Ohnivé pero - jeseň 2021: CHTAR odchází

ohnive pero

Existuje mnoho světů… v celém nepředstavitelném vesmíru je jich opravdu nemožně mnoho…, ale jen na zlomku z nich vzkvétá život, bují a vzhlíží ke hvězdám… a právě v ten moment se objevuji já…. Pomůžu mu přežít, neboť není nic vzácnějšího, než život… A proto mě také vždy rozesmutní jak se po eonech vždy vytrácí… vždy… Ochráním je před vnějším vesmírem, ale ne před jimi samými… nakonec se stejně obrátí v prach…

Nad takovými myšlenkami přemýšlela jedna nesmrtelná bytost, která se jako améba pulsovitě pohybovala po nafialovělé mlhovině. Tvor se ještě jednou protáhl a poté znehybněl… jako by něco náruživě sledoval. Konečně něco zajímavého po tisících let…


Planeta Bochtar:

Bok’chtaron byl překvapen… a potěšen. Konečně se podaří nastolit mír… mír… jak líbezné slovo. Připadalo mu skoro neuvěřitelné. On sám si musel projít neblaze proslulými Baf’chtarskými válkami. Pomyslel na destrukci, která vedla ke zničení mnoha obytných útesů. Ani korálový útes, který vlastnila jeho rodina po stovky let, nebyl ušetřen. Zatrpklostí nad vzpomínkami vyhrkl několik bublin, ale hned se zase uklidnil. Dnešní status quo mu nebyl příjemný, ale při pomyšlení na minulost, mu to připadalo jako výborný kompromis. Před 20 K’chaty bylo smluveno příměří mezi dvěma znesvářenými skupinami. Jednu ze skupin vedl proslulý N’chtar a druhou neméně známý K’chtar. On Bok’chtaron byl tím kdo sjednal dohodu o příměří, a tak byl poté jmenován vůdcem planety. K míru bylo daleko, ale obě skupiny žily v jakési zvláštní nepříjemné symbióze. Dnešní projekt měl dokázat, že spojenými silami dokáže Bochtarský lid nemožné. Proto se před 17 K’chaty rozhodlo o společném mezihvězdném projektu. Projektu, který měl mimo jiného sjednotit Bochtar a zacelit staré rány. Jednalo se o stovky mezihvězdných sond, které byly poslány na planety, které by podle Bochtarských astronomů měly být obydlené živými tvory. dost možná inteligentními. Po dlouhých 15 K’chatech od vyslání průzkumných jednotek, přišla subprostorová zpráva od sondy, která mířila k planetě v souhvězdí zlaté sépie. Vědci ji pojmenovali H – 12, ale mezi obyvatelstvem se brzy vžil název „suchá planeta“. Tato planeta byla všeobecně hodně známá. Neustálé přibližování sondy vedlo k snímání „mladšího světla“. Astronomové na vzdáleném Bachtoru nemohli vědět jak vypadá planeta dnes, neboť vycházeli z takzvaného „starého světla“, kterému cesta na Bachtor trvala asi 1526 K’chatů. Přibližování sondy vyústilo k zajímavým poznatkům. Planeta kypěla životem. Přímý přenos ze sondy byl vysílán všude po planetě dlouhé K’chaty. A Bok’chtaron nyní držel v ruce zprávu svého prvního tajemníka, ve které mu popisoval nález, jenž se objevil v přenosu sondy. Záznamovému archu vévodilo velké slovo „INTELIGENCE“… Na tohle čekali až moc dlouho. Ostatní planety byly buď moc daleko, nebo se po příletu sondy ukázalo, že cokoli živého či inteligentního je již dávno obráceno v prach. Musí udělat prohlášení! Pomyslel si Bok’chtaron a odplaval ze svého obydlí, vydat rozkazy svým podřízeným.


