 |
Udělal by všechno, aby ten prsten získal. Udělal všechno. Podplácel, kradl, mučil, procestoval celý známý vesmír i část neznámého.
A teď ho měl konečně nadosah.
Když dorazil na planetu Lai, jedno slunce právě zapadalo a druhé vycházelo. Nad horizontem se zvedaly narůžovělá a oranžová záře, které se vzájemně prolínaly, a jak zalévaly písečnou krajinu pod sebou, propůjčovaly rozkvetlým kaktusům snový nádech. Ne, že by si však Gared takových pitomostí všímal. Vysoukal se ze své vesmírné lodi pro jednoho pasažéra a rázoval přímo k největšímu z polorozpadlých chrámů této dávno opuštěné malé planety. Jeho majestátní břicho před ním vrhalo stín a do očí a vousů mu stékaly kapky potu. Nebyl už nejmladší a pohledný nebýval nikdy, stále však měl dostatek peněz i odhodlání.
Vpochodoval do chrámu a zamířil k oltáři, pod kterým se měl podle svitku ukrývat tajný vchod do podzemí, když se do něj ze strany opřel neznámý hlas: „Stát a ruce vzhůru!”
Gared v duchu zaklel a začal se pomalu otáčet ke zdroji hlasu. Před sebou uviděl mladíka sotva dvacetiletého, který měl na hlavě poněkud křivě posazený pomačkaný slamák. Mířil na něj bouchačkou, která by mu jediným výstřelem dokázala rozprsknout hlavu do všech světových stran.
Nemělo smysl se o nic pokoušet. Mladík ho donutil postavit se čelem ke zdi a odzbrojil ho. Potom mu pevně svázal ruce za zády a připoutal ho k jednomu z širokých chrámových sloupů. Nakonec si dřepl naproti němu a zadíval se mu do očí.
„Promiň, dědo,” oslovil ho a zatvářil se pobaveně. „Dělám to nerad, ale ten prsten je jenom jeden a půlit ho nechci.”
Gared zuřil natolik, že se nezmohl k odpovědi. Mladík ani žádnou nečekal, bez problémů otevřel tajný vchod a zmizel pod zemí. Gared přemýšlel, jak se o tom místě mohl ten usmrkanec dozvědět. Jemu trvalo celá desetiletí, než zjistil, kde by se mohl prsten skutečně ukrývat – sakra, nejspíš dýl, než je ten mizera vůbec naživu – a tenhle kluk si tam jen tak nakráčí a sebere mu ho před nosem.
Gared sebou zmítal, ale provazy povolit nedokázal. Jenom se zadýchal. Vážně už je ze mě dědek. Tlustej, nemotornej dědek. Předklonil se a vzteky se snažil provazy, které ho svíraly nad pupkem, přehryzat. Začínaly se už třepit, když mladík vystoupil z podzemí. Gared se na něj podíval s nadějí, že dole nic nenašel, jenže ten kluk v ruce svíral malou slonovinovou krabičku pokrytou podivnými ornamenty. Všiml si jeho pohledu a nabídl mu: „Chceš se kouknout?”
Garedovi vyschlo v hrdle, a tak jenom přikývl.
Mladík krabičku otevřel. Uvnitř ležel prsten z bílé kosti zdobený velkým fialovým drahokamem, uprostřed kterého poletovaly jakési bílé tečky. Gared, fascinován jeho jasem, k němu chtěl natáhnout ruku, ale provazy ho zarazily. Konečně ho spatřil. Prsten Phantarea. Prsten, který dokáže uskutečnit každé přání. Prsten, bez kterého by jeho další život postrádal jakýkoli smysl.
Když se Gared o prstenu doslechl poprvé, představoval si, jak by s jeho pomocí získal honosné zámky s místnostmi plnými zlata a drahého kamení. Neomezenou moc a spoustu krásných žen. Když však doopravdy začal uvažovat, že zasvětí život jeho nalezení, měl přání jen jedno jediné. Nemůže nikoho nechat, aby ho o ně připravil.
„Půjč mi ho,” zachraptěl. „Prosím. Jen na jedno přání.”
„To zrovna. Budeš si přát, aby zmizely ty provazy, nebo rovnou moji smrt,” zasmál se mladík. „Zase tak hloupej nejsem. Dám ti ale aspoň jednu radu – příště se pořádně rozhlídni, než někam vlezeš. Tak zatím.” Mladík cvrnkl prsty do klobouku a měl se k odchodu.
Garedem cloumalo zoufalství. „Počkej!” zakřičel. „Zaplatím ti! Zaplatím ti, kolik budeš chtít. Dám ti všechno, co budeš chtít.”
