Ohnivé pero - jeseň 2021: Na špatný straně

ohnive pero

Zpoza dveří, které se odrážely v zrcadle nad umyvadlem dámských záchodků klubu Pyramida, duněly tlumené basy. Dveřmi zadušená hudba prosakovala kapičkami na orosených kachličkách, v promáčených proužcích toaletního papíru na pošlapané podlaze a jemně otřásala upatlanou zrcadlovou tabulí.

Dveře se otevřely, záchodky na okamžik zahltilo skučení reproduktorů, výbuchy hlasů, neonové paprsky a ultrafialová záře promítající na zrcadlo pokroucené siluety postav, které se svíjely na tanečním parketu.

V pozlaceném rámu se objevila Ester, prsa natěsnaná v úzkých šatech se jí rychle dmula a po klíčních kostech jí ze šíje stékaly čůrky potu. Zabouchnutím dveří umlčela venkovní vřavu, opřela se o umyvadlo, vydechla, pustila kohoutek a opláchla se ledovou vodou.

„Co to proboha děláš?“ Podívala se na sebe v zrcadle – na tvář smáčenou rozpitým make-upem a vlhké pramínky černých vlasů přilepené ke skráním. Všude kolem smrděla moč smíšená s parfémy a pachem navlhlých papírových utěrek.

„To, co vždycky,“ usmál se skrze upatlané sklo, „bavím se.“

V zásobníku nahmatala zbylé toaletní ubrousky a začala si sušit tváře.

„Zašlo to moc daleko!“

„Vždyť jsem ještě ani nezačala!“ Její odraz se na ní šklebil, jako by právě provedla něco chytrého. Pohrdavě zakroutila hlavou a z tváře začala stírat šmouhy rozmazaného make-upu. Z přeplněného koše pod umyvadlem se kutálely další a další ušmudlané kapesníčky.

„Skončila jsem,“ řekla si. „Sbalím si věci a vracím se za Tomášem.“

„Myslíš?“ její odraz si setřel poslední šmouhu a švihl kapesníčkem do umyvadla. „Mám tady něco rozdělanýho!“

Dveře se znovu rozletěly a na záchodky vpadla snědá slečna ve flitrových šatech. Její oči se v zrcadle potkaly s Esteřinými. Rozpačitě se pousmála. Ester jí úsměv opětovala, pak vycenila zuby, roztáhla zorničky a zasyčela jako podrážděná kočka.

Dívka sklopila zrak a vklouzla za stěnu kabinky.

Ester se k zrcadlu naklonila blíž: „Musíš s tím přestat. Teď hned! “ „Ale panenko! Vždyť to byla jenom pusa. Zatím.“

„Jenom pusa? A co Tomáš? Proboha…“ vztáhla prsty k rozmazaným rtům, oči jí zvlhly. „Tohle se nesmí dozvědět.“

„Kašlu na Tomáše!“

„Pst!“ zarazila ji. Naslouchala šustění v kabince. „Ještě si budou myslet, že ses zbláznila.“

„Kašlu na Tomáše!“ řekla stejně hlasitě. „A kašlu na to, co si o mně kdo myslí.“

Na hranu umyvadla vysadila kabelku a začala vybalovat pudřenky a líčidla.

„Nemůžeš ho přece…“

„Jestli nechtěl, abych ho podváděla, měl jít s námi.“

„Říkalas, že je to v pohodě.“

„To řeklas ty!“

„Tak je to pokaždý! Vždycky, když potkám někoho slušnýho, zkazíš mi to nějakým… blbým flirtem!“

Uslyšela spláchnutí. Dívka vyšla z kabinky upřená do podlahy, jako by se štítila jejího pohledu. Proklouzla kolem a zmizela ve změti světel a rámusu za dveřmi.

„Vidíš?“ řekla Ester sama sobě do očí. „Teď si myslí, že jsem cvok!“

„Taky seš!“ zasmál se. Opět se naklonila blíž a začala pečlivě opravovat rudou rtěnku na rtech. „Všichni cvokatíme, když nevíme, co chceme. Neměj strach, však já už to za nás rozhodnu.“

„Nic rozhodovat nebudeš!“ Zaklapla rtěnku. „Tou pusou to končí! Vracím se k Tomášovi.“

„Myslíš?“ Vyměnila rtěnku za řasenku a jediným tahem ještě zvýraznila svůj kočičí pohled. „A co náš koloušek? Copak se ti nelíbí? Líbá docela dobře. Ne? A s trochou štěstí nás s sebou vezme na Havaj!“

„Nejde o to, jestli se mi líbí nebo co slibuje. Jde o to, co je správný.“

„Správný je žít a užívat si!“ Vytáhla pudřenku. „Život je krásná a jedinečná věc. Neměla bys ho promarnit s jedním nudným člověkem.“

„Nudným? Říkalas, že Tomáše miluješ.“

„Srát na lásku! Nedivila bych se, kdyby se teď taky někde olizoval s nějakou čůzou.“

Shrábla make-up a pomalu se otáčela.

