Ohnivé pero - jar 2021: X-456

ohnive pero

„X-456 jsem sledovala už nějaký ten pátek. Musela jsem to dorazit do rána dalšího dne. Přesněji do sedmi hodin. Jinak bych přišla o kšeft. Takže, v tu dobu jsem měla něco málo přes pět hodin na dokončení mise,“ Zeta si rukou setřela krev, která jí vytékala z úst.

„Pokud jste se někdy dostali do kontaktu s uprchlíkem, a to nemyslím lidským, tak víte, jací jsou…“ znuděně se opřela o kovovou židli a natáhla nohy před sebe. „Že ne?,“ spatřila zmatené výrazy, „to si ze mě děláte srandu, že?“ posměšně vydechla, ale když viděla, že se druhá strana nechytá, tak se opět natahovala trupem ke stolu před ní tak moc, jak jí to jen muži za ní dovolili.

„Jsou to monstra stvořená maniaky, bezduché schránky připomínající nás, lidi!“ Zeta zvýšila hlas a muži za ní ji za ramena odhodili zpátky na židli.

„Klid, sakra, tak se to učí ve škole,“ hrdě si upravila límec na černém kabátu a pokračo-vala, „jak jsem už řekla, měla jsem asi pět hodin. Byla jsem přesvědčená, že to zvládnu. Můj cíl byl zraněný, vytékala tomu šťáva. V takovém stavu by to vysledovala i malá holka.“

„Co se pokazilo?“ zeptal se zjizvený muž sedící naproti Zetě. Zpozorněla. Tohle bylo poprvé, co promluvil on, a ne jeho gorily.

Zeta cítila, že se jí do očí derou slzy. Byl to náročný den, nemohla si pomoct. „Všechno. Narazilo to totiž na šváby. Ty zatracený šváby.“ Nechala slzu volně spadnout. „Spodina spo-lečnosti, která všude byla, všechno zná a všechno má. A co nemá, to si vezme. Museli to sle-dovat taky, protože nastražili past. A to se nechalo chytit. Stalo se to, když odbočilo do smra-dlavé uličky, vedle té hnusné čističky, však ty víš, kde myslím.

A jak to udělali, ptáš se? Napnuli provaz. Upadlo to do nějaké látky, kde byl zakroucený ostnatý drát. Tam se samozřejmě zamotalo!“ Zeta vymrštila ruce do vzduchu a na chvíli se odmlčela, aby si celou situaci mohla přehrát v hlavě. „Bylo tam pět chlapů, kteří se to snažili zabalit do deky a někam odtáhnout. Stalo se to rychle. Ten robot ani nevěděl, co se stalo.“

„Kde jsi byla ty?“

„Sledovala jsem to z druhé strany ulice. Schovaná za popelnicí. V tu dobu jsem nevědě-la, co dělat. Mohla jsem ty chlapy postřílet, ale jen tak a na ulici? Sice tam nikdo nebyl, ale nemohla jsem riskovat, že někdo uslyší výstřely. Tak jsem je sledovala, jak obchází čističku, až do lesa. Šli jen pár minut, než zastavili u táboráku, kde byli další dva. Mluvili spolu, ale ne po našem. Stejně bych jim nerozuměla, jak šeptali. Pytel s mým cílem odhodili vedle ohně. Nehý-balo se to, nevím proč. A tady nastal další problém. Ti chlapi se taky nehýbali. Čekala jsem asi hodinu, než se jeden z nich šel vychcat!“ Zeta do téhle chvíle zvyšovala hlas v zápalu vyprá-vění.

„Prvnímu jsem podřízla krk,“ zašeptala. „Ani nemrknul. Tělo jsem zasypala listím. Za pár minut ho dva šli hledat. Měli zářivku a tlumeným hlasem volali: Oldo! Oldo!“ Zeta předváděla volání zoufalým hlasem a přehnaně rozhazovala rukama. „V té době jsem visela na stromě, vážně, držela jsem se tam za větev alespoň pět minut. Táta by na mě byl pyšný,“ zasnila se.

Muž proti Zetě třískl rukou do stolu, „soustřeď se, prosím.“

„Ano, jistě,“ zasmála se. „V puse jsem držela kamínek, když jsem měla pocit, že ti dva jsou tak blízko, aby slyšeli, jak dopadne na zem, tak jsem ho pustila. Po chvilce jeden, ten se zářivkou, přiběhl a rozhlížel se kolem sebe. Visela jsem dobrých šest, sedm metrů nad ním, takže si umíte představit, že muselo bolet, když jsem mu přistála na hlavě. Sakra, bolelo to i mě. Rychle jsem se vzpamatovala a zářivku schovala pod tělo. Ten druhý chlap mě ale překva-pil. Nevěděla jsem, že je tak blízko.