„Neměl by mi totéž obstarat ten prsten?” ušklíbl se mladík. „Možná bych to měl vyzkoušet, co říkáš?“
Gared sledoval, jak mladík prsten vydává z krabičky a nasazuje si ho na prst. Cítil se pokořený a sklopil pohled ke svým nohám. U levé paty si všiml něčeho lesklého. Zaostřil a rozeznal v tom keramický střep. Chtělo se mu křičet vzteky. To si ho nemohl všimnout dřív?! Rychle začal nohama posunovat střep ke svým rukám. Mladík to nevnímal, byl příliš zaujatý pozorováním prstenu na svém prstě.
Když už měl Gared střep na dosah ruky a začal po něm šmátrat prsty, mladík pronesl: „Tak jo, přeju si…”
Než stačil větu dokončit, objevila se před ním socha lva v životní velikosti celá ze zlata. Mladíkovi poklesla čelist a i Gared málem údivem zkoprněl, rychle se však probral a začal pilovat provazy na rukou.
Náhle ze stropu vyrašily desítky duhově zbarvených krápníků a vzápětí na kamenné podlaze vyrostla metrová muchomůrka s fialovým kloboukem. Mladík si polekaně stáhl prsten z prstu.
„Vždycky mi říkali, že mám bujnou fantazii,” zasmál se nervózně. To už měl Gared ruce volné a pracoval na provaze obepínajícím mu hruď. Snažil se nic kolem sebe nevnímat a soustředit se jen na své osvobození.
Mladík jako by na Gareda zapomněl. Přešel k muchomůrce a pohladil ji po klobouku. Zamračil se. Ať už mu proletělo hlavou cokoli, neměl čas svou myšlenku sdělit. Gared k němu přiskočil a omotal mu provaz kolem krku. Vší silou jej utáhl. Mladík chroptěl a sápal se rukama po provaze, aby jej povolil, ale za chvíli nabyla jeho tvář barvy oné prapodivné houby a ruce mu bezvládně klesly podél těla. Gared ho znechuceně odhodil na zem a skočil po prstenu, který mladíkovi během zápasu vypadl a odkutálel se o kus dál. Gared ho sevřel v dlani. Rozbušilo se mu srdce. Konečně získá zpátky to, co tak dávno ztratil. Co pro něj bylo na celém světě nejcennější.
Ze zadní kapsy kalhot vytáhl ohmatanou fotografii mladé ženy. Byla tak krásná se svými havraními vlasy a zelenýma očima, které i na fotografii měly šibalský lesk. Pohladil její tvář palcem a do očí mu vhrkly slzy.
Navlékl si prsten Phantarea, zavřel oči a představil si ji do všech detailů. Ani po tolika letech se mu z paměti nevytratila. Pomalu oči otevřel.
Ležela u jeho nohou v dlouhých bílých šatech, přesně jak si ji představoval. Padl k ní na kolena a vzal ji do náruče, zmožen dojetím. Skrz slzy jí pohlédl do tváře. Proč má zavřené oči? pomyslel si a ve stejnou chvíli si uvědomil, že je její tělo podivně studené. Studené a nepřirozeně lehké. S výkřikem vyskočil a upustil její tělo na zem. To nehlučně dopadlo a zůstalo ležet bez známek života.
Garedem začal cloumat obrovský hněv. Hněv a zoufalství. Vší silou nakopl fialovou muchomůrku a z díry, která v ní po jeho noze zůstala, se vyvalil jen prach. Pěstí praštil do zlatého lva a jeho hlava se pod jeho úderem promáčkla jako by byla z papíru. Vyděšeně couval pryč, neschopen pochopit, co se stalo.
Jeho první souvislou myšlenkou bylo prohnat si hlavou kulku. On však nebyl zvyklý prohrávat.
Přinutil se znova podívat na bezvládné tělo milované ženy. Zavřel oči a v mysli si promítl svůj dosavadní život. Působil prázdně. Celou dobu ho spalovala posedlost a myslel jen na okamžik, kdy ji uhasí. Kdy bude znova s ní. Neměl teď nic, k čemu by se vrátil, nic, na čem by záleželo.
K čertu s tím.
Zvedl její tělo a něžně ji opřel o stěnu chrámu. Posadil se vedle ní a objal tu studenou věc paží. Rozhlédl se kolem. Z podlahy pokryté navátým pískem trčely popraskané sloupy a rozpadající se oltář. Svou nepatřičností na tomto místě křičely výmysly zesnulého mladíka, který se válel opodál. Zamžoural do ostrého slunečního světla, které dopadalo do chrámu skrz vstupní otvor, a zhluboka do plic vdechl horký vzduch.
Nebude těžké tady zešílet, pomyslel si spokojeně.
A pak, i když možná jen na okamžik, ji jeho chorá mysl oživí a konečně budou zase spolu.
A bude to stát za to.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po ukončení hlasovania a vyhodnotenia daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.