Ohnivé pero - Eganův svět

Ahojte!

Užite si výnimočnosť chvíle, týmto okamihom sa Ohnivé pero stáva medzinárodné. Prvý český autor, prvá poviedka v češtine. Ako vidíte, staráme sa aj o vašu jazykovú vzdelanosť :o).

Martin Lochman je sedemnásťročný študent osemročného pražského gymnázia. Väčšinu voľného času venuje fantastike. Najviac mu reže klasická science fiction, ale neohŕňa nos ani nad dobrodružnou fantasy či hororom.

Jeho ohnivoperová poviedka je práve z krajiny fantasy. Ale dosť bolo slovenčiny…

mišo jedinák

Eganův svět

Martin Lochman

Nad krajem zuřila bouře. Z nebe se valily tlusté provazce deště, blesk stíhal blesk, hřmění neustávalo.

Dveře dřevěného stavení se náhle prudce rozletěly a ven vypadla neidentifikovatelná osoba v otrhaných hadrech. Ve vteřině byla totálně promočená. Pak upřela pohled svých kalných oček k obloze, cosi nesrozumitelného zamumlala a pohybem rovnoměrně potácivým se vrátila dovnitř.

„Jsem ti, Egane, říkal, že v tomhle počasí nikam nedojdeš!“ zařvalo směrem k promočenému navrátilci podivné vousaté individuum, které spolu s několika jemu podobnými sedělo v rohu místnosti.

„Ale když já něco řeknu, tak to sakra udělám!“ zablábolil Egan a ztěžka dosedl na lavici.

Osm prázdných půllitrů na stole před ním jasně svědčilo o tom, že žízní rozhodně netrpěl.

Individua v rohu místnosti vydala prapodivný skřehotavý zvuk, který by se při pořádné dávce fantazie dal nazvat smíchem.

„Jo, to určitě!“ ozval se pohrdavý hlásek zpoza výčepního pultu, za kterým se krčila miniatura hospodského.

„Hele, moc mě neštvěte!“ Egan si mohutně odříhnul, aby dodal svým slovům na vážnosti. „Nebo vás všechny smetu jednou ranou!“

Jeho pravá ruka se mihla vzduchem a ze stolu sletělo několik sklenic. Střepy se rozletěly po podlaze.

Hospodský vyletěl jako čertík ze škatulky a vztyčil se před Eganem v celé své výšce sto dvaceti centimetrů.

„Tak tohle si hezky zaplatíš!“ zavřískl vztekle a tváře mu zrudly.

„Co bych platil? Si to zaplať sám!“ a následovalo další odříhnutí, po němž se hospodský zatvářil, jako by přičichnul k žumpě.

„Jen ho nech, dyť vidíš, že je namol. Zaplatí ti to jindy!“ uklidňoval hospodského jeden z vousáčů.

V tu chvíli kdosi otevřel dveře. Dovnitř vkročil vysoký muž v černém plášti s kamenným výrazem ve tváři. Když se jeho oči setkaly s Eganovými, tvář mu zkřivil hněv.

„Seimire?“ vyhekl Egan překvapeně a podnikl neúspěšný pokus vstát.

„Egane! Co to má znamenat?!“ hrubý silný hlas se rozlehl místností.

Egan se vyděšeně přikrčil.

„Snad jsme se jasně dohodli, ne? Všichni, dokonce i Thirna a to už je co říct, to pochopili, jenom ty tady musíš dělat bordel!“

Ukázal rukou k oknu. Venku se rázem rozjasnilo.

„E?!“ ozvalo se sborově z koutu místnosti.

„Ale já jsem…“ snažil se namítnout Egan.

„Mlč! Koukej odsud vypadnout, a ať tě alespoň milion let nevidím. Jestli odmítáš respektovat má pravidla, nemáš v tomto světě co pohledávat!“

„Ts! Si vytvořím vlastní svět!“ zasykl Egan uraženě a zmizel.

„A tady tohle,“ Seimir rukou obsáhl hospodu, „tady taky nemá co dělat!“

A vzápětí už na místě starého dřevěného stavení stála moderní italská restaurace.


6. novembra 2006
Martin Lochman