 |
Tohoročnou prvou knihou vydavateľstva FANTOM Print je pokračovanie knihy Světlo elfů, ktorú vydavateľstvo vydalo vlani v októbri. Dobrodružstvá elfských bojovníkov a detí ľudského kráľa Alfadasa pokračuje. Táto klasická fantasy iste poteší všetkých čitateľov bez ohľadu na vek.
Anotácia
Celé věky rozhodovali elfové o osudech světa, ale teď se zdá, že jejich světlo pohasíná. Jen královna Emerelle a její mistr šermíř Ollowain se postaví mocným trolům na odpor. Když Emerelle silou své magie zničí jednu z albských stezek a tisíce trolích válečníků se zřítí do nicoty, zdá se být říše elfů zachráněna. Ale roztrženou zlatou sítí pronikají do srdce říše temné stíny. Stíny, které ohrožují všechny národy Albenu. Náhle se zdá, že klíčová role v boji proti prastarému nepříteli, skrývajícímu se ve stínu, už nepřipadne Ollowainovi, nýbrž dětem krále lidí Alfadase: Melvynovi, vlčímu elfovi, který nikdy otce nepoznal, Ulricovi, tajemnému dědici trůnu, a mladé lovkyni Kadlin, která netuší, jaká krev jí koluje v žilách. Ti všichni se zapletou do dobrodružství, které postaví lidi i elfy před osudovou volbu.
O chvíli později uvedl Alvias do trůnního sálu postavu v dlouhé černé kutně. Tvář strážce vědění zůstávala skryta ve stínu kápě. Uctivě se zastavil deset kroků od trůnu. Hofmistr se držel vedle něj. „Víte, proč přicházím, paní?“
„Ano. Udivuje mě ovšem, proč přicházíš tak pozdě.“
„Vydal jsem se za zloději okamžitě, paní.“
Emerelle se zarazila. Reilifovi to trvalo patnáct let. Neuvědomoval si to snad? Rozhodla se ponechat si tuto informaci zatím pro sebe. „Přicházíš kvůli knize Cesty Albů, kterou napsal můj bratr Meliander.“
„Přesně tak, paní. Žádám spravedlnost. Oba zloději věděli, jaké zákony v knihovně platí a jaký trest je čeká, pokud odcizí naše díla. Iskendrie je otevřela všem a většinou našim návštěvníkům dovolujeme, aby si pořídili opisy každého textu, který si přejí vidět. Nicméně proti krádeži knih postupujeme s veškerou tvrdostí.“
„Bráníte se s toutéž vehemencí také proti tomu, aby se do vašich sbírek nedostávaly kradené věci? Nebo platí v tomto směru v Iskendrii dvojí měřítko?“
Reilif s trhnutím zvedl hlavu. Emerelle teď spatřila jeho bradu a úzká, pevně sevřená ústa. Horní polovina obličeje stále zůstávala ukryta ve stínu kápě. „Pokud chceš vznést nějakou výtku proti strážcům vědění, paní, prosím, abys hovořila trochu konkrétněji.“
Od chvíle, kdy Emerelle četla bratrovu knihu, věděla, že koboldovi Cabakovi, jeho věrnému služebníkovi, ukřivdila. Nevěřila mu, když ji ujišťoval o své nevině. Také si vzpomínala, jak ji tenkrát rozhněvalo, že se zloděj, kterého lapila s částí kořisti, stále odvažuje tak vehementně trvat na své bezúhonnosti. Teď se na Cabakovi, který byl už několik staletí po smrti, proviní znovu. Ale činila tak, aby posloužila živým. „*Cesty Albů* byly napsány mým bratrem Melianderem. Po jeho smrti byla kniha ukradena. Nikdy se neměla dostat do Iskendrie. Nebo je touha knihovníků po vědění tak velká, že se neštítí přechovávat kradené věci?“
Reilif si odkašlal a vytáhl ze širokého rukávu kutny svitek. „Jsem otřesen, že z tvých úst slyším takové obvinění, paní. A tvá slova se mě dotýkají o to víc, že chovám podezření, že pošpiňuješ vážnost knihovny proto, abys chránila skutečného zloděje před spravedlivým trestem. Mohl bys své paní odnést tento svitek, Alviasi? Je v něm zdokumentován náš zákonný nárok na knihu Cesty Albů.“
Hofmistr královně mlčky předal svitek. Emerelle dokument otevřela. Už první pohled jí prozradil, že je opravdu sepsán bratrovou rukou. Prohlašoval, že Cesty Albů jsou darem knihovně v Iskendrii.