Bok’chtaronova státní laguna:

Vše bylo připraveno. Tisíce Bochtarských občanů se mačkalo v laguně a netrpělivě vyčkávalo na Bok’chtaronův projev. A právě ve chvíli kdy zapadala obě Bochtarská slunce začal mluvit… A mluvil dlouho, mluvil o vstřícnosti, mluvil o pospolitosti, mluvil o budoucnosti… mluvil tak dlouho, až se leckterý Bachtor vymanil z matčina náručí a začal se zaobírat něčím zajímavějším. Dospělci mezitím upřeně, s úctou zírali na Bok’chtarona a přemýšleli o nekonečné dálce kosmu. O nekonečné dálce velkého oceánu, jak mu říkali jistí ortodoxní Bachtorané. Jejich naděje se mají brzy splnit. Nejsou ve vesmíru sami! Bok’chtaron domluvil. Nejspíš již spokojený se svým proslovem a lagunu naplnil pleskot holých chapadel o vodní hladinu. Pleskot se odrážel od stěn a vířil vodu široko daleko. Na velké obrazové bublině se právě začal naskýtat výhled na „suchou planetu“. Přítomní Bachtorané se užasle dívali na obraz jiné planety, planety, která hostí inteligentní život. Úžas nad výjevem dokonale ztišil všechny přítomné a pleskot pomalu odumřel. Ještě chvíli zněla ozvěna a poté byl klid. Byl slyšet jen šum moře a podvodní hrátky malých Bachtorů. Osazenstvu se až chvěla ústní chapadélka napětím a očekáváním. Konečně přišel den, kdy se společná práce a úsilí Bachtorských kolonií setká s úspěchem. Konečně skončí válka a bude uzavřen mír. Pomyslel si Bok’chtaron, až ho svědila ústní dutina. Jen se nesmí nic pokazit. Stačí málo a křehká rovnováha bude zničena. A přesně v ten moment se výhled na „Suchou planetu“ zakalil, ztmavl a nakonec úplně zmizel… Po prvotním úleku zavládlo zděšení… Mnozí Bachtorané, kteří plovali v publiku zrudli a počali naštvaně cákat vodu na vyvýšený ostroh, z něhož na obecenstvo shlížel sám Bok’chtaron. N’chtar a K’chtar na sebe podezíravě pohlédli… Bok’chtaron nervoźně polknul všemi svými ústními dutinami… Nechť nám CHTAR pomáhá….


Pozemská orbita:

Prochladlá elektronika se probudila. Ze stínů se vynořil hrozivý automat. Matně kovový bok válcového stroje odhalil nápis: „GC – 7z5 – ESA“ Senzory pozemského automatu odhalily neznámý objekt, který se blížil k jeho oběžné dráze. Po chvíli se mozek satelitu rozhodl a nastavil kolizní kurz. Satelit v pořádku doputoval k objektu. Ještě naposledy se utvrdil ve svém úsudku a začal vykonávat činnost, ke které byl určen. Nešťastná Bachtorská sonda byla sevřena ocelovými čelistmi a vržena do pozemské atmosféry.


V německém Darmstadtu, Středisko ESA, ESOC:

Panel plný tlačítek a světel se v jednom místě rozzářil. Na jedné z několika obrazovek se objevila příchozí zpráva: „Garbage Collector – 7z5 provedl manévr k odklizení starého satelitu. Satelit neodpovídal na nové bezpečnostní kódy. Byl odklizen do zemské atmosféry. Zničení objektu bylo opticky potvrzeno. GC – 7z5 vrácen do původní orbity“ Po chvíli se již ztratil v mnoha dalších hlášeních Garbage Collectorů. Zaměstnanec, který měl stanici na starosti jen zběžně prohlédl příchozí zprávy a přestal obrazovce věnovat pozornost. Za srkání horké kávy pokračoval ve svých rozečtených novinách…


Hluboký vesmír:

Nesmrtelný tvor smutně a zároveň znechuceně odvrátil svůj zrak od vodní planety Bachtoranů… další neúspěch… A počal pomalu plout vesmírem… tak jak to dělal již celé věky… „Sbohem děti moje… Váš velký CHTAR odchází,“ pomyslel si …


  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po ukončení hlasovania a vyhodnotenia daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

22. novembra 2021
Jáchym Dolejš