 |
Upozornenie: Poviedka nie je vhodná pre maloletých čitateľov a citlivé osoby (pozn. red.).
Zora měla pocit, že muž, který seděl na druhé straně stolu, ji ani trochu neposlouchá. Místo toho pohledem hltal její pravou ruku, která prsty objímala sklenici s míchaným drinkem.
Dělala všechno, co se na prvním rande sluší a patří. Její společník Martin jí naživo přišel trochu méně sympatický než ve zprávách na seznamovací apce, rychle si ale na tu změnu zvykla. Pak mluvila o svých zálibách, převážně o fotografování, o tom, kde vyrostla, jaká je její oblíbená barva, film, zvíře, dokonce i druh lívanců… Na sobě střídmé džíny a bílou košili s rukávy, vytaženými co možná nejvýš k zápěstí. A přes to všechno ten Martin nespouštěl oči z její pravačky.
K tomu každou chvíli cítila, jak ji v kabelce vibruje mobil. Měla si ztlumit oznámení, měla ten zatracený krám vypnout. Teď v ní ale každý pohyb toho nechutného bzučení probouzel sílu zvyku. Nutkání odemknout a odpovídat. Nutkání vydělávat.
12 upozornění.
Najednou sklenice v její ruce explodovala, až se střepy rozletěly po stole. Koktejl jí začal kapat z tvrdých, tmavých prstů, které tvarem i pohyby připomínaly skutečnou ruku. Cítila v nich tlak doteku, to ještě technologie zvládla, komplexní pocity jako teplo a chlad už ale cítit nedokázala.
Lidi v baru si dali přestávku od svých skleniček a konverzací, aby se ohlédli přímo na ni. Kolik z nich ji asi poznalo? Kolik z nich si teď mezi sebou budou šeptat a hihňat se, koho to tam potkali. Celebritu Zoru. Světoznámou Zoru. Zoru, které nikdy nikdo nemůže dát pokoj.
Martin se zvedl a z kapsy vytahoval kapesníky, zatímco servírka rychle sbírala střepy a mumlala, že je to v pořádku. „Jsi asi hodně nervózní, že?“ řekl Martin.
„To ta ruka,“ odpověděla, „Je nová a asi mi na ni špatně nastavili sílu. Časem si zvyknu.“
Natáhla se po štosu kapesníků, on ale místo toho přiskočil a začal jí důkladně utírat každý prst sám. Upřeným pohledem sledoval, jak se klouby za sotva slyšitelného bzučení mechanismu ohýbají. „Jestli se můžu zeptat, co se stalo s tvojí opravdovou rukou?“
Vždycky tahle otázka. Od té doby, co tu ruku má, se bez ní nemůže pohnout z baráku. Vždycky pro nové lidi byla Sci-fi Zora, Kyborg Zora, Terminátor Zora. A to ještě v lepším. Chtěli vidět, co to dokáže, jestli s ní umí psát, jakou má sílu, a jestli si ji umí sundat. A tak skákala přemety a válela sudy jako štěně na kolečkách.
„Měla jsem nehodu,“ odpověděla úsečně. Pak se omluvila, že si na chvíli musí odskočit, a odběhla na záchod. Cestou se snažila před ostatními návštěvníky baru schovat robotickou protézu do rukávu, jak to nejvíc šlo.
32 upozornění.
Opřela se o umyvadlo a sledovala ten stroj, jak pohyby kopíruje pohnutky jejího mozku. Nabízeli jí tehdy nenápadné protézy, ladící s barvou její kůže, některé i s falešnými nehty nebo dokonce měkké na dotek. Ta její je ale schválně viditelná.
Protože tak se jim to líbí, pomyslela si. Takhle to chtěli.
Pamatovala si vybledlé vzorované tapety v čekárně ilegální kliniky. Pamatovala si pach krve v její ordinaci. Pamatovala si na lehkost v hlavě, kterou cítila, když jí řezník v bílém kabátu podal anestetikum do pravé ruky. Žádná nehoda. Žádný tragický příběh. Její volba. Zbavit se kusu svého těla.
Když věda zdokonalila robotické protézy, na svět se, jak když kopnete do vosího hnízda, vyrojili chlapy, které tohle zajímá. Chlapy, co baží po mladých holkách s plastem a kovem místo končetin. Které přitahují jizvy, dokud jsou schované. Chtějí holku bez ruky, ale nemají odvahu pohlédnout na pahýl.
A v tom její mladší já – podnikatelka Zora, vynalézavá Zora, Zora s obchodní vizí do budoucna – viděla díru na trhu.