Královna ztěžka dýchala. Meliander to musel předvídat. Jak jen mohl sepsat tuto listinu, když už nedůvěřoval výjevům ze stříbrné mísy? Se zjevnou snahou ovládnout se svinula svitek a podala ho Alviasovi, který vyčkával vedle trůnu.
„Musím se ti omluvit, Reilife. Pozdější zločiny lutina Cabaka mi zamlžily pohled na pravdu.“
„Doufám, že se nezamlžil i tvůj pohled na spravedlnost.“
„Dávej si pozor na jazyk!“ řekl Alvias ostře. „Nikdo nesmí naši paní beztrestně urážet!“
„To je v pořádku, příteli.“ Emerelle zaskočilo, že se Reilif nechal strhnout k takové opovážlivosti. Připomínal jí v tuto chvíli alegorie smrti, které se daly občas najít jako ilustrace ve starých rukopisech. Vychrtlá postava bez tváře a v černé kutně, která nehybně číhá za živými a čeká.
„Mám písemné doznání mistra šermíře Ollowaina. Odcizil knihu z Iskendrie, protože se domníval, že tam není v bezpečí. Informoval mě o několika vraždách, které byly patrně spáchány proto, aby byl nalezen někdo, kdo by dokázal tu knihu otevřít.“
„Jeho pohnutky mě nezajímají,“ odvětil Reilif chladně. „Ani jeho postavení nehraje roli. Žádám jeho vydání nebo aby byl tady v Albenu vykonán rozsudek, který nad ním byl vynesen.“
„Vy už máte rozsudek!“ Emerelle byla právě tak překvapená jako pohoršená. „Jak jste mohli vědět, že to byl on? A jak jste mohli svolat soud, aniž jste mu dali příležitost zaujmout stanovisko k vašim obviněním?“
„Pokud zanechal dopis, ve kterém se sám označuje za zloděje knihy Cesty Albů, očividně jsme se nemýlili. A pokud jde o rozsudek, nezanesli jsme dosud do tohoto dokumentu žádné jméno. To teď napravím, pokud mi necháš přinést inkoust a pero.“ Reilif vytáhl další svitek, tentokrát z druhého rukávu. „Vzhledem ke své hodnosti má Ollowain patrně právo být popraven mečem nebo sekyrou. Necháš toho zloděje přivést, paní, abych mu mohl oznámit rozsudek strážců vědění?“
„Obávám se, že to teď není možné. Mistr šermíř se nachází ve Feylanvieku. Shromažďuje tam voje Albenu pro bitvu proti trolům.“
„V tom případě musíš poslat vojáky a nechat ho zatknout, paní.“
Emerelle sepnula ruce a položila si je do klína. Myslela na zprávu, ve které ji Elodrin informoval o událostech při oslavě kentaurů. „Obávám se, že nedoceňuješ situaci, Reilife. Dokonce ani já nemám takovou moc, abych ho mohla nechat zatknout uprostřed jeho armády. Tito válečníci jsou odhodláni nechat se pro Ollowaina rozsekat na kusy. Není možné vyrvat vojevůdce z jejich středu.“
„Jsi si jistá, že jsi stále vládkyní Albenu, Emerelle?“ zeptal se strážce vědění ostře.
přeložila: Svatava Kretková
SVĚTLO ELFŮ 1
Autor: Bernhard Hennen
Väzba: pevná s prebalom
Rozmery: 170 × 240 mm
Počet strán: 304
Cena: 249 Kč (orientačná cena: 9,5 €)
(vyšlo 13. 01. 2011)