„Počkat,“ zarazila se, „tak o tohle jde? Žárlíš, protože měl jiný plány?“

„Ale prosím tě!“

„Ano. Žárlíš! Proto se teď vykusuješ s tím mladým uchem.“

„Ty nemáš o ničem ani trochu páru. Seš jenom malá holčička uvězněná v tomhle božským těle, se kterým neumíš ani pořádně zacházet. Nech to na mně, cácorko. Ozvu se ti, až zas budu potřebovat pomoc s domácím úkolem.“

Prohlédla se v zrcadle. Útlé koktejlové šaty bez ramínek s hodně krátkou sukní ji škrtily v bocích, hýždích i na prsou. Cítila horko, které se jí hromadilo v rozbušené hrudi, a mráz, který jí ovíval bílá ramena, jako by stála na zamrzlé pláni mezi dvěma radiátory. Všechno ji mačkalo, svíralo a dusilo jako čarodějnici uvázanou na doutnající hranici.

„Opravdu jsme takový? To už nemáme úctu ani samy k sobě?“

„Úctu?“ odfrkla si. „Nevím, v jakým světě to žiješ, holka, ale já úctu ztratila, co mě nás tatínek jako malou naučil hladit se na určitejch místech.“

„Byl to prasák. To neznamená, že musíme být taky.“

„Děláš, jako bys měla na výběr,“ pohladila zrcadlovou tabuli. Jejich prsty se dotkly. Chladné, vlhké. Zanechaly po sobě dlouhou mastnou šmouhu. „Zrcadlíme svoji minulost. Prasák prasáka stvořil. A já hodlám dodělat, co jsem si s tím kolouškem začala. A to až do sladkýho vyvrcholení!“

Sladkýho… Vzpomněla na Tomáše – Na palačinky, které jí dělával každou sobotu. Páteční filmy, na které koukali přituleni k sobě pod peřinou, zatímco venku řádil podzim a za okny bubnovaly kapky deště. Líné nedělní procházky… Chodívali do parku daleko za město. Vždycky chodili pěšky. I když pršelo. Ukazoval jí skrytá místa, o kterých nikdo nevěděl. Četl jí knížky, o kterých nikdy neslyšela. Četl… bože, jak on krásně četl! Jako by se poezie v jeho hlase zhmotňovala. Brával ji za ruku tak něžně, jako když otáčel křehké stránky knih. Hladil ji ve vlasech jako zraněné koťátko a ona věděla, že by jí nikdy neublížil.

„Jsi jiná, než o tobě všichni tvrdí“ říkával jí, „v tomhle špinavým světě pořád rostou sedmikrásky.“

Byla jsem jiná?

Do očí se jí znovu draly slzy.

„Ale… já ho miluju.“

„Toho pozéra? Prosím tě! Toho tichýho, přišlápnutýho budižkničemu bez koulí? Toho hipíka bez práce, co nemá ani na blbou tramvaj? Co se celý dny hrabe v pitomejch knížkách a píše ty svý pitomý básničky? Holka blbá! Tady za těma dveřma mám rozdělanýho borce, co mě za šuk vezme na dovču dál, než do blbýho parku!“

„Chceš mi zase zničit život!“ vykřikla a praštila do tvrdého skla.

Její odraz se zasmál. „Neublížila sis, sedmikrásko?“

„Ne, ne, ne… Tohle ti nedovolím! Nenechám tě se takhle kurvit! Seš jenom pitomej odraz ve špinavým zrcadle. Děvka lapená ve čtvercovým světě bez oken a bez dveří! Metr krát půl hovna! Odejdu odtud, vrátím se k Tomášovi a budeme se mít dobře. Zapomeneme na posranýho kolouška, prasáckýho taťku a všechny ostatní zkurvený chlapy. Odejdu odtud a z tebe nezbude nic! Zhola nic! Jenom špinavý zrcadlo na posranejch záchodcích, kde se zohyzďujou nešťastný holky, jako seš ty!“

Její odraz se znovu zasmál. „Ale holčičko, zapomnělas, na který seš straně.“

Esteřina ruka se pohnula. Natáhla se pro kabelku a pečlivě si ji pověsila přes rameno. Pak jí pročísla vlasy.

„Co to děláš?“ zeptala se Ester. Její odraz z ní nespouštěl oči.

„Jsem hotová. Jdu za svým kolouškem. Čeká mě ještě dlouhá noc. A pak… musím balit!“

Udělala krok dozadu.

„Ne,“ řekla Ester. „Stůj!“

Udělala další krok. Cítila, jak se pomalounku zmenšuje. Jak bledne. Jak se svět kolem úží a propadá do pozlaceného rámu.

„Odejdu odtud a z tebe nezbude nic. Zhola nic. Jenom špinavý zrcadlo na posranejch záchodcích, kde se zohyzďujou nešťastný holky, jako seš ty.“

„Prosím…“ šeptla. „Nedělej to.“

Otevřela dveře. Záchodky zahltila hudba, hlasy, paprsky a siluety postav svíjejících se na parketu.

„Prosím…“

Dveře se zabouchly. Zrcadlo zůstalo prázdné.


  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po ukončení hlasovania a vyhodnotenia daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

27. septembra
Martin Novák