55 upozornění.
Když zvedla prsty z umyvadla, uviděla několik prasklin, které tam po sobě nechal její stisk. Ta síla je vážně přehnaná. Bude tam muset zajít, nechat si to přenastavit, než něco rozbije.
Lupla prášek na bolest, aby se zbavila přízraku její bývalé pravačky, který jí nepříjemně cukal ramenem. A pak už se nemohla zastavit. Martin se s každým dalším drinkem zdál o něco šarmantnější, až ho nakonec pozvala k sobě domů. To se přece sluší a patří na prvním rande, ne?
U sebe v bytě konečně odložila kabelku, konečně se zbavila toho nekonečného bzučení mobilu v ní. Martin mezitím obdivoval její skleněný stolek vprostřed obýváku, jenom tak, aby řeč nestála. Nakonec se ale stejně zastavila, protože si ji vzápětí s odvahou, znásobenou alkoholem, přitáhl k sobě a přitiskl svoje rty na její. A ona ho nechala, přestože toho možná bude ráno litovat. Jenže ona byla připravená litovat, protože na litování ona byla zvyklá. Dneska bude šukat celou noc a pamatovat si jen půlku, protože tak to dělají normální lidi, co zneužívají svoje tělo pro zábavu, a ne pro peníze.
„Ukaž mi ji,“ vzdychl.
„Cože?“
„Ukaž mi svoji ruku. Je tak strašně krásná.“
A najednou se z něho stal jen další zákazník. Odtáhla se od něj, on ji ale nepustil. Pořád ji držel za zápěstí, pořád se snažil vyhrnout jí rukáv, aby se mohl podívat. „Myslím, že bys měl jít domů,“ řekla mu rázně.
„Co je? Řekl jsem něco špatně?“
„Ne… Nevím. Prostě se už na to necítím. Bylo to fajn. Teď se ale chci vyspat.“
„To jako fakt? Na internetu si ty kovový prsty strkáš kdovíkam a přede mnou se jako stydíš?“
Dál se na ni sápal. Takže o tom ví? Celou dobu ví přesně, co je Zora zač? Osahával tvrdou pokožku jejího předloktí, a přitom tahal její ruku blíž ke svému rozkroku. „No taaak. Nechceš mi aspoň vyhonit? Klidně ti zaplatím.“
A tak to je. Pro svět bude vždycky jenom děvka Zora. Prodejná coura Zora. Zora, co prodává svoje fotky na internetu. Zora, co si nedokáže odpustit, když se podívá do zrcadla. I kdyby chtěla žít zase normálně, ruka už se jí nevrátí. Svět si pamatuje a svět neodpouští a bez ohledu na to, jak dlouhý bude mít rukáv, svoji hanbu nikdy neschová. Ale co kdyby to tak nemuselo být? Co kdyby se dala do pořádku, co kdyby vzala osud zpátky do svých…
V tu chvíli ho od sebe odstrčila.
125 upozornění.
Ozvalo se tříštění skla. Cítila tlak tekutiny a na moment znovu čekala kapky míchaného koktejlu na prstech a střepy skleničky před sebou. Když ale otevřela oči, viděla místo toho krev.
Martin ležel na zemi, skleněný stolek rozbitý na kusy pod jeho zády. Ruku měl v divném úhlu a z nosu mu na košili tekla rudá, stejně jako po čele a ve vlasech. Nehýbal se.
Zora přiskočila k pohovce, kde předtím nechala kabelku, a nemotorně z ní vytáhla mobil, aby mohla zavolat pomoc. Ve chvíli, kdy otevřela displej, na ni ale začala vyskakovat upozornění, jak když se protrhne přehrada. Mobil bzučel a cinkal, na obrazovce vyskakovaly desítky a desítky zpráv, co ji za posledních několik hodin přišly.
Uživatel obnovil předplatné.
Uživatel obnovil předplatné.
Ta nová ti moc sluší :* Nechceš mi s ní zmáčknout péro?
Uživatel obnovil předplatné.
Příště fotečku, kde ukážeš kozy?
Uživatel obnovil předplatné.
Jsi krásná.
Nádherná.
Sexy.
Snažila se je odkliknout, ale mobil nereagoval. Zbláznil se pod vlnou toho všeho. Mačkala, co mohla, až se nakonec zasekl úplně a obrazovka ztmavla.
Upustila ho na zem a stála strnulá na místě, pod ní Martin v bezvědomí. Jedna ruka se jí divoce třásla a ta druhá zůstala pevná.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.