místnosti hořel krb, u kterého seděl mladý hoch.

„Pipine, běž ven, musíme tady něco probrat,“ řekl starosta.

„Ne, nepůjdu, chci taky u toho být, Rufusi,“ odsekl mu.

„Když jinak nedáš,“ mávl rukou.

„No tak, pánové, nedáte si něco? Jeli jste takovou dálku. Mohu vám nabídnout horký čaj, nebo…“

„Přejdeme radši k tomu, proč jsme sem přišli,“ navrhl Hektor.

Starosta si sedl ke stolu a všechno jim řekl. Poté vytáhl flašku a napil se. Všichni mlčeli jako opaření. Podle toho, co starosta zjistil, tak doupě banditů mělo být ukryto někde v horách.

Pipin se domníval, že by se mohli skrývat ve starém dole. Starosta ho navrhl jako průvodce a společně vyrazili na cestu.

Pipin je zavedl do nedalekého lesa, kde přivázali koně a pěšky se vydali k dolu. Vchod nikdo nehlídal. Jako první dovnitř vstoupil Viktor. Po zemi se válely staré hadry a ohniště bylo vyhaslé.

„Nikdo tady není,“ mrzutě bručel Bruno.

„Možná, že jenom utekli.“

„To se mi moc nezdá, Viktore. Radši to tady pořádně prozkoumáme, než se vrátíme zpět,“ navrhl Hektor.

„Tak to budeme potřebovat světlo. Vzal jsem si několik pochodní…“ ale než to Rufus dořekl, Hektor vyčaroval zářící světelnou kouli.

Šli dlouhým tunelem, až narazili na jeskyni. Všude kam dohlédli, byly obrovské krápníky. Rufus se vzdálil od skupiny a zamířil k velkému stalagmitu. Chvíli si ho prohlížel, když v tom ho popadl záchvat smíchu. Celá skupinka zašla až k němu, aby zjistili, co objevil.

Rufus se ohnul a za stalagmitem vyndal pytel. Mírně ho pootevřel a hodil ho před Hektora. Z pytle vypadly tři lidské hlavy.

„Co to má znamenat!“ Rozčiloval se Hektor.

„Už nikoho nemusíte hledat, protože jsme je našli,“ hlasitě se smál. Pipin předstoupil před něj a pohlédl mu do očí.

„Rufusi, to jsi udělal ty?“ zeptal se ho Pipin.

„Stejně si nezasloužili žít, protože…“ Pipin vytáhl dýku a bodl Rufuse do břicha. Ten se bolestí svalil na zem a za ním vylezl černý gob.

Gob popadl zkřivený meč a zaútočil na Pipina. Viktor se mu postavil do cesty. Napřáhl meč a sekl ho do hlavy. Lebka praskla a gob padl na zem. Příšera se zmítala v bolestech.

„Ušetřím tě tvých trápení,“ znovu napřáhl zbraň, ale než stačil probodnout soupeře, zasáhl ho šíp do ramene. Viktor vykřikl. Vší silou si ho vytrhl a rozhlížel se kolem sebe.

V koutě se krčil gob s lukem. Hektor popadl dýku, kterou schovával v botě a hodil ji po příšeře. Gob zavřískal a zmizel pryč. Viktor si držel krvácející ránu. Kouzlem se jí snažil vyléčit, jenže další příšera na něj zaútočila. Hektor se před něj postavil, aby ho ochránil.

Jeho čepel zasáhla goba přímo do hrudi. Červená krev mu stékala po meči. Rychle vytáhl meč a sekl. Hlava se oddělila od těla a spadla gobovi mezi nohy.

Bruno pevně popadl sekeru a praštil dalšího do hlavy. Křehká lebka pod náporem železa praskla. Pipovi se chtělo zvracet, když tohle uviděl. Proto se radši držel poblíž Viktora, aby nemusel bojovat.

Ze všech koutů se na ně sápaly další obludy. Z protějšího tunelu se ozval hrozný řev. Gobové se vyděšeně rozhlíželi kolem sebe.

„Co to bylo?“ zeptal se Pipin.

„To je jeskynní obr, rychle utíkejte!“ vyprskl Viktor.

Ze tmy vylétl balvan a smetl Pipina. Hektor s Brunem okamžitě zmizeli v nejbližším tunelu. Viktor běžel hned za nimi.

Na konci tunelu ho čekala velká propast, přes kterou vedl kamenný most. Bruno s Hektorem se blížili na druhou stranu. Ze tmy vylétl černý šíp a zasáhl Bruna do zad. Ten zasténal a upadl na zem.

Hektor se ho snažil odtáhnout do bezpečí, ale cestu mu zatarasila tlupa gobů. Tasil meč a vrhl se na ně. Viktor nervózně pohlédl z mostu.

„Já to nezvládnu,“ pevně se držel zábradlí.

„Dělej! Pohni sebou,“ zakřičel Hektor.

„Já nikam nejdu!“ Odpověděl.

Jeskynní obr se vynořil z tunelu, pohlédl na Viktora a olízl se. Viktor zděšeně pozoroval, jak se pod obrovou vahou most pomalu hroutí.

Pevně uchopil svůj meč. „Za Světlo!“ vykřikl a rozeběhl se proti obludě. Obr hlasitě zařval. Kamenný most se zřítil a strhl všechny do hlubiny.

  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až dve.
  • Uzávierka súťaže nie je, súťaž trvá priebežne, kým prichádzajú príspevky.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
  • Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

Hlavným knižným sponzorom aktuálneho kola Ohnivého pera je vydavateľstvo Artis Omnis, vydavateľstvo fantastických kníh. Niektorí dnes už známi autori, ktorí kedysi začínali v Ohnivom pere, vydali svoju knihu práve v tomto vydavateľstve. Možno v Artis Omnis raz vyjde kniha aj autorovi tejto poviedky.


15. apríla
Miroslav Malý