Popadl mě zezadu a začal škrtit. Cítila jsem jeho pupek na zádech, ew,“ Zeta se oklepala a zašeptala, „nemám nic proti špekounům, jenom mám ráda osobní prostor,“ ohlédla se na dva až moc přiblížené muže v černém. Zjizvený muž mávl rukou a oba dva udělali krok dozadu. Zeta děkovně přikývla.

„Pokračuj,“ pobídl ji.

„Kde jsem skončila? Jo! Rvali jsme se! Byla tma, takže to bylo docela komické. Nevědě-la jsem, jestli sekám do stromu, nebo do člověka. On to tak musel mít taky, protože na pár vteřin bylo ticho. Já jsem se snažila zvyknout si na tmu, zatímco on nabíjel paralyzér, slyšela jsem takový ten pískot a řekla jsem si: tohle sakra není fér!

A vystřelil. Bum!“ Zeta složila ruce k sobě, aby z nich vytvořila zbraň. „Vedle, samozře-jmě, to bych tady jinak nebyla. Díky tomu jsem ale viděla, kde stojí, tak jsem po něm skočila, vyrvala paralyzér, zastrčila mu hlaveň do pusy a druhou nabitou ránu jsem mu poslala do ža-ludku. Tak, a problém byl v tom, že jsem nadělala hodně hluku!

Věděla jsem, že se ke mně blíží alespoň čtyři chlapi. Všichni naráz by nešli, někdo musel hlídat robota,“ Zeta se začala houpat na židli.

„Hluk nehluk, vytáhla jsem svýho miláčka, FF15…“

„Kde jsi ji sehnala?“ přerušil ji muž a zvědavě se nahnul blíž k Zetě. Konečně si ho moh-la pozorněji prohlédnout. Starý a vrásčitý muž. Jizva mu vedla přes pravé oko k levé lícní kos-ti. Takhle pod žárovkou vypadal ještě hůř než ve stínu.

„Našla,“ odfrkla. Muž kývl na jednu z goril a Zeta okamžitě dostala ránu simulátorem do krku. Zbraní, která vystřelila čip. V další vteřině jste měli pocit, že vás zasáhla opravdová střela jakékoliv, vybrané, zbraně. Zeta hlasitě vykřikla a zasyčela bolestí. Muži za ní ji drželi za ramena, aby se nesesunula ze židle.

„Mně nebudeš lhát,“ řekl zjizvený muž nadřazeně.

Zeta pár vteřin hlasitě vydechovala a vzpamatovávala se, „dostala jsem ji od otce.“

„Je to vzácná zbraň,“ zjizvenec se zvedl a začal pochodovat po malé a tmavé místnosti. „Měla ji u sebe?“ díval se po mužích za Zetou. Bylo ticho. „V tom případě pokračuj.“

„Nabila jsem čtyři náboje a čekala na ně. Za chvíli se ukázali. Zabili se už jenom tím, že každý u sebe měl zářivku. Vystřelila jsem a každá kulka našla svůj cíl,“ Zeta se začala hlasitě smát.

„Co je tady k smíchu?!“ divil se zjizvenec.

„Vzpomněla jsem si, jak dopadli všichni ve stejný čas na kolena, jako synchronizovaní tanečníci,“ smála se dál, dokud nedostala ránu do břicha. Poté chvíli kašlala a natahovala ruce nad sebe jako důkaz, že se vzdává.

„Šla jsem k táboráku. Pytel byl roztrhaný a ten poslední šváb nikde. Myslela jsem si, že mám po kšeftu. Jenže potom mně na hlavu spadl kousek ruky! Podívala jsem se nad sebe a tam byl. Zamotaný právě v tom ostnatém drátě, s kterým chtěli dostat toho robota. Není to ironie? Však to znáš, kdo jinému jámu kopá…“

„Byl tam X-456? Byl tam ten robot?!“ zeptal se nedočkavě pořád pochodující muž.

„Chci něco vědět. Vy, vy mě zabijete, že? A teď upřímně, prosím. Celou dobu jsem byla hodná holka, zasloužím si pravdu.“

Zjizvenec se dlouze a hlasitě nadechl. „Ano. Teď pokračuj,“ řekl s výdechem.

„V tom případě mě vůbec nemrzí, když vám tady všem řeknu, že tam ten robot pořád byl,“ odpověděla Zeta nadšeně.

„Co tím myslíš?“ zjizvenec se znovu posadil před ni. V hlase měl strach.

Zeta se začala hlasitě a zběsile smát. Dostala další ránu simulátorem.

Když se vzpamatovala, tak chladně řekla, „dotklo se to mýho srdce. Jste v hajzlu.“

Všichni tři muži se po sobě vyděšeně dívali. Za dveřmi uslyšeli střelbu a křik.

  • Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
  • Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
  • Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
  • Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
  • Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
  • Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po predstavení poslednej poviedky daného kola súťaže.
  • Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po ukončení hlasovania a vyhodnotenia daného kola, teda 2-krát ročne.
  • Viac v pravidlách súťaže.
  • Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
  • Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.

8. februára
Klára Tučková