 |
Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo, řekl tehdy ten člověk. Armstrong se jmenoval, ale to vy víte. Víte to, že ano?
Samozřejmě, byla to pro vás lidi zlomová událost, to vám neberu, jenže proč jsem zrovna já musel být toho součásti? Proč mě tehdy ti dva (tedy ten Armstrong a ještě jeden – Aldrin. A ve vesmíru na ně čekal Collins, to jen tak pro úplnost) sebrali a odvezli na svou planetu? Nejenom mě, já jsem jen malý šutřík, celkem nás bylo necelých 22 kilogramů. Samozřejmě tehdy jsem neznal jména těch astronautů, ale za těch skoro šedesát let byli tady v muzeu zmiňování mno-hokrát. Patřím totiž k těm, co byli rozdělení mezi snad všechny státy světa. Já se dostal tady do téhle zemičky, co ani není vidět z Měsíce.
Uvědomuji si, že jsem mohl skončit hůř, v laboratoří, kde jsou vzorky z Měsíce podrobovány nějakým pokusům. Raději snad ani nechci vědět jakým. Takže jistě, nemám se špatně, ale za noci, kdy oknem dopadá do výstavní síně světlo mého rodného Měsíce, na mě padá takový stesk za domovem, že by jeden z toho pukl. Nejspíš s tím počítali, a proto nás zalili do pryskyři-ce.
Ještě horší je, když se tady objeví nějaký vyznavač konspiračních teorii a tvrdí o mě, že jsem atrapa, napodobenina, nebo poslední dobou užívají slovo fejk. Protože lidi, podle těchto… ne-chci být neslušný… konspirátorů nikdy na Měsíci nebyli. Kéž by! V takovém případě bych totiž byl doma.
Poslední dobou tady občas někdo zmíní, že se lidé chtějí vrátit na Měsíc. Ach, kdyby tak něko-ho napadlo, že by tam mohli vrátit to co odtamtud odvezli. Tedy i mě. Jenže to se nestane. Zase tam potáhnou nějaké vzkazy pro mimozemšťany, vlajky, plakety, obrázky a kdo ví co všechno. Ale možná, až se tam k nám bude létat běžně, to někoho napadne. Zatím uplynulo pouhých padesát sedm let. Co je to z pohledu kamene? Mžik pouhý. No, jo, omlouvám se, vím, že to je netaktní, pro vás lidi je to skoro celý život. Mně to koneckonců, když na mě přijde stesk, také nepřipadá jako krátká doba.
Já chci domů!
Prosím…
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.