Ohnivé pero - jar 2022: Šála

ohnive pero

(Pozn. red.: Všetky postavy a deje v tejto poviedke sú vymyslené a akákoľvek podobnosť s reálnými udalosťami či osobami je čisto náhodná.)


NAROZENINY VYSTŘÍDAL POHŘEB,
SPISOVATEL KARL FORSBERG SE UŠKRTIL NA ŠÁLE SVÉ ZESNULÉ MATKY.

V den svých 39. narozenin zemřel švédský hororový autor Karl Forsberg. Sousedka ho objevila oběšeného na šále, kterou zdědil po zesnulé matce. Ta si synovu smrt údajně přála, a to už před devětatřiceti le­ty.

Karl Forsberg (*20. ledna 1955, Falun) zaujal čtenáře švédské fantastiky autenticitou svých duchařských příběhů a vytříbeným reportážním stylem. Inspiraci čerpal nejen ze studií žurnalistiky, ale především z vlastní tragické minulosti. Přesto zůstal až do smrti téměř nedoceněn. Pokročilý alkoholismus, kterým potlačoval celoživotní trauma, ho nakonec dovedl k sebevraždě. Na jeho 39. narozeniny ho sousedka nalezla oběšeného na šále.

„Nevím, jak se mu samotnému podařilo se takhle uškrtit,“ říká Dita Bergmanová, která objevila Forsbergovo tělo, „krk měl celý rozškrábaný a ztuhlé prsty zaťaté v té šále.“

Šála původně patřila Forsbergově matce. Agáta Forsbergová, tehdy devětatřicetiletá nadějná spisovatelka, procházela bolestivým těhotenstvím se značnými obtížemi. Nechtěné dítě se během komplikovaného porodu málem uškrtilo na pupeční šňůře a následný šok matka nepřežila.

„Měl jsem umřít při narození. Chtěla mě vzít s sebou,“ píše Karl Forsberg ve svém deníku. Zde také cituje otcův výrok, podle kterého matka „proklínala syna do posledního výdechu“. Ani otec smrt své ženy synovi nikdy neodpustil. Byl to právě on, kdo ho nenávistí a výčitkami odmalička traumatizoval.

„Nenáviděl jsem ho,“ píše Forsberg o otci, „ale rozuměl jsem mu.“

Na spisovatelskou dráhu se vydal v osmnácti letech poté, co před násilnickým otcem utekl z domu. Traumatizovaný, ale talentovaný chlapec se uchytil na KTH ve Stockholmu, a již během studií žurnalistiky úspěšně publikoval v menších časopisech. Náměty od počátku čerpal z krušného mládí, které nechal daleko za sebou. Jedinou památkou na rodinu mu zůstala právě matčina šála.

„Nestojím o ni, jde z ní strach,“ píše, „ale ona se mě drží.“

Ačkoli po útěku spisovatelova hvězda rychle stoupala, démoni minulosti ho brzy stáhli zpátky ke dnu. Úzkosti způsobené matčinou smrtí a otcovými výčitkami léčil alkoholem. Kvůli závislosti a opileckým potyčkám záhy skončil i s novinářskou kariérou. Po několika neuspokojivých pracích se v roce 1985 odebral do Kiruny na severu Švédska, kde se v odloučení pokoušel prosadit jako spisovatel na volné noze. Tvořil v levném bytě panelového domu, kde se s ním také seznámila Dita Bergmanová.

„Z bytu vycházel, snad jenom když mu došlo pivo. Jinak trávil dny psaním. Kdyby se nezabil, dřív nebo později by se upil k smrti,“ vzpomíná Bergmanová.

Z Kiruny během devíti let úspěšně publikoval své nejlepší duchařské povídky (např. Za dveřmi do sklepa nebo Pláč) a krátký psychologický horrorový román s autobiografickými prvky Agáta. Veškerý výdělek ale propil, propadl izolaci a k depresím se brzy přidala schizofrenie a paranoia. Dita Bergmanová zůstala posledním, kdo se spisovatelem zůstal v alespoň malém kontaktu, a to i večer předtím, než spáchal sebevraždu.

„Přišel s tou šálou v ruce. Pokud vím, nikdy ji nenosil. Za devět let ji prý nevybalil z kufru. Teď prosil, ať si ji nechám. Měl dost vypito, moc se mi to nelíbilo, ale nakonec jsem ji prostě pohodila na gauč a Karla vyprovodila.“

„Vrací se,“ píše Forsberg, „vzbudil jsem se a kufr byl otevřený. Ta její šála leží před ním.“ Nakonec dodává: „Nesmím usnout. Když se ohlédnu, je o něco blíž. Stále blíž. Už skoro u postele…“

Když šla Dita Bergmanová druhý den ráno popřát sousedovi k narozeninám, nalezla spisovatele oběšeného na dveřích ložnice.

„Byt měl otevřený. Bála jsem se, že ho snad vykradli. Na volání neodpovídal, tak jsem zavolala policii a šla se podívat dovnitř. Našla jsem ho v ložnici, visel za kliku dveří.“

Ohledání místa činu neprokázalo žádné stopy po vloupání. Soudní pitva potvrdila domněnku slečny Bergmanové, že si Karl Forsberg v opilosti pravděpodobně sáhl na život sám.

„Nevím, jak se k němu ta šála dostala,“ dodává Bergmanová. „Já se na rozdíl od něj obvykle na noc zamykám, klíč nechávám ve dveřích. Ráno ale bylo odemčeno a klíč ležel na podlaze. Nevím. Nejspíš jsem zapomněla.“

Přestože okolnosti a přesné motivy zůstávají nejasné, vše nasvědčuje tomu, že Karl Forsberg celoživotní tíhu provinění nakonec neunesl. Na život si sáhl 20. ledna 1994 ve 39 letech, tedy ve stejném věku, jako zemřela jeho matka.


  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie o finalistoch, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
  • O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

2. mája
Martin Novák