Právě dnes začal v Brně již sedmnáctý DRACON (historie i současnost conu je na www.dracon.cz. Aby se ti z vás, kteří se tam chystají utvrdili ve správnosti svého rozhodnutí a aby ti, kteří zůstali doma měli proč tlouct hlavou o zeď (co taky jiného jde doma dělat?), přinášíme následující: úvodník, který si dnes odpoledne mohou účastníci conu přečíst v tradičních draconských novinách a placku, kterou si mohou připnout na hruď (nebo raději na oblečení).
Jednou k tomu musí dojít, únava stávajících organizátorů, kteří
nemají žádné stejně schopné nástupce, rostoucí ceny, sílící
konkurence, snaha odejít se ctí a mnoho dalších faktorů – to vše
vytváří neustálý tlak směřující k jedinému východisku. Nelze říci,
že by tu nebylo více takových krizí, prakticky každý druhý rok měnil
tradiční hotel Santon majitele a začínalo se vždy znovu a znovu. Někdy
byla ta změna i prospěšná, protože napomohla zlomit sílící odpor
provozního personálu proti tradiční porci mimořádnosti – a to nejen co
do zaplnění hotelu, ale i co do práce a vytížení zaměstnanců. Hotel
zaplněný zpoloviny mírumilovným kongresem soudních psychologů je
jednodušší zdroj peněz než hordy fanů ve všech možných i nemožných
koutech. Jednou se dokonce jednalo s někým, kdo se jen za majitele hotelu
vydával. Asi největší krizí byla havárie vodovodu den před conem v roce
1998, jen slib zprovoznění v průběhu pátečního odpoledne napomohl
rozhodnutí nerušit vše na poslední chvíli (a kdyby někdo věděl, že voda
poteče až v sobotu dopoledne, tak by do toho nikdo nešel). Dnes se pro
změnu nenacházíme v tradičních prostorách – rekonstrukce Santonu sice
začala, ale pak se zpomalila a proto není k dispozici celá jeho kapacita (a
ten zbytek pěkně podražil). Tato situace už tu také byla – paradoxně
v prvním roce volného podnikání nebyl zájem o tradičního klienta.
Tehdy, v roce 1990 se také využilo Královo pole, jen ubytování a samotné
místo programů nebyly pod jednou střechou. V roce 1989 vypukla sametová
revoluce a velmi vážně se uvažovalo o zrušení conu ve prospěch
důležitějších událostí. A tak podobně.
Letošní hledání místa bylo spojeno s pochybnostmi o cenové laťce,
která se zvolna přiblížila kritickému bodu a ve veletržním Brně nelze
očekávat její pokles. Ilustrační historka, kdy při jednání o menší
variantě na tradičním místě, personál zjistil, že zrovna v onom víkendu
už má půl roku dopředu nasmlouvanou nějakou jinou akci a na reakci, že by
další víkend vlastně pořadatelům vyhovoval ještě lépe, s překvapením
zjistil, že ona akce se vlastně koná také až další víkend, je zde
uváděna jen pro rozbití mýtu o snadnosti organizovaní akce stále na
jednom místě. A tak nulová varianta byla letos ve hře skutečně do
poslední chvíle a rozhodnutí padlo až na poradě klubů v říjnu. Jak
dobré to rozhodnutí bylo můžete všichni posoudit sami a věřím, že síla
tradice dokáže vdechnout duch zábavy a pospolitosti i novým prostorám.
Přesto si užívejte Draconu jako by byl poslední, jednou doopravdy bude. Že
jsem říkal, že to bude právě tento, sedmnáctý? Kdepak: “My nesmíme ani
naznačovat.”
P.S.: “Optimista nemůže být nikdy příjemně překvapen.”  Martin Králik & Miso Jedinák